Stavebnice Merkur se podílela na vzniku zařízení, na němž Otto Wichterle vyráběl kontaktní čočky

Kovové pásky, matičky a šroubky z Merkuru té noci posloužily jako kostra improvizované odstředivé aparatury.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Wichterle k ní připojil dynamo z jízdního kola svých synů, napájené zvonkovým transformátorem, a na Štědrý den odlil první čtyři měkké kontaktní čočky z hydrogelu. Skleněné formičky a chemikálie pocházely z laboratoře, ale strojní srdce prototypu tvořila tatáž stavebnice, kterou si pod vánočním stromkem rozbalovaly tisíce českých dětí. Příběh Merkuru je tak příběhem dvou pokladů najednou: jednoho vědeckého a jednoho, který může dodnes ležet na půdě.

Od zámečníka k vynálezci hraček

Jaroslav Vancl se narodil v roce 1890 v tehdejších Nových Benátkách. Vyučil se zámečníkem, přesídlil do Police nad Metují a ve firmě Katschner se vypracoval na dílovedoucího. V roce 1914 ho propustili za vedení stávky. Po válce si v Polici založil vlastní podnik a v roce 1920 uvedl na trh stavebnici Inventor: kovové díly se spojovaly háčky, nikoli šroubky. Uvedl na trh stavebnici Inventor: kovové díly se spojovaly háčky, nikoli šroubky.

Teprve v polovině dvacátých let přišla perforace a klasický šroubek s matičkou. Systém se ustálil, značka se přejmenovala na Merkur a ve třicátých letech už katalog nabízel řady Metropol, Elektrus i plechové vláčky. Vancl vybudoval továrnu, která zásobovala celou republiku. Po znárodnění musel ve svém bývalém závodě pracovat jako řadový dělník. Stavebnice ale přežila všechny režimy a výroba v Polici nad Metují běží dodnes.

Čočkostroj z dětského pokoje

Wichterleho cesta k domácímu experimentu nebyla romantická volba, ale důsledek nouze. Ministerstvo zdravotnictví zastavilo oficiální výzkum praktické výroby měkkých čoček kvůli malým výtěžkům. Wichterle nechtěl pokračovat v akademickém ústavu, a tak přesunul pokusy domů. Merkur byl po ruce, přesný, pevný a rychle přestavitelný, vlastně miniaturní modulární strojírna v krabici.

Podle Wichterleho autobiografických vzpomínek sestavil první prototyp 23. prosince 1961. Následující dny aparaturu rozšiřoval: nejprve na osm rotujících os, na Nový rok 1962 už jich měl patnáct a dynamo nahradil silnějším gramofonovým motorem. Z Merkuru nebyly ani čočky, ani chemie, ale bez jeho kostry by odstředivé odlévání zůstalo na papíře. Dnes je jeden z prvních čočkostrojů vystavený v Národním technickém muzeu v Praze, hned vedle interaktivní Herny Merkur. Měkké kontaktní čočky se staly jedním z nejcitovanějších českých přínosů světové vědě a prototyp zařízení pro jejich výrobu drží pohromadě šroubky z hračky.

Kdy je stará krabice poklad a kdy jen krabice

Ne každý Merkur na půdě je sběratelský úlovek. Hodnotu netvoří samotné stáří, ale kombinace několika faktorů:

• Kompletnost – všechny díly na svém místě, nepromíchané z více sad.
• Původní krabice a návod – zachovalé víko, vložky, dobová příručka.
• Identifikovatelná řada – číslo sady, typ, případně méně běžná odnož (vláčky, Elektrus).
• Celkový stav – minimální koroze, nepoškozený lak na dílech.

Aukční trh ukazuje obrovské rozpětí. Běžná použitá stavebnice v původní krabici se na Aukru prodala za 310 Kč. Retro sada ze šedesátých až sedmdesátých let s návodem odešla za 243 Kč. Na opačném konci spektra stojí specializovaná historická vláčková souprava z přelomu padesátých a šedesátých let s vyvolávací cenou 10 000 Kč, a to i přes poškozenou krabici. Rozdíl je řádový a závisí právě na vzácnosti řady a úplnosti obsahu.

Praktická rada: než cokoli prodáte, vše vyfoťte, identifikujte číslo sady a porovnejte s realizovanými (ne vyvolávacími) cenami v online aukcích. Jeden inzerát nic neznamená; teprve série prodejů ukáže reálnou cenovou hladinu.

Merkur žije dál

Značka nepatří do vitríny. V Polici nad Metují se staví nové sady, e-shop nabízí klasické velké sety typu M5 se 768 dílky i tematické kolekce od farmářů po robotiku. Retro řada Classic záměrně kopíruje předválečný design a její součástí je 94stránková dobová příručka. Muzeum stavebnice Merkur stojí na dohled od továrny. V Praze funguje dětský koutek v Celetné i dílnička v Království železnic na Andělu.

A pak je tu Ocelové město sběratele Jiřího Mládka, který Merkur v České televizi nazval „národním klenotem“. Jeho stavba má šířku osm metrů, váží přes dvě a půl tuny a padlo na ni přes 400 tisíc šroubků a matiček. Dokončena byla letos.

Stavebnice, která pomohla vyrobit první měkké kontaktní čočky, dnes drží pohromadě dvouapůltunové město. Těžko najít lepší důkaz, že pár děrovaných pásků a hrstka šroubků mohou unést víc, než by člověk čekal.