Sovětský svaz a Rusko vytvořilo několik zbraní, které selhaly ještě než byly puštěny „do akce“. Tohle je 5 největších propadáků

Vývoj moderního zbrojního systému trvá roky a stojí nemalé částky peněz. I přes všechno úsilí může skončit krachem, i když také poučením.

Zdroj fotografie: Public Domain

Během studené války na území Sovětského svazu a po něm Ruska vzniklo neuvěřitelné množství zbraní. Každý jistě ví, jak ruská propaganda ráda vyzdvihuje jejich vyspělost, i když se pak mnohdy ukázalo, že jde z velké části o chvástání. Již se tolik nemluví o desítkách projektů, za které byly utraceny miliardy, ale nikdy se do sériové výroby nedostaly. Toto jsou jedny z největších omylů sovětského a ruského zbrojního vývoje.

Stíhačka s nezvyklými křídly

Společnost Suchoj dnes patří k hlavním konstruktérům ruských bojových letadel. V roce 1997 představila svůj stroj s označením Su-47. Lišil se od tehdejších i současných stíhaček konstrukcí křídel zalomených dopředu. Ta mu měla propůjčovat mimořádnou obratnost. To se ukázalo správné, ale konstrukce těchto křídel vyžadovala drahé materiály, aby se udržela jejich pevnost. To spolu s nedobrou ekonomickou situací Ruska vedlo k ukončení projektu. Mnoho technologií se ale později mělo použít u Su-35 a Su-57.

Zdroj fotografie: Dmitry Pichugin / Creative Commons / GFDL

Tank Černý orel

Rusko si bylo v 90. letech vědomo, že jeho tanky zaostávají za západními. Proto se společnost Omsktransmash pokusila na základě stroje T-80U vyvinout nový tank s názvem Černý orel. Měl mít například nový typ automatického nabíječe s bezpečným uložením munice, což by zamezilo známým explozím doprovázeným odlétnutím věže. Byla představena jen maketa tanku a údajně postaven raný prototyp. Nakonec byl projekt zrušen a vlastně se dodnes pořádně nezná důvod.

Rychlá ponorka, která dělala rámus

Vyvinout útočnou ponorku, která by byla extrémně rychlá, dává smysl. Mohla by lehce uniknout nepříteli, nebo naopak svoji kořist snadno dohonit. Proto v SSSR začali v roce 1963 se stavbou takového plavidla. Ponorka později označená jako K-22 měla jaderný pohon, trup z titanu a byla vyzbrojena protilodními střelami a torpédy. Rychlá opravdu byla, dosáhla rychlosti 44,85 uzlu. Ovšem byla tak hlučná, že o ní každý věděl na kilometry daleko. Navíc kvůli titanu a dalším technologiím byla extrémně drahá. Proto další již nepostavili.

Kaspická příšera

Sovětský svaz se pokoušel řadu let experimentovat s hybridem mezi hydroplánem a vznášedlem, kterému se říká ekranoplán. Nakonec byl v roce 1987 představen stroj třídy Lun, kterému se také přezdívá kaspická příšera. Měl krátká křídla a osm proudových motorů a byl vyzbrojen protilodními střelami. Pohyboval se ve výšce jen několik metrů nad hladinou. Ovšem to bylo možné jen za klidné hladiny, pokud byly velké vlny, měl problém. Dnes je stroj na břehu a mělo by z něho být muzeum.

Kosmický pantofel

Když Spojené státy začaly v 70. letech s vývojem raketoplánů, ani Sovětský svaz nechtěl zůstat pozadu. Jednou z reakcí byla konstrukce letounu MiG-105, kterému se kvůli jeho tvaru říká pantofel. Začal vlastně již v 60. letech, ale byl zastaven. Poté ale zase spuštěn. Měl sloužit jako prototyp kosmického letounu. Jeho zkoušky pokračovaly až do roku 1978. Pak se Sovětský svaz rozhodl dát přednost projektu Buran, který se podobal americkým raketoplánům.