První věc, podle které poznáte, že se díváte na jadernou explozi, je jasné světlo. Nejspíš budete mít v takové chvíli pocit, že právě vybuchlo slunce.
Když se vzpamatujete z dočasné slepoty, pohlédnete na horizont a najdete oranžovou ohnivou kouli. Plameny stoupají a tmavnou do nachového sloupu temného kouře, který se převaluje sám na sebe a vytváří typický hřib. Okolím pak proběhne tlaková vlna a nejspíš vás srazí dolů. Gratulujeme, v tomto hypotetickém scénáři jste právě přežili jaderný výbuch o síle 10 kilotun. To je 66 % síly výbuchu, který zasáhl Japonsko. S přežitím radí Brooke Buddemeier.
Vzdálený, přesto však možný
Tento scénář může znít velmi vzdáleně, jenže na světě pořád existuje více jak 15 000 takových hlavic. A jaderné výbuchy o této síle jsou jedním ze scénářů, které z rukou teroristů očekávají i USA a pro něž připravují krizové plány. Nikdo vám v tom momentě nemůže vyčítat děs a paniku, ale existuje jedna věc, kterou byste podle Buddemeiera nikdy, opravdu nikdy neměli dělat. „Nelezte do auta. Nezkoušejte řídit a nemyslete si, že sklo a dveře vás ochrání.“
Vyhnutí se automobilu bude v takové situaci obecně velmi moudré řešení. Ulice budou nejspíš plné panikařících řidičů, nehod a trosek. Jenže proti autu stojí ještě zásadnější argument – děsivý pozůstatek výbuchu, tedy jaderný spad. Ten je směsí radioizotopů vzniklých při rozbíjení atomů. Hodně z nich se svižně rozpadá a vysílá gama záření, neviditelnou a vysoce energetickou formu elektromagnetického záření, které je pro lidi naprosto fatální.
Vystavení se radioaktivnímu spadu
Vystavení organismu přílišnému množství takové radiace v krátkém čase neodvratně poškozuje buňky a také jejich schopnost regenerace. Jde o tzv. nemoc z ozáření. Paprsky gama likvidují imunitní systém a jakoukoli schopnost těla bojovat s infekcemi. Tento spad může spolehlivě zastavit jen velmi hustý a tlustý materiál, jako například zemina nebo olovo. Částice s tímto zářením se spolu s kusy zeminy, prachu a jiných materiálů dostávají při výbuchu kilometry vysoko.
Následně jsou neseny větrem a spolu s deštěm spadnou i na velmi vzdálená území. V blízkosti samotné exploze může mít spad velikost golfového míčku, většina částic je ale velká jako zrnko soli nebo písku. Právě jejich záření je tím největším strašákem na celém výbuchu. Což nás vrací zpátky k důvodům, proč je právě auto velmi nevhodným místem na ukrytí se. Moderní vozidla jsou ze skla a lehkých kovů a neposkytují prakticky žádnou ochranu.
Jak tedy opravdu postupovat
Nejlepší možnost na přežití takové události nabízí jakákoli pevnější struktura, ve které lze zůstat. Dostaňte se dovnitř a ukryjte se uprostřed takové budovy, ideální je sklepní prostor pod úrovní terénu. Tam zůstaňte 12–24 hodin. Důvodem pro vyčkávání je rychlý rozpad radioaktivního spadu. Izotopy se totiž postupně změní na stabilnější prvky a budou znatelně méně nebezpečné. Vysoce riziková zóna kolem exploze se tak bude pomalu zmenšovat.
Následně se snažte najít jakýkoli způsob komunikace s okolním světem. Stran auta existuje jediná výjimka, a to když parkujete v podzemní garáži. Okolní betonová a vyztužená konstrukce totiž může fungovat jako štít. V takovém případě zůstaňte uvnitř a použijte rádio na zachycení dalších informací. Pokud se tohoto postupu budou všichni držet, zachrání jednoduchá poučka stovky i tisíce lidských životů.
Kam byste se v případě jaderného konfliktu ukryli?