Japonští inženýři vypustí do Tichého oceánu radioaktivní vodu. Z Fukušimy jí vyteče 1,3 milionu tun

Konkrétně se jedná o zásoby z jaderné elektrárny Fukušima, kterou před 12 lety postihla katastrofa. Tento krok má uvolnit více než 100 nádrží a umožnit tak kromě jiného další opravy komplexu. Uvnitř se totiž skrývá 1,3 milionu tun vody, tedy – podle zprávy The Conversation – asi 500 olympijských bazénů. Ačkoli tak tato operace zní jako začátek nukleární apokalypsy, reálně se nejedná zase o tak rizikový krok. O co vlastně jde?

Zní to hrozně, realita je jinde

Pojďme se na celou věc podívat trochu klidněji. Na bezpečnosti celého postupu se shoduje japonská vláda, Mezinárodní agentura pro atomovou energii i nezávislí vědci. V první řadě je tato voda každý den čištěna pomocí ALPS technologie (Advanced Liquid Processing System). To dovoluje odstranit valnou většinu těch nejproblematičtějších prvků. V případě komplikací jsou pak k dispozici ještě další čisticí nástroje, případně opakování téhož.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Hlavní znečišťující látkou je tritium, tedy radioaktivní forma vodíku. Japonské úřady tu zvolily velmi slabou koncentraci 1,5 tisícin Bq (becquerelu) na 1 litr tekutiny. To je 7krát méně, než je povoleno Světovou zdravotnickou organizací (WHO), tedy 10 000 Bq/l. Becquerel je pak mírou radiační aktivity v soustavě SI, je definován jako jeden radioaktivní rozpad za sekundu. Existuje však jeden základní důvod, proč se radiace neděsit.

Radiace nás potkává všude

Jednoduše proto, že nějaká forma a úroveň radioaktivity je všude kolem nás. „Tak nám to příroda a vesmír daly do vínku,“ uvedla Dana Drábová, předsedkyně Státního ústavu pro jadernou bezpečnost. Týká se to vody, rostlin, betonových a cihlových budov, či žulových dokončovacích prvků. Stejně tak dálkový let letadlem dává každému pasažérovi na palubě dávku několika rentgenových snímků hrudníku. Potkáváme ji tak opravdu všude.

iZdroj fotografie: Pixabay

Samotný Tichý oceán obsahuje odhadem 8,4 kilogramu tritia. Veškerá voda uvnitř Fukušimy obsahuje pouze 3 gramy tohoto prvku. Nebude se také uvolňovat okamžitě, ročně ho do životního prostředí odejde cca 0,06 gramu. Emise radioaktivních látek jsou navíc v přírodě poměrně běžným jevem. Během provozu této jaderné elektrárny byl ustanoven roční limit vypouštění tritia, konkrétně 22 TBq, Heysham v Británii má limit 1 300 TBq za rok.

Dělají to firmy i další elektrárny

Už 40 let tak tato britská elektrárna odvádí vody. Například čínský závod Fuqing vydal v roce 2020 50 TBq a Kori sídlící v Jižní Koreji také 50 TBq za rok 2018. Co z toho vyplývá? Ačkoli tento krok úřadů zní na první pohled naprosto šíleně, neovlivní životní prostředí nárazově. Stejně tak nezpůsobí ekologickou katastrofu, protože totožné procesy už probíhají celé dekády. Havárie Fukušimy v roce 2011 byla nejhorší katastrofou od Černobylu.

Vznikla v důsledku zatopení elektrárny ničivou vlnou tsunami, kterou 11. března vyvolalo mimořádně silně zemětřesení v oblasti Tóhoku. S velkou pravděpodobností došlo k silnému poškození tří tlakových nádob, obnažením paliva reaktoru vznikl explozivní vodík. Z okolí elektrárny muselo být evakuováno 150 000 obyvatel. Samotná elektrárna měla hodně prostředků na vlastní provoz, náhradní generátory ovšem zdecimovala právě vlna tsunami.