Staré jádro, které přežilo velkoměsto

Vokovice existovaly jako samostatná obec až do roku 1922, kdy je zákon č. 114/1920 Sb. vtělil do Velké Prahy spolu s desítkami dalších okolních vsí. Jenže zatímco třeba Dejvice nebo Bubeneč se po připojení rychle zahustily městskou blokovou zástavbou, Vokovice si udržely nízké měřítko. Důvod je prostý: území je sevřené krajinou Šárky ze severu, vodní nádrží Džbán ze západu a dopravní osou Evropské z jihu. Expanze v první republice proto přišla formou vilové čtvrti rozprostřené do půlkruhu kolem starého jádra, ne formou činžáků.

Dodnes tu najdete trasy ulic Vokovická a Na Krutci, které jsou patrné už ve stabilním katastru z let 1840–1843. Kaple sv. Floriána připomíná sakrální vrstvu původní vsi. A malé náměstíčko V Středu, které radnice Prahy 6 otevřela jako park a společenský prostor, funguje jako lokální obývák čtvrti, s lavičkami, zelení a klidovou zónou bez průjezdné dopravy.

Divoká Šárka: skalní soutěska za rohem paneláku

Přírodní rezervace Divoká Šárka má rozlohu pouhých 25 hektarů, ale na tak malé ploše koncentruje skalní soutěsky, stepní biotopy, luční porosty a archeologické vrstvy způsobem, který nemá v českých metropolích obdobu. Oficiální ochranu získala v roce 1964 a dodnes patří k nejdivočejším místům uvnitř hranic hlavního města.

Jak si stojí ve srovnání s podobnými městskými přírodními plochami v Evropě?

• Hampstead Heath (Londýn) — rozlehlejší, ale krajinně mírnější: vřesoviště, jezírka, vyhlídky. Působí jako velký městský park s přírodním nádechem.
• Lainzer Tiergarten (Vídeň) — nesrovnatelně větší (2 258 ha), funguje spíš jako přírodní krajina na okraji metropole, kam se jezdí na celý den.
• Divoká Šárka — menší, ale intenzivnější. Její síla je v tom, jak rychle se do ní „spadne“ z městské dopravy: z vestibulu Bořislavky jste na hraně soutěsky za patnáct minut chůze.

Značené stezky vedou celým údolím, ale cesty nejsou zpevněné, takže dobré boty jsou podmínkou. Rodiny s dětmi tu fungují, pokud zvolí lehčí trasu podél potoka. Kočárek na skalní vyhlídku ale neprotlačíte.

Džbán: koupání, které není Hostivař ani Motol

Vodní nádrž Džbán leží na západním okraji Vokovic a v sezoně 2025 funguje jako hybrid rekreační plochy, wake parku a odpočinkové zóny. Původní koupaliště na severním břehu je uzavřené; nahradila ho odpočinková plocha s paddleboardy, lehátky a symbolickým vstupným 20 Kč.

Oproti Hostivařské přehradě, největší vodní ploše v Praze s písčitou pláží a širokou rodinnou infrastrukturou, je Džbán komorní a sportovnější. Oproti přírodnímu koupališti Motol (4 100 m² průtočné vody s reputací vynikající kvality) zase nabízí víc prostoru a aktivit na vodě. Džbán není nejlepší pražské koupaliště, ale je to nejbližší voda k Vokovicím, a v kombinaci s procházkou Šárkou tvoří kompletní půldenní program bez auta.

Jak se tam dostat a co čekat

Stanice Bořislavka na lince A je obslužný uzel čtvrti. Z Můstku šest stanic, z Muzea sedm, orientačně 11 až 15 minut jízdy. Stanice je plně bezbariérová s několika výtahy mezi ulicí, vestibulem a nástupištěm, takže funguje i pro rodiče s kočárky nebo méně pohyblivé návštěvníky.

Co si z návštěvy odnést:

• Průchod vilovou čtvrtí a starým jádrem, měřítko ulic, zahrady za ploty, ticho.
• Pěší trasa Divokou Šárkou, skalní scenérie, potok, les.
• Zastávka u Džbánu, v létě koupání nebo aspoň káva na břehu.
• Celý okruh zvládnete za půl dne bez auta a bez jediného turistického davu.

Vokovice nejsou skrytý klenot ve smyslu zapomenuté památky. Jsou skryté jinak, pod vrstvou silnějších orientačních bodů, které je překrývají. Stačí ale vystoupit o stanici dřív nebo později, než jste zvyklí, a velkoměsto se na pár hodin promění v něco, co mu vůbec nepřipadá podobné.

Článek Vesnice uprostřed Prahy? Tahle čtvrť je nejstřeženější tajemství, o kterém neví ani místní se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.