Kde punc hledat na prstenu, náramku i náušnici

Puncovní značka měří často jen zlomek milimetru, proto se vyplatí lupa s desetinásobným zvětšením a světlo, které na kov dopadá ze strany. Boční osvětlení zvýrazní reliéf ražby, který se při přímém světle snadno ztratí. Poslouží i mobil v makro režimu: vyfotíte, přiblížíte a v klidu prohlédnete.

Kde konkrétně hledat:

• Prsten: vnitřní strana obroučky, obvykle naproti hlavě s kamenem, kde je kov nejsilnější.
• Náramek a řetízek: karabinka, protikroužek, koncová destička a první články u uzávěru. Přesnou vzdálenost od zapínání žádný předpis nestanoví, záleží na konstrukci.
• Náušnice: závěsný kroužek, podle typu ale také dřík, puzeta, háček nebo patent. Prohlédněte oba kusy páru. Na jednom bývá otisk čitelnější než na druhém.
• Přívěsky: očko, kterým prochází řetízek, nebo rubová strana.

Na starších kouscích bývá značka často ošoupaná, případně zmizela při opravě, když zlatník nahradil právě ten díl, kde byla vyražena. Neúspěšné pátrání proto zatím nic nedokazuje.

Čísla 585 a 925 nestačí: jak rozeznat státní punc od pouhé ryzosti

V tomhle bodě chybuje většina laiků. Na šperku najdou drobné „585“ nebo „925“ a jsou spokojení. Takové číslo ale vyjadřuje jen ryzost, kterou deklaruje výrobce. Puncovní úřad výslovně varuje, že právě ryzostní číslo se napodobuje nejsnáze, protože raznici s ním si vyrobí kdokoli. Najdete ho dokonce i na bižuterii.

Na šperku se mohou objevit tři odlišné druhy označení:

• Puncovní značka je úřední otisk, který dává instituce nezávislá na výrobci i obchodníkovi. Říká, o jaký kov jde, jakou má zákonnou ryzost, z jakého období značka pochází a u současných punců také to, které pracoviště zboží kontrolovalo.
• Ryzostní číslo udává podíl drahého kovu ve slitině v tisícinách. Hodnota 585/1000 znamená 58,5 % zlata, 925/1000 představuje 92,5 % stříbra.
• Výrobní nebo odpovědnostní značku tvoří obvykle dvou- až třímístná kombinace písmen a číslic. Pomáhá dohledat výrobce nebo dovozce, kov však neověřuje.

Zákon zná pro zlato ryzosti 999, 986, 900, 750 a 585, pro stříbro 999, 959, 925, 900, 835 a 800 tisícin. Každé z nich odpovídá vlastní puncovní značka, obvykle drobný obrázek s číslicí. Slovní popis tu moc nepomůže, proto doporučujeme otisk porovnat s obrazovými tabulkami v přehledu Puncovního úřadu.

Pozornost si zaslouží i kvalita ražby. Rozmazané okraje, rozdílné značky na dvou náušnicích stejného páru nebo číslo bez jakékoli doprovodné úřední značky jsou podle nás dobrý důvod šperk nechat přezkoušet.

Od Rakousko-Uherska po dnešek: proč starý punc pořád platí

Puncovní značky pro celou monarchii zavedl zákon z 26. května 1866, platit začaly 1. srpna téhož roku. Po vzniku republiky je od 1. března 1921 vystřídaly první československé punce, pravidla puncovní kontroly ale zůstala v zásadě stejná. Díky této kontinuitě dnes Puncovní úřad stále uznává i staré značky, tedy rakousko-uherské, prvorepublikové, protektorátní i ty ze Slovenského státu, pokud splňují stanovené podmínky. Neplatí jen ty, které vyjadřují ryzost nižší než nejnižší zákonná hranice, tedy 585 tisícin u zlata a 800 u stříbra a platiny.

Pro majitele rodinného zlata to má praktický dopad. Prsten s puncem z doby Františka Josefa kvůli prodeji nemusíte nikam znovu nosit.

Proč tedy tolik starých šperků punc postrádá? Asociace starožitníků připomíná, že mnoho kusů nikdy neprošlo legálním obchodem. Zlatník je zhotovil na zakázku pro vlastní rodinu nebo pro známé. Zákon navíc povoluje výjimky pro drobnosti: kontrole nepodléhá zboží s obsahem drahého kovu do 0,5 gramu u zlata a platiny a do 3 gramů u stříbra. Jemné náušnice tak značku mít nemusejí vůbec. Soukromý šperk, který neprodáváte, puncovaný být nemusí.

Šperk bez puncu? Zkouška na Puncovním úřadu vyjde levněji než oběd

Starožitník nebo zlatník vám pomůže s první orientací, zkontroluje značky a odhadne materiál. Podle Asociace starožitníků je ale nejlepší zamířit „přímo a nejlépe“ na Puncovní úřad, který jako jediný má od státu svěřenou puncovní kontrolu. Obrátit se můžete na kterékoli jeho pracoviště. Předmět je však nutné doručit fyzicky, osobně nebo poštou. Přes internet kov nikdo neprozkoumá.

Výběr ze Sazebníku puncovních poplatků, platného od 1. července 2026:

Jedno upozornění: úřad stanoví obsah zlata či stříbra, cenu ale neurčuje. Pokud potřebujete šperk ocenit kvůli dědictví nebo pojištění, obraťte se na soudního znalce. Pražské pracoviště podle svého webu nabízí ve středu odpoledne oceňovací poradnu, termín si před cestou raději ověřte.

Pokud se chystáte šperk prodat, nechte ho přezkoušet předem. Staré zboží určené k obchodování podléhá povinné kontrole. Obchodník, který nabízí nepuncovaný kus podléhající kontrole nebo zboží s vyšším číslem, než odpovídá skutečnosti, riskuje pokutu až 1 000 000 Kč, při majetkovém prospěchu velkého rozsahu dokonce až 1 500 000 Kč. Úřad smí podezřelé zboží v obchodech odebrat a prověřit.

Pravé kameny ve zlatě: kdy stačí starožitník a kdy gemolog

S kameny je to podobné jako s kovem. Podle zkušenosti Asociace starožitníků se pravé drahokamy téměř vždy zasazovaly do zlata, stříbra nebo platiny. Kdo by vsadil rubín do mosazi? Prokazatelně drahý kov je proto první, byť jen nepřímou indicií.

Druhý krok obstará zkušený starožitník. Kromě vycvičeného oka bývá vybaven i zkoušečkou, která rozliší třeba diamant od běžné napodobeniny. U cennějších kamenů ale podle nás žádný ruční přístroj nestačí. Česká gemologická laboratoř upozorňuje na záplavu imitací, syntetických kamenů vypěstovaných v laboratoři a uměle upravovaných kamenů. Takové kusy odhalí teprve přístrojové vybavení.

Ceny se pohybují v rozumných mezích. V ceníku České gemologické laboratoře vyjde jednoduché orientační určení kamene bez certifikátu na 250 Kč. Certifikace běžných drahých kamenů začíná na 500 až 700 Kč podle formátu a hmotnosti, rubín, safír, smaragd, alexandrit či tanzanit do 0,99 karátu stojí od 800 do 1 000 Kč. Jde o ceník konkrétní soukromé laboratoře, žádný státní tarif. Pražský Puncovní úřad navíc podle svých stránek provozuje ve středu dopoledne gemologickou poradnu.

Pokud jde o prsten s velkým kamenem, posudek gemologa podle nás vyjde levněji než chybný prodej. Pár set korun proti možné ceně kamene je zanedbatelná položka.

Článek U náušnic hledejte punc na závěsném kroužku, u náramků poblíž zapínání. Značka ražená od dob monarchie ověřuje složení kovu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mistrovská souhra drahých kovů a zářivých českých granátů

Výroba těchto zmenšených panovnických insignií je založena na kvalitních ušlechtilých materiálech. Základ jednotlivých předmětů tvoří pravé puncované stříbro, jehož povrch šperkařští mistři následně pečlivě pozlatili. Celou kompozici pak završuje osazení pravými přírodními českými granáty, které při dopadu světla rozehrávají charakteristickou temně rudou barevnou hru.

Výrazné estetické kouzlo dodává historickým artefaktům také přirozený zub času. Původní zlacení během desetiletí na některých místech částečně ustoupilo, a proto dnes jemně prosvítá stříbrný podklad s ušlechtilou patinou stáří. Přirozené stárnutí materiálu tak vytváří nezaměnitelný znak originality. Zásadním ukazatelem kvality přitom zůstává kompletní zachování všech osazených drahokamů.

Originální gotická etue jako garance sběratelské kompletnosti

Nedílnou součástí této historické sady je také původní ochranná krabička. Etue vytvořená v elegantním tvaru gotického oblouku s výrazným nápisem „PRAHA“ nepředstavuje jen obyčejný obal, ale důležitou součást celého artefaktu. Přestože krabička nese přirozené stopy dlouholetého skladování, její funkční a celková zachovalost může citelně zvýšit tržní cenu kompletní kolekce.

Investiční potenciál a finanční nároky na pořízení unikátu

Zájem o drobné šperkařské poklady z Turnova vykazuje na současném trhu starožitností dlouhodobě rostoucí tendenci. Samostatné nepuncované repliky nebo výrazně poškozené a neúplné exempláře bez původního obalu se na aukčních portálech objevují za částky kolem jednoho tisíce korun. U kompletních, puncovaných souprav z původního stříbra se zlacením a dochovanými granáty se cena standardně pohybuje mezi 2 000 a 3 500 Kč.

Článek Národní poklad v dlaních: Zlacená miniatura korunovačních klenotů okouzluje sběratele se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rodinná brož s velkou hodnotou

Jako skvělá ukázka toho, za jaké sumy se tyto kousky na trhu prodávají, slouží nedávná inzertní nabídka starožitné stříbrné brože s grandlemi za 1 699 Kč. Šperk o rozměrech 6 × 2,1 cm pochází z počátku minulého století, zdobí ho poctivá zlatnická práce a nechybí mu ani původní funkční uzávěr se zbytky puncovního značení. Pokud podobný kousek vlastníte, můžete si být jistí, že držíte v dlaních žádané sběratelské zboží.

Co jsou to vlastně grandle a proč za ně sběratelé platí tisíce?

Abychom pochopili, proč má zdánlivě podivná brož tak vysokou hodnotu, musíme se podívat na materiál, ze kterého je vyrobena. Pojmem grandle se v myslivecké mluvě označují zakrnělé jelení špičáky. Tyto zuby se nacházejí v horní čelisti jelení zvěře a na rozdíl od ostatních zubů vynikají nádhernou jantarově hnědou až slonovinovou barvou a neopakovatelnou kresbou.

Na přelomu 19. a 20. století (zejména v období secese a za první republiky) zažívala myslivecká móda v celém středoevropském prostoru obrovský boom. Zlatníci a stříbrníci soupeřili v tom, kdo dokáže tyto přírodní trofeje zasadit do elegantnějších lůžek. Stříbrné lístky dubu, žaludy či větvičky obepínající jelení špičáky tvořily nádherné brože, které se dědily z generace na generaci. Jelikož je každý jelení zub originál, neexistují na světě dvě úplně stejné brože.

Jak poznat, že máte doma cenný myslivecký šperk a za kolik ho prodat?

Pokud jste ve svých rodinných zásobách objevili šperk s grandlemi, zaměřte se na několik zásadních detailů, které určují, kolik za něj od sběratelů či starožitníků dostanete:

• Párovost a kvalita zubů: Nejvýhodněji prodáte brože, v nichž jsou zasaditelná dvě rozměrově i barevně shodná grandle. Zuby nesmí být prasklé, odřené ani napadené hnilobou.
• Puncování kovu: Podívejte se lupou na jehlu, uzávěr nebo zadní stranu brože. Pokud najdete starý rakousko-uherský nebo prvorepublikový punc (například hlavu Diany či lilie), cena šperku okamžitě skáče do rozmezí 1 500 až 3 500 Kč.
• Stav zapínání: Funkční dochovaná jehla s pojistkou výrazně zvyšuje cenu. Kupující totiž chtějí šperk často hned nosit, aniž by museli investovat do opravy u zlatníka.
• Materiál lůžka: Běžné postříbřené či mosazné brože se prodávají okolo 500 až 900 Kč. Kousky z masivního stříbra nebo dokonce zlata však běžně dosahují hodnoty 4 000 až 8 000 Kč.

Jak o šperk pečovat, abyste nesrazili jeho prodejní cenu

Pokud se rozhodnete brož s grandlemi prodat nebo si ji nechat jako rodinné stříbro, vyhněte se osudovým chybám při čištění. Šperk totiž kombinuje drahý kov s organickým materiálem:

• Žádná chemická lázeň: Nikdy neponořujte celou brož do tekutých čističů na stříbro! Chemikálie by nenávratně poleptaly přírodní povrch zubu, který by zmatněl a ztratil svou hodnotu.
• Šetrné leštění utěrkou: Stříbrné části čistěte výhradně nasucho speciální vatou nebo utěrkou na drahé kovy a samotné grandle pouze zlehka otřete vlažným hadříkem.
• Pozor na vlhko a parfémy: Organický materiál reaguje na vlhkost i chemikálie. Šperk uchovávejte v suchu, ideálně v sametové krabičce.

Příště, až budete probírat staré rodinné cennosti, nevyhazujte brože s neobvyklými hnědými prvky. Může se totiž jednat o historickou loveckou trofej, která vám snadno vylepší rodinný rozpočet.

Článek Svatý grál myslivecké nostalgie: Starožitná brož s grandlemi vám může vynést tisíce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Prsten, který měl skončit na zcela jiné ruce

Změna podoby ovšem není jedinou zvláštností tohoto prstenu. Původně totiž vůbec neměl patřit princezně z Walesu. Princ William oznámil svůj úmysl sňatku dne 16. listopadu 2010 v Clarence House. Během žádosti pak předal své vyvolené tento safírový prsten. Šlo o odkaz na jeho matku, princeznu Dianu. Původně však nic z toho nebylo v plánu. V dokumentu The Diana Story o tom vypráví přímo komorník zesnulé vévodkyně.

Podle slov Paula Burrella ho totiž Diana nechala původně svému mladšímu synovi, princi Harrymu. Jakmile však William oznámil, že se chce s Kate Middleton oženit, Harry mu prsten bez váhání věnoval. A to přesto, že pro něj měl klenot symbolický význam jakožto znak věčné pospolitosti. Šlo tedy o to, že odkaz Diany měla nést původně Harryho vyvolená, Meghan. Kate ho pak u klenotníka nechala jen zmenšit, aby jí nespadl z prstu.

Když něco vídáte prakticky denně

Obrovský safír obklopuje ještě 14 diamantů a Dianin odkaz není jediným příběhem s ním spojeným. Zajímavosti kolem prstenu jdou zpátky ještě několik století. Podle Vogue začala inspirace těchto královských šperků v roce 1840. Princ Albert tehdy pověřil britského klenotníka Gerrarda výrobou brože se safíry a diamanty. Ta byla určena pro jeho budoucí choť, královnu Viktorii. „Milovala ji tak moc, že si ji vzala i ve svatební den, aby měla něco modrého.“

Podle Gerrardovy kreativní ředitelky Sary Prentice si královna chránila tuto brož tak moc, že ji nosila až do své smrti v roce 1961. Nádherný svatební dar prince Alberta tak zůstal korunním dědictvím a i královna Alžběta II. si brož několikrát připnula. Její modrý kámen pak skutečně inspiroval prince Charlese, když vybíral zásnubní prsten pro svou budoucí ženu. „Mělo to na něj silný vliv, když pak přišel ke Gerrardovi objednat další kousek.“

Sejdou se nakonec oba krásné šperky?

„Nakonec tak skončili u safíru s diamanty, který se později dostal do vlastnictví prince Williama pro zásnuby s vévodkyní z Cambridge. Dovedu si představit, jak vám takové šperky přirostou k srdci, když je má vaše matka i babička, se kterými vyrůstáte.“ Princ William nakonec korunovační klenoty také zdědí, což zahrnuje i tolik významnou modrou brož. Nebude tedy nic zvláštního, když se oba sejdou na osobě vévodkyně Kate.

Navzdory kráse a osobnímu spojení s královskou rodinou ale prsten provázela i trocha kontroverze. Princ Charles nechal svou choť vybrat z kolekce, nešlo tedy o klenot na zakázku. To byla do té doby tradice a nepsané pravidlo. Protože byl vybrán takto, mohl si každý s obnosem 47 000 liber (1,3 milionu korun) koupit naprosto stejný. To oběma ale vůbec nebránilo se do šperku naprosto zamilovat.

Článek Zásnubní prsten princezny z Walesu uchovává neuvěřitelné tajemství. Ikonický klenot jí totiž ve skutečnosti nepatří se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Obtíže ranního stahování

Možná jste si při ranních úkonech všimli, že vaše ruce i prsty vypadají trochu větší. Je to proto, že během spánku ležíme v klidu a v tkáních se tak hromadí tekutiny. To způsobuje, že jsou prsty ráno lehce oteklé. Jestli tedy usnete s prstenem na ruce, ráno bude jeho sundání mnohem náročnější. Nejspíš se v takovém případě neobejdete bez tekutého mýdla nebo trochy rostlinného oleje. Případně dejte ruku na chvíli do ledové vody, aby otok opadl.

Co se týče řetízků – a čehokoli kolem krku –, riziko je nejspíš evidentní. Zvláště pokud se hodně vrtíte a převalujete, může se vám šperk snadno zachytit ve vlasech nebo utáhnout okolo krku. Neustálé škrábání a otlaky na kůži možná nejsou takový problém, ovšem klidný spánek je nezbytný. Výraznější přívěsky na řetízku vás mohou také snadno tlačit do kůže nebo rovnou bodnout. Když se s takovým kouskem opravdu nechcete rozloučit, zkuste například kapsičku pyžama.

Podrážděná kůže a natažené ušní lalůčky

Některé kovy – například nikl – i další materiály používané ve šperkařství mohou snadno podráždit vaši kůži, ačkoli za běžného režimu si toho nemusíte všimnout. Když je ale takový materiál celou noc přitisklý na vašem rameni nebo ruce, ráno rozdíl nejspíš poznáte. I když klasické zlato a stříbro je obvykle bezpečné, často tyto kovy nebývají zcela čisté a obsahují i další složky. V případě, že víte o takové citlivosti, volte šperky se 14 karáty nebo čistší.

Spaní s náušnicemi je asi nejrizikovější případ, protože ušní lalůčky jsou na tento druh tahu zvlášť citlivé. I když máte zdánlivě lehké náušnice, koncová část ucha časem ztrácí svou pružnost. Jestli jim tedy nedopřejete na noc odpočinek, setkáte se později s citelným protažením ušních lalůčků. Náušnice mohou navíc začít nelibě zapáchat, protože sekrety vylučované kůží se smíchají s mrtvými bakteriemi. A to pro své ozdoby rozhodně nechcete.

Ložiska pro bakterie a tmavnutí kovů

I šperky všeho druhu potřebují pravidelnou údržbu. Dlouhodobý kontakt s tělem pod nimi způsobuje hromadění nejrůznějších nečistot. Zvláště tehdy, pokud máte výrazně aktivní život a přecházíte i se šperky z prostředí do prostředí. Je pak jedno, jak jsou decentní, vznikají pod nimi nenápadné nánosy, které jsou výborným prostředím pro růst nejrůznějších breberek. Stejně jako pravidelně čistíte vlastní tělo, dopřejte stejný servis i svým šperkům.

Šperky nosíme proto, abychom dobře vypadali. Jenže to jde dost obtížně, pokud ony samy nejsou přílišnou vizitkou. Tam, kde se kovy často setkávají s kůží, dojde ke vzniku patiny a dalších „vzorů“. Proto jsou například kliky starého nábytku v takovém stavu – dochází k oxidaci. Jestli chcete pro prstýnky a náhrdelníky to nejlepší, opatřete jim vlastní postýlku. Ideálně v podobě kvalitní šperkovnice, kde jim bude dobře. I pro váš odpočinek to bude lepší.

Kolik oblíbených kousků si necháváte i na loži?

Zdroj: BrightSide

Článek Necháváte si přes noc šperky a spíte s nimi? Ničíte sebe i je. Náušnice, řetízky, náramky ani prstýnky do postele nepatří se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.