U náušnic hledejte punc na závěsném kroužku, u náramků poblíž zapínání. Značka ražená od dob monarchie ověřuje složení kovu

Rozhoduje drobný úřední otisk, puncovní značka. Na našem území ji státní zkušebna razí do zlata a stříbra už od roku 1866. Kde ji hledat a kdy přizvat odborníka?

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Na stole leží prsten po babičce, vedle něj stříbrný náramek a pár drobných náušnic. Odpověď na otázku, zda jde o drahý kov, hledejte nejdřív na samotném šperku. U prstenu bývá punc vyražen na vnitřní straně obroučky, u náramku nebo řetízku poblíž zapínání, u náušnic na závěsném kroužku. Pokud značku nenajdete, ještě nemusíte nic odepisovat. Puncovní úřad vám kov přezkouší za pár desítek korun. U kamenů poslouží jako první síto zkušený starožitník, u opravdu cenných exemplářů pak gemolog. Celý postup má jen pár kroků. Nejčastější chyba přitom přichází hned na začátku, když si majitel místo puncu přečte obyčejné číslo.

Kde punc hledat na prstenu, náramku i náušnici

Puncovní značka měří často jen zlomek milimetru, proto se vyplatí lupa s desetinásobným zvětšením a světlo, které na kov dopadá ze strany. Boční osvětlení zvýrazní reliéf ražby, který se při přímém světle snadno ztratí. Poslouží i mobil v makro režimu: vyfotíte, přiblížíte a v klidu prohlédnete.

Kde konkrétně hledat:

• Prsten: vnitřní strana obroučky, obvykle naproti hlavě s kamenem, kde je kov nejsilnější.
• Náramek a řetízek: karabinka, protikroužek, koncová destička a první články u uzávěru. Přesnou vzdálenost od zapínání žádný předpis nestanoví, záleží na konstrukci.
• Náušnice: závěsný kroužek, podle typu ale také dřík, puzeta, háček nebo patent. Prohlédněte oba kusy páru. Na jednom bývá otisk čitelnější než na druhém.
• Přívěsky: očko, kterým prochází řetízek, nebo rubová strana.

Na starších kouscích bývá značka často ošoupaná, případně zmizela při opravě, když zlatník nahradil právě ten díl, kde byla vyražena. Neúspěšné pátrání proto zatím nic nedokazuje.

Čísla 585 a 925 nestačí: jak rozeznat státní punc od pouhé ryzosti

V tomhle bodě chybuje většina laiků. Na šperku najdou drobné „585“ nebo „925“ a jsou spokojení. Takové číslo ale vyjadřuje jen ryzost, kterou deklaruje výrobce. Puncovní úřad výslovně varuje, že právě ryzostní číslo se napodobuje nejsnáze, protože raznici s ním si vyrobí kdokoli. Najdete ho dokonce i na bižuterii.

Na šperku se mohou objevit tři odlišné druhy označení:

• Puncovní značka je úřední otisk, který dává instituce nezávislá na výrobci i obchodníkovi. Říká, o jaký kov jde, jakou má zákonnou ryzost, z jakého období značka pochází a u současných punců také to, které pracoviště zboží kontrolovalo.
• Ryzostní číslo udává podíl drahého kovu ve slitině v tisícinách. Hodnota 585/1000 znamená 58,5 % zlata, 925/1000 představuje 92,5 % stříbra.
• Výrobní nebo odpovědnostní značku tvoří obvykle dvou- až třímístná kombinace písmen a číslic. Pomáhá dohledat výrobce nebo dovozce, kov však neověřuje.

Zákon zná pro zlato ryzosti 999, 986, 900, 750 a 585, pro stříbro 999, 959, 925, 900, 835 a 800 tisícin. Každé z nich odpovídá vlastní puncovní značka, obvykle drobný obrázek s číslicí. Slovní popis tu moc nepomůže, proto doporučujeme otisk porovnat s obrazovými tabulkami v přehledu Puncovního úřadu.

Pozornost si zaslouží i kvalita ražby. Rozmazané okraje, rozdílné značky na dvou náušnicích stejného páru nebo číslo bez jakékoli doprovodné úřední značky jsou podle nás dobrý důvod šperk nechat přezkoušet.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Od Rakousko-Uherska po dnešek: proč starý punc pořád platí

Puncovní značky pro celou monarchii zavedl zákon z 26. května 1866, platit začaly 1. srpna téhož roku. Po vzniku republiky je od 1. března 1921 vystřídaly první československé punce, pravidla puncovní kontroly ale zůstala v zásadě stejná. Díky této kontinuitě dnes Puncovní úřad stále uznává i staré značky, tedy rakousko-uherské, prvorepublikové, protektorátní i ty ze Slovenského státu, pokud splňují stanovené podmínky. Neplatí jen ty, které vyjadřují ryzost nižší než nejnižší zákonná hranice, tedy 585 tisícin u zlata a 800 u stříbra a platiny.

Pro majitele rodinného zlata to má praktický dopad. Prsten s puncem z doby Františka Josefa kvůli prodeji nemusíte nikam znovu nosit.

Proč tedy tolik starých šperků punc postrádá? Asociace starožitníků připomíná, že mnoho kusů nikdy neprošlo legálním obchodem. Zlatník je zhotovil na zakázku pro vlastní rodinu nebo pro známé. Zákon navíc povoluje výjimky pro drobnosti: kontrole nepodléhá zboží s obsahem drahého kovu do 0,5 gramu u zlata a platiny a do 3 gramů u stříbra. Jemné náušnice tak značku mít nemusejí vůbec. Soukromý šperk, který neprodáváte, puncovaný být nemusí.

Šperk bez puncu? Zkouška na Puncovním úřadu vyjde levněji než oběd

Starožitník nebo zlatník vám pomůže s první orientací, zkontroluje značky a odhadne materiál. Podle Asociace starožitníků je ale nejlepší zamířit „přímo a nejlépe“ na Puncovní úřad, který jako jediný má od státu svěřenou puncovní kontrolu. Obrátit se můžete na kterékoli jeho pracoviště. Předmět je však nutné doručit fyzicky, osobně nebo poštou. Přes internet kov nikdo neprozkoumá.

Výběr ze Sazebníku puncovních poplatků, platného od 1. července 2026:

Úkon	Cena
Zjištění druhu kovu na zkušebním kameni (Ag, Au, Pt, obecný kov)	40 Kč za vyzkoušení
Přibližné určení ryzosti slitiny	60 Kč za kus
Úřední označení puncovní značkou	5 Kč za kus
Zkoušení starého a opraveného zlatého zboží	50 Kč za gram
Zkoušení starého a opraveného stříbrného zboží	5 Kč za gram, nejvýše 500 Kč za kus

Jedno upozornění: úřad stanoví obsah zlata či stříbra, cenu ale neurčuje. Pokud potřebujete šperk ocenit kvůli dědictví nebo pojištění, obraťte se na soudního znalce. Pražské pracoviště podle svého webu nabízí ve středu odpoledne oceňovací poradnu, termín si před cestou raději ověřte.

Pokud se chystáte šperk prodat, nechte ho přezkoušet předem. Staré zboží určené k obchodování podléhá povinné kontrole. Obchodník, který nabízí nepuncovaný kus podléhající kontrole nebo zboží s vyšším číslem, než odpovídá skutečnosti, riskuje pokutu až 1 000 000 Kč, při majetkovém prospěchu velkého rozsahu dokonce až 1 500 000 Kč. Úřad smí podezřelé zboží v obchodech odebrat a prověřit.

Pravé kameny ve zlatě: kdy stačí starožitník a kdy gemolog

S kameny je to podobné jako s kovem. Podle zkušenosti Asociace starožitníků se pravé drahokamy téměř vždy zasazovaly do zlata, stříbra nebo platiny. Kdo by vsadil rubín do mosazi? Prokazatelně drahý kov je proto první, byť jen nepřímou indicií.

Druhý krok obstará zkušený starožitník. Kromě vycvičeného oka bývá vybaven i zkoušečkou, která rozliší třeba diamant od běžné napodobeniny. U cennějších kamenů ale podle nás žádný ruční přístroj nestačí. Česká gemologická laboratoř upozorňuje na záplavu imitací, syntetických kamenů vypěstovaných v laboratoři a uměle upravovaných kamenů. Takové kusy odhalí teprve přístrojové vybavení.

Ceny se pohybují v rozumných mezích. V ceníku České gemologické laboratoře vyjde jednoduché orientační určení kamene bez certifikátu na 250 Kč. Certifikace běžných drahých kamenů začíná na 500 až 700 Kč podle formátu a hmotnosti, rubín, safír, smaragd, alexandrit či tanzanit do 0,99 karátu stojí od 800 do 1 000 Kč. Jde o ceník konkrétní soukromé laboratoře, žádný státní tarif. Pražský Puncovní úřad navíc podle svých stránek provozuje ve středu dopoledne gemologickou poradnu.

Pokud jde o prsten s velkým kamenem, posudek gemologa podle nás vyjde levněji než chybný prodej. Pár set korun proti možné ceně kamene je zanedbatelná položka.