Není vanilka jako vanilka

Protože na přední stranu výrobku mohou producenti napsat prakticky cokoli, je načase podívat se na etiketu. Tady musí být údaje ze zákona pravdivé. A jen vysoce naivní zákazník by věřil, že zatímco podsvětí na Madagaskaru se kvůli podnikání s vanilkou navzájem likviduje, tak ji společnosti jen tak přidají do pudinku. Chemici už její aroma vynalezli dávno. Většina lidí však stále žije v přesvědčení, že když je takto potravina označena, tak v ní vanilka je.

Chyba „vanilkové příchutě“

Při rozboru celého tématu je třeba nejdříve upozornit na zlaté pravidlo. Pokud je někde uvedena „chuť“ nebo „příchuť vanilky“, neobsahuje samotnou vanilku. Některé produkty mohou obsahovat její semínka, v jogurtu se ale dočkáte pouze aromatu a vanilkového přípravku. Ten se skládá z vody, cukru, modifikovaného škrobu, přírodního vanilkového aromatu, regulátoru a zahušťovadel. Tedy „malých pomocníčků“, jak by řekl Roman Vaněk.

Stejně je na tom vanilkové cukroví. Žádná vanilková náplň, šátečky, prsteny, všechno jen aromata. Je dobře vědět i to, že ani dětská výživa s touto chutí neobsahuje skutečně vanilku, jen umělé dochucovadlo.

Nehledejte ji ani v cukru

Vanilkový cukr obsahuje spolu s dalšími ingrediencemi přibližně 3 % prášku extrahovaného z vanilkového lusku. Cukr obohacený trochou aromatu najdete snad ve všech běžně dostupných „vanilkových“ cukrech. Obal takového produktu odráží vanilku jen v názvech a obrázcích. Mezi ingrediencemi ji tak nemá cenu ani hledat.

Jak je to se zmrzlinou?

Výroba zmrzliny není nic složitého a nepotřebujete ani mnoho přísad. Na klasickou verzi je třeba mléko, smetana, žloutky, cukr a vanilka. Jestli fandíte moderním trendům, můžete to trochu obměnit. Veškeří fandové free-of-all nebo all-in school se ale shodují na tom, že vanilka prostě chybět nesmí. Jenže právě ona je to, co chybí většině těchto zmrzlin koupených v obchodech. Nehledejte ji tedy v dezertech ani kornoutových verzích.

Docela překvapivou skutečností je to, že trochu vanilky přidávají mnohem častěji malí lokální výrobci než velcí producenti. Je ovšem fakt, že například vanilková zmrzlina Magnum si svůj název nakonec zasloužila.

Syntetická verze vanilky

Vanilková esence, známá také jako umělý vanilkový extrakt, je obvykle tvořena vodou, ethanolem, propylenglykolem, emulgátory a chemickými dochucovadly a barvivy. Podobně jako extrakt si bere chuť z vanilinu, jde ale o syntetickou verzi, která je mnohem levnější než skutečné vanilkové lusky. Často se uvádí, že klíčovou složkou této esence je kastoreum, tedy sekret análních žláz bobrů, který voní podobně jako vanilka. Málokdy je ale použit v potravinách.

Použití esence neovlivní postup a strukturu výrobku, ovlivní ale jeho chuť.

Článek Vanilková příchuť? Jeden velký podvod. V sušenkách ani cukru vanilku nehledejte, šetří se se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kterak FBI k případu Bigfoota přišla

V té době byl právě Byrne jedním z prominentních badatelů v oblasti tohoto tvora. Hodně lidi si dnes myslí, že jde jen o frašku nebo vtip. Jenže v 70. letech byl Bigfoot opravdu populární téma, ostatně pár let předtím vyšel slavný záznam Bigfoota ze severu Kalifornie. Vzorku se tedy chopila laboratoř FBI a asistent ředitele Jay Cochran napal Byrnmu, že vlasy nepatří Bigfootovi. Identifikoval je jako pocházející z některé z druhu jelenů.

Po čtyřech dekádách FBI zveřejnila příslušný dopis, který oznamuje, že byly chlupy srovnány a k jakému závěru laboratoř dospěla. Spis neznamená, že by FBI přijala existenci Bigfoota. Vzhledem k popularitě tématu a Byrneho reputaci mu zkrátka vyšla vstříc a materiál prozkoumala. Ovšem fanoušci teorie Bigfoota mají nepřekvapivý sklon si aktivitu laboratoře právě takto vyložit. Tedy stylem „pokud to FBI vzala vážně, tak to musí být skutečný případ“.

Nafouklá přátelská iniciativa

Pokud by FBI skutečně našla případ, vyslala by na konkrétní místa tým vyšetřovatelů. V tomto případě šlo skutečně jen o srovnání 15 chlupů pod mikroskopem. Abychom přidali případu zajímavosti, Byrne – kterému je dnes 93 – si nepamatuje, že by od FBI obdržel odpověď. Jenže Byrne byl v té době na několik měsíců pryč a Cochran tak reakci zaslal Akademii aplikovaných věd, která s jeho – Byrnovou – organizací spolupracovala.

Ovšem v momentě, kdy FBI složku zveřejnila, Byrne reagoval, jako kdyby tento dopis viděl poprvé v životě. Tato „amnézie“ se dá ovšem pochopit i jinak. Pokud totiž Byrne vynaložil energii na to, aby neznámý vzorek poslal FBI, dost možná nechtěl nakonec zveřejnit skutečnost, že se ve výsledku jednalo jen o jelena. Je to pochopitelné a je to vysoce lidské. A Bigfoot tak dál zůstává v rovině dohadů a legend po celém světě.

Zdroj: PopularMechanics

Článek Je sněžný muž pouhým mýtem? Své o tom ví FBI, která ho vyšetřovala. Co agenti opravdu našli? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.