Třicet let pod drobnohledem

Projekt založili v polovině devadesátých let David Watts z Yale a John Mitani z University of Michigan. Od té doby výzkumníci každý den sledují habituované jedince v terénu: zaznamenávají, kdo s kým tráví čas, kdo koho češe, jak se mění složení skupin při denním pohybu. Z těchto tisíců hodin pozorování vznikly síťové analýzy sociálních vazeb, které se později ukázaly jako klíčové. Ngogo nebyla jen velká komunita, byla největší známou divokou šimpanzí komunitou vůbec, s více než dvěma sty členy.

Důležitý detail: na rozdíl od slavného výzkumu Jane Goodall v Gombe, který běží od roku 1960 a drží absolutní prvenství v délce, šimpanzi v Ngogo nikdy nebyli přikrmováni. Vše, co vědci pozorovali, odráželo přirozené chování bez lidského zkreslení.

Jak se rozpadla jedna komunita

Zlom přišel kolem roku 2015. Síťové analýzy ukázaly, že sociální vazby uvnitř komunity se začaly polarizovat: jedinci na západním okraji teritoria trávili stále méně času s těmi ve středu. Podle studie Aarona Sandela a kolegů publikované v časopise Science šlo o pozvolný, ale nezastavitelný proces. Do roku 2018 byly vazby přerušeny natolik, že vznikly dvě oddělené skupiny, Western a Central, s vlastním územím i reprodukcí. Samice se pářily jen v rámci „své“ frakce. Bývalí spojenci se stali cizinci.

Co rozkol způsobilo? Vědci pracují s několika souběžnými hypotézami:

• Velikost komunity — přes dvě stě jedinců mohlo překročit práh, při kterém sociální koheze funguje.
• Soutěž o potravu a samice — větší skupina znamená tvrdší konkurenci.
• Smrt klíčových „přemosťujících“ jedinců v roce 2014, kteří udržovali vazby mezi podskupinami.
• Změna alfa samce v roce 2015, která přeskládala mocenskou strukturu.
• Respirační epidemie v roce 2017, jež mohla rozkol urychlit tím, že omezila kontakt mezi frakcemi.

Žádný z těchto faktorů sám o sobě nestačí. Právě to je na případu vědecky nejzajímavější, a zároveň nejvíce frustrující.

Krev mezi bývalými spojenci

Od roku 2018 do roku 2024 vědci zdokumentovali 24 koordinovaných útoků skupiny Western proti skupině Central. Nejméně sedm dospělých samců a sedmnáct mláďat bylo zabito. Další dospělí samci zmizeli bez vysvětlení. Podle aktualizovaných informací agentury Reuters přibyly v letech 2025–2026 další čtyři oběti. Celkový počet potvrzených mrtvých tak dosáhl osmadvaceti.

Průběh útoků připomíná spíše organizované nájezdy než spontánní potyčky. Samci skupiny Western patrolují hranice, využívají početní převahu a útočí koordinovaně: kousáním, údery, vláčením, kopáním. U mláďat bývá smrt rychlá, několik kousnutí nebo tupý náraz. Centrální skupina, menší a oslabená, nese nepoměrně vyšší ztráty.

Média po celém světě sáhla po příměru „občanská válka šimpanzů“. Sami autoři studie ale nabádají k opatrnosti. Šimpanzi nemají stát, ideologii ani institucionální politiku. Podobnost s lidským konfliktem spočívá v něčem užším a zároveň hlubším: v přeskupení skupinové identity a kolektivním násilí proti těm, kteří ještě nedávno patřili k „nám“.

Proč je to víc než kuriozita

Ngogo není první případ šimpanzího rozkolu. V Gombe v sedmdesátých letech popsala Jane Goodall rozpad komunity Kasekela a následné zabíjení, známé jako Gombská válka. Jenže tamní data byla řidší, pozorování omezenější a šimpanzi byli přikrmováni, což zpochybňovalo přirozenost celého scénáře. Ngogo je první jasně zdokumentované trvalé štěpení divoké, nekrmené komunity s třiceti lety podkladových dat a síťovými analýzami, které zachytily přechod od soudržnosti k polarizaci téměř v reálném čase.

Autoři odhadují, že k události takového rozsahu dochází zhruba jednou za pět set let. Meziskupinové násilí, tedy útoky na sousední komunity, je u šimpanzů známé a dobře doložené. Obrácení téhož násilí dovnitř, proti bývalým vlastním členům, je ale něco kvalitativně jiného.

Co to říká o soudržnosti

Nejsilnější poselství studie neleží v brutalitě útoků. Leží v tom, co k nim nebylo potřeba. Žádná etnicita, žádné náboženství, žádná ideologie. Stačil rozpad vztahů, lokální rivality a soutěž o zdroje uvnitř jedné dříve kooperativní skupiny. Pro evoluční biology je to signál, že kořeny polarizace mohou sahat hlouběji, než se často předpokládá, na úroveň, kterou sdílíme s našimi nejbližšími příbuznými.

Článek Vražedná občanská válka v džungli: Bývalí šimpanzí přátelé se začali masakrovat a vědci netuší proč se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zásadní pro zdraví opic

S objevem přišli odborníci z Univerzity v Nottinghamu. Právě tito vědci objevili, že někteří šimpanzi mají v srdci kost, který by mohla zásadně ovlivnit vývoj jejich zdraví a dalších důležitých součástí jejich života. Tato srdeční kost je nezbytnou součástí jejich těla a určitě se bude v budoucnu dále zkoumat její další význam. Možná se tak o šimpanzích dozvíme mnohem více, než jsme doposud věděli. Jde o velmi zvláštní nález, protože jen velmi málo druhů má tuto kost, tzv. os cordis, ve svém těle. S tímto vzrušujícím objevem přišli odborníci z univerzitní školy veterinární lékařství a vědy. Před pár dny tento objev zveřejnili na vědeckých stránkách, na nichž si to může přečíst celý svět.

Ohrožený druh

Divocí šimpanzi jsou ohrožený druh a mnoho z nich trpí kardiovaskulárními onemocněními. Právě u tohoto druhu jsou kardiovaskulární onemocnění poměrně běžné. Porozumění jejich životu a objev, který se týká jejich srdce, je tak obrovským krokem v před v rámci medicíny a řízení jejich zdraví a ochrany. Chceme-li tento druh zachovat a šimpanzi chránit, pak je tento objev opravdu výborným pokrokem.

Pomáhá pochopit srdce

Drobné srdeční kosti, os cordis, měří několik milimetrů. S největší pravděpodobností byly tyto kosti vždy přítomné u šimpanzů s idiopatickou fibrózou myokardu. Jedná se o typ srdečního onemocnění, které se vyskytuje u šimpanzů, ale také u lidí. Fibróza myokardu je nejčastějším typem srdečního onemocnění právě u šimpanzů. Toto onemocnění je také spojeno s výskytem srdečních arytmií a náhlou smrtí. Objev může tedy velmi zásadně pomoci překonávat dosavadní potíže, které šimpanzi mají.

Vzácná událost

Objev nové kosti u nového druhu je vzácnou událostí, zejména u šimpanzů, kteří mají velmi podobnou anatomii jako lidé. Vyvolává to však otázku, zda i někteří lidé nemají náhodou tuto kost os cordis. Tento úžasný nález byl umožněn díky několika technologiím, včetně pokročilé zobrazovací metody zvané mikropočítačová tomografie. Tato technologie umožnila skenování srdcí při mnohem větším zvětšení, než u standardních CT nebo nemocničních nebo veterinárních CT.

Další druhy s touto kostí

Podle vědců je hledání způsobů, jak pomoci šimpanzům se srdečními chorobami zásadní. Porozumění tomu, co se děje v jejich srdcích, pomáhá lépe řídit jejich zdraví a pomáhá to zároveň lidem. Srdeční kost je jinak přítomna u mnoha dalších druhů zvířat, například u skotu. Často je velmi velká a řezníci ji odstraňují, aby mohli její maso použít na polévky. Ovce, vydry, psi a velbloudi mají tuto kost také.

Článek Odborníci objevili, že někteří šimpanzi mají zvláštní a vzácnou srdeční kost se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.