Jak rozhledna, chata i paměť zmizely za jediné desetiletí

Na Smrku stála dřevěná čtyřpatrová rozhledna už od roku 1892. Pod ní fungovala horská chata, která poskytovala zázemí výletníkům z obou stran hranice, z českého Nového Města pod Smrkem i z německého (dnes polského) Świeradów-Zdróje. Vrchol ležel na styku tří historických zemských celků, Čech, Lužice a Slezska, a právě tahle poloha z něj dělala přirozený rozcestník.

Válka a její důsledky smetly všechno naráz. Chata vyhořela roku 1946, původní rozhledna v poválečných letech zanikla. Zároveň proběhl odsun německého obyvatelstva z Novoměstska: většina starousedlíků odešla, do uvolněných domů přicházeli dosídlenci z vnitrozemí i z Polska, kteří k vrcholu neměli žádný osobní vztah. Přerušila se místní paměť, generace, která na Smrk chodila na nedělní výlety, prostě zmizela.

Hraniční režim a čtyřicet let ticha na vrcholu

Třetí rána přišla shora, z úrovně státní politiky. Smrk leží přímo na státní hranici, a ta se po únoru 1948 proměnila v kontrolované pásmo s omezeným vstupem. Podle studie ÚSTR fungoval československý pohraniční režim přes zakázaná pásma, propustky a systematický dohled, který spontánní turistiku v příhraničních kopcích prakticky znemožňoval.

Pro Smrk to znamenalo, že přestal sloužit jako průchozí bod. Žádná chata, žádný výhled z věže, žádná možnost pokračovat na polskou stranu. Vrchol formálně zůstal na mapě, ale ztratil veškeré důvody, proč na něj vystoupat. Kdo chtěl horský zážitek v severních Čechách, zamířil na Ještěd, s hotelem, restaurací a lanovkou z Liberce.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Tomin (@tommin_o)

Patnáct let budování cesty zpátky do turistických průvodců

Obrat začal nenápadně. V roce 1991 vznikla v Novém Městě pod Smrkem Společnost pro obnovu rozhledny na hoře Smrk, lokální iniciativa lidí, kteří věřili, že vrchol si zaslouží víc než holou pláň s hraničním sloupkem. Následovaly roky příprav, projektové dokumentace a shánění financí.

Mezitím se v druhé polovině 90. let otevřel turistický hraniční přechod pro pěší a lyžaře. Smrk znovu získal to, co mu čtyřicet let chybělo: průchodnost. Definitivní tečku přinesl 20. září 2003, kdy byla slavnostně otevřena nová ocelová rozhledna se dvěma vyhlídkovými plošinami a spirálovým schodištěm. Na vrcholu přibyla útulna s lavicemi a informačními panely, památník básníka Theodora Körnera. Hora opět nabídla důvod dojít až nahoru.

Sedm set výškových metrů a pět směrů, kudy vyrazit

Dnes vede na Smrk hned několik značených tras:

• Z Lázní Libverda (424 m n. m.) po červené přes Jizerskou chatu, Hubertku a Tišinu, převýšení kolem 700 metrů, kondičně poctivý celodenní výšlap.
• Z Nového Města pod Smrkem po modré, kratší, ale strmější varianta.
• Z Bílého Potoka po žluté a modré, klidnější trasa lesem.
• Ze Smědavy po červené, pro ty, kdo kombinují Smrk s hřebenovou túrou.
• Z polského Świeradów-Zdróje přes Stóg Izerski, logisticky nejpohodlnější přístup, protože ke Stógu vyveze gondola a odtud zbývají zhruba dva kilometry a třičtvrtě hodiny chůze.

Rozhledna i útulna jsou podle města Nové Město pod Smrkem volně přístupné celoročně. V zimě ovšem bývá věž obalená námrazou a sněhem, takže se vyplatí počítat s kluzkou obuví a vrstvením oblečení. Bez auta se do Lázní Libverda dostanete autobusem z Liberce nebo vlakem do Hejnic s krátkým přestupem, odtud je to k lázním asi kilometr pěšky.

Článek Nejvyšší hora Jizerských hor přišla po válce o rozhlednu i chatu. Hranice se uzavřela a vrch u tří zemí zmizel z turistických map se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pětina Eiffelovky, a přesto výš: kde se rodí výškový paradox

Když v lednu 1890 publikoval doktor Vilém Kurz fejeton o pařížské železné věži, měl jasnou vizi: postavit v Praze její volnou kopii v poměru 1 : 5 jako dominantu Jubilejní výstavy. Klub českých turistů projekt převzal a realizoval v tempu, které by dnes budilo závist. Základy vznikly přes zimu, 2. července 1891 stála ocelová kostra a 20. srpna téhož roku se slavnostně otevřely dveře návštěvníkům.

Výsledná stavba měří po přeměření z roku 2021 přesně 58,70 metru. Eiffelovka dosahuje 330 metrů včetně současné vysílací antény; původní konstrukce z roku 1889 sahala „jen“ do 312 metrů. Rozdíl v samotné výšce staveb je propastný: Eiffelovka převyšuje pražskou sestru zhruba 5,6krát. Jenže nadmořská výška mění celou optiku.

Kopec jako tajná zbraň: proč Petřín vyhrává v nadmořské metrice

Historický portál hlavního města Prahy výslovně uvádí, že menší rozměr věže měl být kompenzován zvolenou polohou. Stavitelé tedy věděli, co dělají. Petřínský vrch přidává rozhledně 324 výškových metrů ještě předtím, než se položí první nýt. Samotný kopec odvádí v tomto srovnání skoro stejně důležitou práci jako celá ocelová příhradovina.

Pro srovnání v číslech:

Klíčové je rozlišit, co vlastně porovnáváme. Slovo „vrchol“ může znamenat anténní špičku, nejvyšší přístupný ochoz pro turisty, nebo absolutní bod nad hladinou moře. U Eiffelovky se veřejně přístupný summit nachází ve 276 metrech nad terénem, u Petřína ve výšce 51 metrů. V této disciplíně pařížská ikona vítězí drtivě. Jakmile však přepneme na nadmořskou výšku, poměr se obrací.

Od zmenšeniny k televiznímu vysílači: překvapivé kapitoly petřínské historie

Osmiboká příhradová konstrukce ze 175 tun železa, usazená na osmi ramenech s úhlopříčkou osmiúhelníku 21,65 metru, prožila za 135 let existence řadu proměn. Původní stylizovanou korunu s vlajkovou žerdí na vrcholu časem nahradila televizní anténa; 1. května 1953 se z Petřína rozběhlo televizní vysílání pro Prahu. Rozhledna tak sloužila jako hlavní pražský vysílač téměř čtyři desetiletí, než ji v květnu 1991 vystřídala žižkovská televizní věž. Definitivní tečku za érou vysílání z Petřína přinesl rok 1992.

Podle tradované historky se během druhé světové války údajně Adolf Hitler vyslovil pro zbourání rozhledny. Klub českých turistů sám v roce 2026 formuluje tento příběh opatrně jako legendu, jasně doložený primární rozkaz dosud nikdo nepředložil. Věž každopádně přežila a dnes přitahuje statisíce návštěvníků ročně.

Jak se na Petřínskou rozhlednu dostat a co stojí výstup na 299 schodů

K horní vyhlídkové kabině vede 299 schodů, nebo výtah za příplatek 150 korun. Vozíčkáři mohou využít krytý ochoz ve dvaceti metrech, protože prostor nahoře v 51 metrech je pro vozík příliš stísněný.

Základní vstupné:

• Dospělí: 250 Kč
• Snížené: 170 Kč
• Mládež 16–26 let: 200 Kč
• Rodinné: 500 Kč
• První hodina po otevření: sleva 50 %

Lanová dráha na Petřín byla mimo provoz, zkušební jízdy s cestujícími zahájil DPP 22. září 2026. Nová generace vozů pojme 120 cestujících místo dosavadních sta a nabídne výrazně prosklenější kabiny. Kdo nechce čekat, vyrazí pěšky z Újezdu, od Pohořelce nebo z Malostranského náměstí.

Článek Petřínská rozhledna je pětkrát menší než Eiffelovka, přesto má vrchol výš. Za paradoxem stojí nadmořská výška Petřína se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč Krásenka vypadá jako minaret ze starověké Samarrá

Srovnání s orientální architekturou se nabízí okamžitě. Národní geopark Egeria výslovně přirovnává siluetu Krásenky ke spirálovému minaretu al-Malwíja v iráckém městě Sámarrá, stavbě z 9. století, kde vnější rampa stoupá kolem kuželovitého jádra. Jiné regionální prameny sahají ještě hlouběji do dějin a mluví o babylonském zikkuratu. Společný jmenovatel obou přirovnání tkví v principu, který je v českém prostředí ojedinělý: schodiště tvoří hlavní vizuální motiv celé stavby, místo aby se schovávalo uvnitř.

Karlovarský kraj nabízí řadu rozhleden, každá ovšem funguje jinak. Diana v Karlových Varech měří čtyřicet metrů, má sto padesát vnitřních dřevěných schodů a výtah. Klínovec na nejvyšším vrcholu Krušných hor je klasická kamenná horská věž se sedmdesáti pěti stupni. Hamelika u Mariánských Lázní připomíná romantickou umělou zříceninu. Krásenka se od všech odlišuje tím, že její schodiště běží po vnějším kamenném plášti a samo o sobě definuje tvar objektu. Spíš krajinná socha, na kterou se dá vystoupat.

Sochař, architekt a dvacet nezaměstnaných: jak krize zrodila unikát

Příběh vzniku sahá do nejtemnějších let velké hospodářské krize. Alfréd Ruppert, místní propagátor turistiky, prosadil myšlenku rozhledny jako způsob, jak oživit chřadnoucí kraj poblíž lázeňského trojúhelníku a zároveň zaměstnat lidi bez práce. Podle regionálního materiálu Slavkovského lesa vypracoval technické plány architekt Fritz Hoffmann, zatímco neobvyklou podobu věže bývá zvykem připisovat sochaři Willymu Russovi. Financování obstarali především obyvatelé Krásna a místní spolky.

Stavba zaměstnala asi dvě desítky nezaměstnaných. Kámen se lámal přímo na vrchu; po dokončení zůstal v terénu malý lom. Lomové zdivo spojované maltou dosahuje u paty síly dva a půl metru; i vnější schodiště a jeho zábradlí jsou celé z kamene. Žádná ocelová přístavba, žádný lehký skelet. Čistá kamenická robustnost, která drží dodnes. Slavnostní vysvěcení proběhlo 23. června 1935.

Po válce přišel úpadek. Během okupace věž nesla jméno Adolf Hitlerwarte, po roce 1945 o ni stát přestal pečovat. Výstup se stal nebezpečným, dílčí opravy v osmdesátých letech nestačily. Zlom nastal až po sametové revoluci, kdy Hartwig Ruppert pomohl sehnat prostředky na generální opravu dokončenou v červenci 1997.

Rekonstrukce za 4 miliony: co se na spirále opravovalo v roce 2025

Na jaře 2025 město Krásno rozhlednu znovu uzavřelo. Starosta Josef Havel popsal popraskané spáry, uvolněné kameny a opotřebovaný vnitřní plášť. Rozpočet revitalizace dosáhl zhruba čtyř milionů korun, z toho 95 % pokryla evropská dotace prostřednictvím komunitně vedeného rozvoje MAS Sokolovsko. Řemeslníci doplňovali chybějící kameny, přespárovávali zdivo schodiště i zábradlí, položili novou podlahu vyhlídkové plošiny a upravili prostor před vstupem.

Havel chtěl práce stihnout do konce května 2025. Město pak na 14. června pozvalo veřejnost na oslavu devadesátin rozhledny; od třinácti hodin slavnostní program, od šestnácti hodin navazující hudební festival Krásnofest pořádaný spolkem OS 456. Vstup na rozhlednu zůstává bezplatný, radnice podle starostových slov na tom nechce nic měnit.

Jak se ke Krásence dostat a co navštívit cestou

Nejkratší přístup vede z malého parkoviště asi půl kilometru za Krásnem směrem na Bečov nad Teplou. Druhou variantou je zaparkovat přímo ve městě a vyrazit po žluté turistické značce; dochod k rozhledně zabere zhruba kilometr a půl. Dopravní obslužnost Krásna zůstává slabinou, samo město přiznává, že spojení sem „není ideální“. Právě proto ale místo uniká masovému náporu; starosta odhadoval desítky návštěvníků ve všední dny a stovky o víkendech.

Do jednoho výletu se vyplatí poskládat i okolí:

• Dlouhá stoka — historický vodní kanál přímo pod rozhlednou
• Hornické muzeum Krásno — expozice cínového dolování
• Renesanční zvonice a kostel sv. Kateřiny v centru města
• Kostel Nejsvětější Trojice v nedaleké Nové Vsi

Národní památkový ústav vede přes Krásno celý výletní okruh, který propojí technickou památku, hornickou historii i vyhlídku do jednoho odpoledne.

Článek Nejkrásnější rozhledna v Česku má spirálové schodiště po obvodu věže. Za tvarem stojí architekt, který se inspiroval minarety se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč železná věž na krkonošském vrcholu neobstála

Hrabě Jan Harrach, mecenáš krkonošského turismu, nechal na Žalém nejprve vztyčit lehkou železnou konstrukci. Úřední komise ji ovšem záhy vyhodnotila jako poddimenzovanou pro zdejší podmínky a rozhledna musela po necelém roce zmizet. Vítr v exponovaných polohách Krkonoš dosahuje při orkánech extrémních hodnot; na Sněžce zaznamenal ČHMÚ při bouři Kyrill nárazy 60 metrů za sekundu, tedy přes 200 km/h. Výstražné prahy pro horské polohy začínají už na 30 m/s. Přímá dlouhodobá měření pro samotný vrchol Žalého se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat, letový řád Správy KRNAP ale terén kolem Předního Žalého klasifikuje jako „velmi turbulentní“ a pro paragliding doporučuje maximálně 3–5 m/s. Lehká a štíhlá ocelová stavba v takové zóně zkrátka neměla šanci vydržet.

Kamenná pseudogotika jako odpověď na horský vítr

Po fiasku železné věže zadal Harrach projekt jilemnickému architektovi Josefu Pošepnému. Ten navrhl pseudogotickou kamennou rozhlednu, která měla, slovy dobové brožury Správy KRNAP, „po všech stránkách lépe vyhovovat turistickým potřebám“. Výsledek stojí na několika principech:

• Kompaktní čtyřboký půdorys omezuje plochu, do které se opírá vítr.
• Masivní kamenné zdivo dodává hmotu, která stabilizuje celou konstrukci gravitací.
• Střídmá výška 18 metrů záměrně nepřekračuje mez, za níž by štíhlost věže začala pracovat proti ní.

Ředitel Krkonošského muzea Jan Luštinec v reportáži České televize přímo uvedl, že věž byla „ušitá na míru zdejším klimatickým podmínkám“ a že se pečlivě zvažovala i její výška. Stavitelé po prvním nezdaru ubrali riziko a vsadili na stabilitu; disciplína tehdejšího návrhu se ukázala cennější než ambice stavět vysoko. Žalý tak zůstává jedinou kamennou rozhlednou v celých Krkonoších, jak potvrzuje oficiální přehled krkonošských rozhleden.

Rekonstrukce, která prodloužila život o další generaci

Ani kamenná hmota ovšem neodolává věčně. Po více než století provozu se ve zdivu objevily trhliny. V letech 2011–2012 proběhla zásadní obnova: zdivo stáhly ocelové pásy, opravilo se vnitřní schodiště i podlaha vyhlídkového ochozu. Investice přesáhla dva miliony korun. Město Jilemnice po dokončení prací prezentovalo rozhlednu jako plně sloužící původnímu účelu, a právě tato kombinace robustního historického jádra s moderním zpevněním vysvětluje, proč věž vstupuje do své třetí třicítky let bez viditelných známek únavy.

Vedle samotné věže stojí horská bouda, jejíž předchůdkyně sem doputovala z Jubilejní zemské výstavy v Praze roku 1891. Dnešní kopie pochází z roku 2009 a přidává Žalému pozoruhodnou pražskou stopu, ještě dřív, než se návštěvník pokusí Prahu zahlédnout z ochozu.

Geometrie obzoru: proč z osmnáctimetrové věže dohlédnete 115 kilometrů

Vyhlídková plošina leží zhruba 1 037 metrů nad mořem. Z takové výšky vychází geometrický horizont (tedy vzdálenost, za kterou zakřivení Země skryje terén) přibližně na 115 kilometrů. Praha leží vzdušnou čarou kolem 120 km, jenže její vyšší dominanty (Petřín, žižkovský vysílač, katedrála) čnějí desítky metrů nad okolní krajinu. Při mimořádně čistém a suchém vzduchu se proto jejich siluety mohou vynořit nad obzorem.

Český rozhlas doplňuje, že pomáhá dalekohled a ideální je západ slunce, kdy se kontury města rýsují proti obloze. Město Jilemnice pracuje s opatrnější formulací „za dobré viditelnosti“. Kdy je šance nejvyšší? Podle naší dedukce z meteorologických principů:

• Po přechodu studené fronty, kdy suchý vzduch minimalizuje rozptyl světla.
• V chladnější části roku, kdy opar bývá slabší než v letním odpoledni.
• Ráno nebo v podvečer, kdy konvekční proudění ještě nezvířilo nebo už uklidnilo prachové částice.

Na vyhlídku vede 89 dřevěných schodů. Kdo nechce šlapat kopec, může z Herlíkovic (části Vrchlabí) vyjet sedačkovou lanovkou přímo na vrchol. Z Benecka pak vede značená pěší trasa dlouhá 7 kilometrů s převýšením 261 metrů, schůdná i v zimě. Přední Žalý spadá do ochranného pásma Krkonošského národního parku, takže platí standardní pravidla: pohyb po značených cestách, psi na vodítku, bez dronů a bez ohňů.

Článek Rozhledna v Krkonoších stojí na 1 019 metrech a za jasného dne z ní vidíte pražské věže. Klíčem je zakřivení terénu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč se stavělo na místě, kde žádný kopec nebyl

Původní plán počítal s vysílacím stožárem na vrchu Chotuc u nedalekého Křince. Jenže Chotuc je chráněná přírodní památka a nepřístupný stožár tam neprošel. Hledala se náhradní poloha a podmínka zněla jasně: vysílač musí být spojený s veřejně přístupnou rozhlednou. Stavbaři proto mezi březnem a říjnem 2002 navršili u Hrubého Jeseníku umělý pahorek, do jehož útrob ukryli veškeré technologické zázemí. Na něj vyrostla ocelová věž, zpřístupněná veřejnosti v roce 2003.

Výsledek získal Grand Prix Obce architektů 2002 za krajinářský přínos. Není divu, v ploché krajině, kde každá vertikála řeže siluetu, musel projekt vyřešit nejen techniku, ale i vizuální začlenění do horizontu.

Čísla, která vysvětlují superlativ

Označení „nejníže položená rozhledna v Česku“ se v turistických databázích a regionálních zdrojích opakuje tak často, že ho lze považovat za ustálené. Státní registr rozhleden, který by kategorii formálně potvrzoval, sice neexistuje, ale kóta terénu mluví jasně:

• Nadmořská výška paty stavby: 204–205 m n. m. (podle zdroje rozhledny.cz přesně 204 m, MAS Svatojiřský les uvádí 204,5 m)
• Celková výška věže: 50 m
• Nejvyšší vyhlídková plošina: 26 m nad terénem
• Počet plošin: 7
• Počet schodů: 116

Klíčové je rozlišení: 205 metrů nad mořem není výška stavby, ale kóta místa, kde stojí. Samotná věž přidává dalších 26 metrů vyhlídkové výšky, a v rovině, kde nic nestíní, to bohatě stačí. Z plošiny se za dobré viditelnosti otevírá kruhový rozhled na Krkonoše, Ještěd, České středohoří i pražský Žižkovský vysílač. Z bližších dominant vyniká právě Chotuc, kopec, na kterém Romanka původně měla stát.

Půldenní okruh: Romanka, Křinec, Chotuc, Kuncberk

Romanka funguje nejlíp ne jako izolovaný cíl, ale jako startovní bod okruhu po okolí. Z rozhledny je to zhruba čtyři kilometry do Křince, kde stojí renesanční zámek s překvapivou historií. Hrabata z Morzinů tu kdysi udržovala zámeckou kapelu, a podle regionálních zdrojů Středočeské centrály cestovního ruchu ji měl vést sám Antonio Vivaldi. Přesná délka jeho pobytu se z dostupných pramenů nedá spolehlivě doložit, ale vazba na křinecký zámek se v místní tradici drží pevně.

Zámek po válce chátral, v roce 2006 ho koupil soukromý majitel a od té doby probíhá postupná rekonstrukce. Dnes nabízí komentované prohlídky, v květnu a červnu o víkendech, v červenci a srpnu od čtvrtka do neděle. Vstupné pro dospělého činí 210 Kč, rodinné 500 Kč. Za pozornost stojí i zámecký park: kdysi francouzský, s vodou svedenou z Mrliny, kterou údajně proplouvaly gondoly. Dnes má anglický charakter – gondoly i barokní sochy zmizely.

Od Křince vede na Chotuc naučná stezka dlouhá 1,1 kilometru. Převýšení kolem padesáti metrů zvládnou i školní děti, s kočárkem už to bude horší. Na vrcholu čeká kaple, hřbitov a přírodní památka chráněná od roku 1999. A pak je tu ještě Kuncberk, zaniklý středověký hrad, po němž v terénu zůstaly mohutné náspy, příkop a zbytky sklepů pozdějšího barokního zámečku. Podle Státního archeologického seznamu jde o výrazné terénní relikty, ne jen tabulku u cesty.

Kdy vyrazit a co vědět předem

Romanka je podle dostupných turistických přehledů otevřena od dubna do října. V dubnu, květnu, červnu, září a říjnu o víkendech a svátcích od 10 do 13 a od 14 do 17 hodin, v červenci a srpnu denně ve stejném čase. Mimo sezonu lze domluvit individuální otevření na obecním telefonu. K rozhledně se dá dojet autem téměř až na místo, takže i pro rodiny s menšími dětmi je dostupnost bezproblémová.

Celý okruh (Romanka, Křinec, Chotuc, Kuncberk) má kolem deseti kilometrů a nevyžaduje žádnou zvláštní kondici. Terén je až na výstup na Chotuc prakticky rovný. Podle nás je to jeden z nejlépe poskládaných půldenních výletů ve středních Čechách: technika, historie, příroda a na začátku rozhledna, která dokazuje, že v Polabí rozhoduje otevřený horizont víc než nadmořská výška.

Článek V ploché Polabské nížině vyrostla rozhledna na uměle nasypaném kopci. Je nejníže položenou v Česku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nová stavba má ještě starou duši

Stojí na vrchu Větrov v pohoří Hrubý Jeseník a působí, jako by tu byla odjakživa. Jen málokdo by tipnul, že jde o novostavbu. A aby také ne. Není to žádná moderní extravagance, žádné sklo a kov, které by se leskly na kilometry daleko. Jen kámen, historický tvar a respekt k místu.

Jeseníky nejsou hory, které by na sebe křičely, to jistě uznáte. Nejsou to Alpy, co vás ohromí na první dobrou. Tady se kouzlo dávkuje pomalu a musíte vědět, z které strany ho začít objevovat. A vrch Větrov je rozhodně jedním z vhodných míst. Se svými 918 metry sice rozhodně nepatří mezi horské rekordmany, ale stojí přesně tam, kde dává rozhled smysl. Z jedné strany ho obklopují Jeseníky, z druhé Rychlebské hory a při dobré viditelnosti z něj zahlédnete i Králický Sněžník.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Protrek.cz | Outdoor obchod (@protrek.cz)

Návrat ztracené věže se opravdu povedl

Rozhledna ve tvaru hradní věže tu ale rozhodně nestojí náhodou. Jak jsme v redakci zjistili, je to pocta původní kamenné věži, která kdysi stála právě na Králickém Sněžníku. V 19. století bohužel vzala za své, ale zůstaly po ní fotografie.

Myšlenka na návrat tu byla roky – a nakonec se uskutečnila. Ale rozhodně nejde o slepou kopii, spíš o novou věž se starou duší. I kámen byl vybírán tak, aby zapadl do zdejšího horského rázu – a podle nás se to rozhodně povedlo. Mimochodem, věž měří přes 30 metrů a vede na ni téměř 150 schodů – ale výhled shora rozhodně stojí za to.

Článek Všichni si myslí, že na ně po namáhavém výstupu čeká hrad. Česká rozhledna klame tělem dokonale se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.