Nejkrásnější rozhledna v Česku má spirálové schodiště po obvodu věže. Za tvarem stojí architekt, který se inspiroval minarety

Kdo projde brankou u paty Krásenské rozhledny, ocitne se na schodišti, jaké žádná jiná česká vyhlídková věž nenabízí.

Foto: Lubor Ferenc / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Sto dvacet kamenných stupňů se nevine útrobami stavby, nýbrž obtáčí její vnější plášť jako stužka omotaná kolem válce. Návštěvník stoupá po odkrytém obvodu, krajina Slavkovského lesa se mu rozevírá s každým dalším zatočením a teprve na vyhlídkové plošině v pětadvaceti metrech nad zemí se zastaví. Dole má průměr jedenáct metrů, nahoře sotva tři a půl. Dutý střed věže zeje prázdnotou, šachta pro výtah, který se nikdy neuskutečnil.

Proč Krásenka vypadá jako minaret ze starověké Samarrá

Srovnání s orientální architekturou se nabízí okamžitě. Národní geopark Egeria výslovně přirovnává siluetu Krásenky ke spirálovému minaretu al-Malwíja v iráckém městě Sámarrá, stavbě z 9. století, kde vnější rampa stoupá kolem kuželovitého jádra. Jiné regionální prameny sahají ještě hlouběji do dějin a mluví o babylonském zikkuratu. Společný jmenovatel obou přirovnání tkví v principu, který je v českém prostředí ojedinělý: schodiště tvoří hlavní vizuální motiv celé stavby, místo aby se schovávalo uvnitř.

Karlovarský kraj nabízí řadu rozhleden, každá ovšem funguje jinak. Diana v Karlových Varech měří čtyřicet metrů, má sto padesát vnitřních dřevěných schodů a výtah. Klínovec na nejvyšším vrcholu Krušných hor je klasická kamenná horská věž se sedmdesáti pěti stupni. Hamelika u Mariánských Lázní připomíná romantickou umělou zříceninu. Krásenka se od všech odlišuje tím, že její schodiště běží po vnějším kamenném plášti a samo o sobě definuje tvar objektu. Spíš krajinná socha, na kterou se dá vystoupat.

Sochař, architekt a dvacet nezaměstnaných: jak krize zrodila unikát

Příběh vzniku sahá do nejtemnějších let velké hospodářské krize. Alfréd Ruppert, místní propagátor turistiky, prosadil myšlenku rozhledny jako způsob, jak oživit chřadnoucí kraj poblíž lázeňského trojúhelníku a zároveň zaměstnat lidi bez práce. Podle regionálního materiálu Slavkovského lesa vypracoval technické plány architekt Fritz Hoffmann, zatímco neobvyklou podobu věže bývá zvykem připisovat sochaři Willymu Russovi. Financování obstarali především obyvatelé Krásna a místní spolky.

Stavba zaměstnala asi dvě desítky nezaměstnaných. Kámen se lámal přímo na vrchu; po dokončení zůstal v terénu malý lom. Lomové zdivo spojované maltou dosahuje u paty síly dva a půl metru; i vnější schodiště a jeho zábradlí jsou celé z kamene. Žádná ocelová přístavba, žádný lehký skelet. Čistá kamenická robustnost, která drží dodnes. Slavnostní vysvěcení proběhlo 23. června 1935.

Po válce přišel úpadek. Během okupace věž nesla jméno Adolf Hitlerwarte, po roce 1945 o ni stát přestal pečovat. Výstup se stal nebezpečným, dílčí opravy v osmdesátých letech nestačily. Zlom nastal až po sametové revoluci, kdy Hartwig Ruppert pomohl sehnat prostředky na generální opravu dokončenou v červenci 1997.

Rekonstrukce za 4 miliony: co se na spirále opravovalo v roce 2025

Na jaře 2025 město Krásno rozhlednu znovu uzavřelo. Starosta Josef Havel popsal popraskané spáry, uvolněné kameny a opotřebovaný vnitřní plášť. Rozpočet revitalizace dosáhl zhruba čtyř milionů korun, z toho 95 % pokryla evropská dotace prostřednictvím komunitně vedeného rozvoje MAS Sokolovsko. Řemeslníci doplňovali chybějící kameny, přespárovávali zdivo schodiště i zábradlí, položili novou podlahu vyhlídkové plošiny a upravili prostor před vstupem.

Havel chtěl práce stihnout do konce května 2025. Město pak na 14. června pozvalo veřejnost na oslavu devadesátin rozhledny; od třinácti hodin slavnostní program, od šestnácti hodin navazující hudební festival Krásnofest pořádaný spolkem OS 456. Vstup na rozhlednu zůstává bezplatný, radnice podle starostových slov na tom nechce nic měnit.

Jak se ke Krásence dostat a co navštívit cestou

Nejkratší přístup vede z malého parkoviště asi půl kilometru za Krásnem směrem na Bečov nad Teplou. Druhou variantou je zaparkovat přímo ve městě a vyrazit po žluté turistické značce; dochod k rozhledně zabere zhruba kilometr a půl. Dopravní obslužnost Krásna zůstává slabinou, samo město přiznává, že spojení sem „není ideální“. Právě proto ale místo uniká masovému náporu; starosta odhadoval desítky návštěvníků ve všední dny a stovky o víkendech.

Do jednoho výletu se vyplatí poskládat i okolí:

• Dlouhá stoka — historický vodní kanál přímo pod rozhlednou
• Hornické muzeum Krásno — expozice cínového dolování
• Renesanční zvonice a kostel sv. Kateřiny v centru města
• Kostel Nejsvětější Trojice v nedaleké Nové Vsi

Národní památkový ústav vede přes Krásno celý výletní okruh, který propojí technickou památku, hornickou historii i vyhlídku do jednoho odpoledne.