Očekával ovace, vyvolal ale šílenství

Vicary očekával oslavu tohoto konceptu, ale na obou stranách Atlantiku se zvedla vlna vzteku. „Vítejte v roce 1984,“ posteskl si jeden americký magazín. Příběh získal ještě vážnější notu, když vedoucí zapojeného kina sdělil Motion Picture Daily, že pokus neměl žádný dopad. V roce 1962 se Vicary konečně přiznal k tomu, že jeho výzkum nebyl dostatečný na to, aby s ním mohl jít na veřejnost. Celé věci pak dlouho litoval.

Otravná úzkost ohledně podprahových reklam však už nikdy nezmizela. Od paniky v roce 1957 byla v Británii zakázána. Psychologové dlouho souhlasili s tím, že podprahová sdělení zachycená podvědomím, nikoli vědomím, mají jen omezený efekt. V roce 2006 se skupina badatelů v Utrecht – Johann Karremans, Jasper Claus a Wolfang Stroebe – rozhodla její možnosti ověřit. Ovšem v laboratoři, takže je třeba počítat s omezením.

Posílí už existující zájem, nevytvoří nový

Naznačili, že mechanismus funguje jen na věci, které člověk už zná a má nějak rád. Zobrazení pak udělalo značku více „přístupnou“ vnímání. Nefungovalo to tedy u největších značek, protože Coca-Colu zná na světě každý. Klíčovou otázkou – na kterou Vicary nikdy neodpověděl – ovšem byla možnost vzít tohle z laboratoře do terénu. Fungovalo by to pak ve skutečném životě a v masivním měřítku? Od 50. let se o to totiž nikdo nepokusil.

Rádio BBC tedy podniklo zcela veřejný test. Rozhodlo se účastnit 98 lidí. Podle badatelů metodu zneefektivní oznámení, že se něco takového děje, experiment byl tedy odhalen až post festum. Výzkum také naznačoval, že je potřeba nějaká předchozí touha. Publikum musí konkrétní produkt trochu chtít, podprahové sdělení to může jen posílit. Účastníci shlédli 3minutový klip plný 10milisekundových vzkazů „Lipton“.

Potenciálně funkční, ale velmi zrádná

Následně dostali na výběr mezi ledovým čajem Lipton a konkrétní minerálkou. Dále měli vyplnit dotazník. Vyšlo najevo, že předchozí sdělení nemělo žádný měřitelný efekt. Lipton lehce vyhrál, ne ale natolik, aby to hrálo statistickou roli. Existuje ovšem mnoho důvodů, proč to, co fungovalo v laboratoři, nepracovalo na veřejnosti. V první řadě slušná část účastníků sdělila, že nemají žízeň. Nebo nebylo v klipu dost vzkazů, protože byl moc krátký.

Tento způsob reklamy je velmi zrádný. Příliš rychlé záblesky totiž nezachytí ani naše podvědomí. Když budou zase pomalé, lidé si jich všimnou. A pro jakoukoli společnosti bylo katastrofální tohle zkoušet v reálu. Kromě toho dávat tohle do celého filmu by bylo velmi pracné. Pokud tak v zásadě nevyvrátil teorii, že tento model by veřejně fungovat mohl. Vzhledem k mnoha neznámým a veřejnému postoji ho ale asi nikdo zkoušet nebude.

Článek Podprahová reklama způsobila poprask už v roce 1957: Jak si značky hrály s naším podvědomím a proč to bylo zakázáno se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejlepší reklama je spokojený zákazník

Tento princip platí už od doby prvních obchodů a nikdy tomu nebylo jinak. Mění se v zásadě jen prostředky, kterými je dosahováno šíření sdělení. Ve středověku to byla opravdu jen „šeptanda“, dnes můžeme zkušenost s prodejcem šířit na desítkách online kanálů najednou. Staří bardové a minstrelové, tedy zpěváci, mohli přidat zmínku například do písně. Tyto přednesy v hostincích plnily funkci novin a zpravodajských relací.

Pro běžné obyvatele měst či vesnic byly v zásadě jedinou možností, jak se dovědět, co se děje v okolním světě. Součástí byla také propagace momentálního krále nebo prince, při níž mohl být panovník vychválen, ale i zatracen. Dalším způsobem byly také zdobené prapory a dekorativní cedule. Zatímco domovní znamení jsou nade dveřmi, vývěsní štíty ční do ulice a jdou „napříč“, člověk procházející kolem je tak má přímo na očích.

Síla jednotlivých podnětů

Moderní příval reklam způsobuje „bannerovou slepotu“. Jedná se o rychlé otupění vůči těmto podnětům, proto je žádoucí jejich průběžná obměna. Vyrobit ve středověku reklamu bylo ovšem dosti náročné, takže jich bylo násobně méně. Z toho také plyne, že každá z nich měla opravdu vliv. Sortiment zboží byl celkem omezený a kratochvilných produktů nebylo tolik. Lidé se tudíž cíleně dívali po tom, co budou nejspíš potřebovat.

Stejně jako se pomocí veřejného čtení vyhlašovaly události, fungovalo i veřejné oznamování trhů či otevření obchodů. Funkci banneru plnila také architektura, například jméno napsané přímo na zdi. Ve starověkém Římě měl například Augustus sochu, která byla víckrát vystavena, aby vylepšila jeho veřejný obraz. Pro lid bylo umění prostorem pro reklamu číslo jedna. Zatímco dnes před ní utíkáme, tehdy lidé bažili po všem nezvyklém.

Na jakou opravdu zajímavě zpracovanou reklamu jste naposled narazili?

Zdroj: AboutHistory

Článek Jak fungoval marketing ve středověku? Lidé si v boji s konkurencí mazaně poradili se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když jedni lidé pozorují druhé

Rok 1931 se stal rokem, kdy se divákům otevřela obrovská koloniální výstava. Během 6 měsíců ji navštívilo 32 milionů zájemců. Zahrada byla dlouhodobě oblíbeným útočištěm před shonem a ruchem celého města. Tentokrát se však změnila v koloniální karneval až muzeum podivností. Tak ji přibližně popsal Thomas August v roce 1982 v periodiku věnujícím se francouzské koloniální historii. Tento podnik navazoval už na dřívější obdobné atrakce.

První taková se odehrála už v roce 1907. V rámci pozdějších výstav vznikly také kulinářské show, filmy a dokumenty a byla podrobně představena jednotlivá etnika. Většina vystavovaných neuměla francouzsky, měli představovat tradiční život své země. Dnes by samozřejmě takový podnik sklidil okamžitě vlnu nenávisti pro těžký rasismus. Součástí kritiky bylo taky to, že kolonie zdaleka nejsou jen rájem, ale také místem pro odsouzence a nucené práce.

Repliky staveb a důvody propagace

Například kambodžský Angkor Vat byl prezentován jako ukázka koloniální mise a postupně se stal symbolem samotné Francie. Vně pavilonu byla perfektní replika, která dovolila odborníkům studium kolonizované kultury. Vnitřek stavby pak demonstroval aplikaci postupů a rekonstruoval khmerskou kulturu. Vizuální prezentace Indočíny tak udělala z Kambodži Francii a z Francie Kambodžu. Takto byl francouzský kolonialismus systematicky propagován.

Základ všeho je ovšem poměrně jednoduchý, protože Francie měla z kolonií přirozeně značný užitek. Šlo hlavně o dovoz exotického koření a dalšího zboží. Bylo tudíž potřeba, aby tvorba kolonií byla bílou populací vnímána pozitivně a jako přínos. Tedy jako zdroj, kterého by se Francie rozhodně neměla zbavovat, ani se kvůli němu cítit jakkoli provinile. Právě uspořádání velké výstavy včetně lidské zoo bylo pro tento záměr ideálním nástrojem.

Znáte podobné případy kontroverzních show?

Zdroj: MessyNessyChic

Článek Francouzi měli ještě ve 20. století zoo, kde byli lidé jako exponáty. Jak taková expozice vypadala? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.