Skutečný Mauglí: Jedl jen syrové maso, pohybovat se uměl jen po čtyřech

Redakce VědaŽivě — Sat, 27 Jul 2024 02:42:00 +0000

Kniha džunglí je velmi populární pohádka, která si u dětí získala oblibu především díky animovaného filmu od Disneyho. Málokdo však tuší, že známý Mauglí má inspiraci ve skutečném chlapci, který vyrůstal v džungli se zvířaty. Na rozdíl od povznášejícího tónu známé pohádky, skutečný osud divokého chlapce byl poměrně tragický. Dina Sanichar, jak chlapce pojmenovali, se nikdy nenaučil chovat jako člověk.

Dina Sanichar byl skutečný Mauglí

Tento příběh začíná v polovině 19. století, kdy byl Dina pouhý chlapec. V roce 1867 ho nalezli místní lovci, kteří stopovali vlka v indické džungli. Vlčí stopa je zavedla k malé jeskyni, kde si všimli nahého chlapce, který se s divokým pohledem krčil v zadním rohu. Lovci se snažili s chlapcem mluvit, ale brzy pochopili, že nejspíš neumí mluvit a že jim vlastně ani nerozumí.

Brzy jim bylo jasné, že se jedná o divoké vlčí dítě, podle kterého bude jednou napsána pohádková postava jménem Mauglí. Ve skutečnosti se však nejednalo o jediné divoké dítě, které bylo v této oblasti kdy nalezeno. V dávných dobách se běžně nacházely děti, které vychovávali vlci, panteři, nebo dokonce divocí psi. Tyto děti neuměly chodit vzpřímeně, nemluvily a nerozuměly lidské řeči.

Dina Sanichar se nikdy nenaučil normálně komunikovat a nikdy se nezačlenil do lidské společnosti.

Život v sirotčinci

Lovci chlapce odvedli do své vesnice, kde ho předali do místního sirotčince. Právě zde dostal skutečný Mauglí jméno Dina Sanichar, přičemž Sanichar v místním jazyce znamená „Sobota“ neboli den, kdy byl nalezen. V prvních letech se Dina nedokázal do zdejší společnosti začlenit. Neuměl normálně komunikovat, měl problém chodit vzpřímeně po nohách a odmítal nosti oblečení. Často vyl a štěkal jako vlk, což představovalo jeho způsob komunikace. Jedl pouze syrové maso a zuby si brousil o kosti. Raný život v džungli ho navždy poznamenal a představoval jedinou civilizaci, která mu dávala smysl.

Postupné polidštění

S postupem času však k jistému polidštění divokého dítěte nakonec došlo. Mluvit se nikdy nenaučil, ale naučil se například používat záchod, jíst klasicky příborem z talíře, oblékat se a chodit vzpřímeně. Stále však preferoval syrové maso a dál komunikoval vytím a štěkotem. Nikdy se také pořádně nezačlenil mezi ostatní sirotky s výjimkou dalších divokých dětí. S nimi si rozuměl a později je dokonce učil, jak pít z hrnku a používat příbor.

V sirotčinci prožil 20 let svého života a přece se nikdy nestal úplným člověkem. Navzdory svému zvířecímu chování si však vybudoval zálibu v cigaretách. Pravděpodobně si myslel, že tak bude více vypadat jako člověk. Tento zlozvyk však bohužel také znamenal jeho zkázu. Zemřel v roce 1895 na tuberkulózu ve věku pouhých 34 let. Skutečný Mauglí tak prožil krátký život, kdy se snažil začlenit do lidské společnosti, zatímco jeho duše dál přebývala v divoké džungli.

Článek Skutečný Mauglí: Jedl jen syrové maso, pohybovat se uměl jen po čtyřech se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Skutečný příběh Mauglího: Chlapec žijící v jeskyni, chodící po čtyřech a krmící se syrovou zvěří nikdy nezažil filmový konec

Redakce VědaŽivě — Thu, 21 Oct 2021 03:23:00 +0000

Kniha džunglí vypráví příběh chlapce Mauglího, kterého opustí jeho rodiče a on tak vyrůstá v džungli. Je vychováván vlky i dalšími zvířaty a obyvatelé pralesa mu říkají „lidské mládě“. A ačkoli se díky tomu dozvěděl všechno potřebné o divočině, nikdy se nenaučil chovat v kolektivu lidí. Slavný Kiplingův příběh byl mnohokrát adaptován a končí pozitivní zprávou o sebeuvědomění a harmonii mezi civilizací a přírodou. Realita byla ale jiná.

Nepříliš známý tragický osud

Dina strávil několik prvních let svého života v přesvědčení, že je jediný svého druhu. Když ho zhruba v šesti letech objevili lovci, byl schovaný v jeskyni, odkud ho vzali do sirotčince. Tam se ho misionáři snažili naučit všechno, co nikdy nepoznal. V první řadě šlo o vzpřímenou chůzi a mluvení. Bohužel propast mezi lidským chováním a zvířecími instinkty se u Dina ukázala jako příliš široká na překonání. Příběh skutečného Mauglího neskončil jako filmová verze.

Pohyboval se kolem na všech čtyřech a měl velké potíže postavit se jen na nohy. Jedl výhradně syrové maso a kousáním tvrdých kostí si brousil zuby. Podle dobových svědectví byla jeho schopnost pohybu po všech čtyřech přímo neuvěřitelná. Veškeré jídlo také před jakýmkoli kontaktem velmi důkladně očichal. Pokud se mu vůně nelíbila, jednoduše ho zahodil. Základním problémem při kontaktu s ním byla praktická nemožnost komunikace.

Vrčení a vlčí vytí místo slov

V první řadě Dina nemluvil stejnou řečí jako misionáři snažící se ho učit. Kdykoli chtěl sám něco vyjádřit, jednoduše vyl, skučel nebo vrčel přesně jako vlci. Zadruhé nerozuměl posunkům. Pokud lidé neznají cizí jazyk, obvykle se dovedou nějak dorozumět ukazováním na objekty a dalšími gesty. Jenže vlci ani jiná zvířata neukazují, takže tuto schopnost jako malý nezískal. I když se nakonec naučil misionářům porozumět, sám si jazyk nikdy neosvojil.

Zvuky lidského jazyka pro něj byly zkrátka příliš cizí. Čím déle zůstával v sirotčinci, tím víc se jeho chování podobalo lidskému. Naučil se stát a podle záznamů dokonce sám oblékat. Podle některých zkazek si dokonce oblíbil výlučně lidskou zálibu – kouření cigaret. Přestože nakonec dlouhé roky strávil ve společnosti lidí, nikdy jejich životní styl plně nepřevzal. Zemřel roku 1895 ve věku pouhých 35 let na tuberkulózu.

Četli jste slavný svazek Rudyarda Kiplinga?

Zdroj: AllThatIsInteresting

Článek Skutečný příběh Mauglího: Chlapec žijící v jeskyni, chodící po čtyřech a krmící se syrovou zvěří nikdy nezažil filmový konec se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

předloha – VědaŽivě.cz