Podoba šesté extinkce

„Dramaticky zvýšená míra vymírání a poklesy u mnoha populací fauny i flóry jsou dobře zdokumentovány. Někteří však popírají, že by tyto jevy znamenaly masové vymírání,“ prohlásil Robert H. Cowie, hlavní autor a profesor výzkumu v Pacific Biosciences Research Center v Manoa. „Toto popření je založeno na vysoce zaujatém hodnocení krize. Tento postoj se zaměřuje na ptáky a savce, ale ignoruje bezobratlé, kteří tvoří drtivou většinu druhů.“

Extrapolací odhadů ze suchozemských hlemýžďů a slimáků Cowie a jeho tým spočítali, že od roku 1500 mohla už Země přijít o 7,5 – 13 % ze svých dvou milionů známých druhů. Číselně jde o ohromujících 150 000 – 260 000 druhů živočichů a rostlin. „Zařazení bezobratlých bylo klíčovým momentem pro potvrzení toho, že jsme opravdu svědky nástupu šestého hromadného vymírání v historii Země,“ shrnuje Cowie své badatelské závěry.

Nestejné rozložení problému

Situace ovšem není všude stejná. Ačkoli mořské druhy čelí výrazným hrozbám, neexistují důkazy o tom, že by tato krize postihla oceány ve stejné míře jako pevninu. Na souši trpí hlavně ostrovní druhy, například právě na Havaji, a to mnohem více než ty kontinentální. Rychlost vymírání rostlin se pak zdá být celkově nižší než u suchozemských zvířat. Bohužel spolu s popíráním vědy jako celku se v současnosti projevuje i popírání začátku šestého vymírání.

Další skupiny krom toho také tuto skutečnost přijímají jako novou a zcela přirozenou trajektorii. Lidé jsou totiž jen dalším druhem, který hraje v historii Země svou přirozenou roli. A vyskytuje se také víra, že biologická rozmanitost na planetě by měla být manipulována čistě podle potřeb lidského druhu. Nabízí se ovšem logická otázka, pro koho je vlastně takový postup dobrý? Projevuje se tedy jistá neochota vůbec přijmout existenci tohoto procesu.

Jasná struktura, absence politické vůle

„Lidé jsou jediným druhem schopným manipulovat ve velkém měřítku s biosférou planety,“ říká Cowie. „Nejsme jen dalším druhem, který se tak jako jiné vyvíjí pod vlivem vnějších faktorů. Jsme naopak jediným druhem, který má vědomou volbu ohledně vlastní budoucnosti. A také budoucnosti biologické rozmanitosti Země.“ V boji s krizí byly úspěšné různé iniciativy, které si kladly za cíl ochránit konkrétní zvířecí druhy.

Tyto skupiny se však nemohou zaměřit na všechny druhy a nemohou ani zvrátit obecný trend jejich vymírání. Je však velmi důležité pokračovat v celkovém úsilí, a hlavně nadále rozvíjet základní zájem o přírodu a biodiverzitu dokumentovat, než zcela zmizí. „Navzdory rétorice o závažnosti krize a skutečnosti, že způsoby jejího řešení existují a jsou sdělovány těm s rozhodující pravomocí, jasně chybí politická vůle,“ uzavírá Cowie.

O jakém druhu víte, že je na pokraji vyhynutí?

Zdroj: Science

Článek Šesté masové vymírání druhů už nelze zastavit. Katastrofální situace se lidí dotýká víc, než se může zdát se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Znetvořené tváře a hniloba v ústech

Lékař, který nebyl z věci o moc moudřejší, jí propíchl dásně, zub odstranil a poslal ji do práce. Jenže Cornelia se k němu do nemocnice Bellevue vrátila v ještě horším stavu. V čelisti se nacházela díra uvolňující hnis, takže ji lékař musel odstranit celou. Cornelia byla přitom jednou ze stovek „matchstick girls“, dívek, které máčely zápalky ve fosforu a celé hodiny tak vyráběly hlavičky, které chytly naprosto kdekoli.

Blízkost fosforu ovšem působila na jejich čelisti. Tato práce byla v USA a Británii v té době naprosto běžná a výrobci neustále hledali inovace, čímž přišel na řadu i bílý fosfor. Ačkoli byl vysoce toxický, dokázal chytit škrtnutím o jakýkoli povrch a tyto sirky se staly neuvěřitelně populárními. Z toho logicky vycházela vysoká ziskovost celého průmyslu. A i když majitelé továren o jeho škodlivosti věděli, používali ho dál, pracovní doba byla 10–15 hodin.

Růst odvětví navzdory rizikům

První zachycený případ „phossy jaw“ se objevil v roce 1838 ve Vídni a do roku 1844 jich lékaři zachytili 22. Sirkový průmysl však stále rostl. Dr. James Rushmoore Wood, který léčil Cornelii, popsal jako první příznaky bolest čelisti, následovanou hnisáním kolem dásně. Někdy dáseň dokonce svítila ve tmě. Ve vážných případech nekróza čelist kompletně zničila a poškodila i mozek. Bez odstranění kosti mohla být choroba i smrtelná.

Pak tu byla 13letá Annie, která si všimla, že jí ve tmě svítí ruce – po 4 letech práce v továrně. Podobně jako Cornelie podstoupila odstranění čelisti. Maggie ve věku 23 let podstoupila 5 operací a pokračovala v práci v továrně. Dle odhadů zasáhla nemoc 11 % pracovnic. V USA bylo jen do roku 1909 zachyceno přes 100 případů. Protože reakce majitelů továren byla prakticky nulová, musely vzít pracovnice věci do vlastních rukou.

Ani regulace, ani tržní konkurence

V červnu 1888 napsala aktivistka Anne Besant článek o „Bílém londýnském otroctví“. Zdokumentovala podmínky v továrnách a děsivou realitu čelistních následků. Poukázala také na tresty za špinavou obuv, mluvení nebo pozdní příchody. V době vzniku článku už některé továrny od bílého fosforu upustily, ale ne v Británii. Podle vládních činitelů by šlo totiž o omezení volného obchodu a výroby. Spory vyústily v roce 1888 v pracovní stávku.

Co nezměnily vládní regulace, spustila nakonec konkurence. Roku 1891 otevřel zakladatel Armády spásy William Booth továrnu, která bílý fosfor nepoužívala. Spotřebitelé tak měli možnost volby a pracovnice bezpečnější práci. Prodeje nicméně příliš nešly. Teprve vynález francouzského chemika, který našel bezpečnou náhradu za bílý fosfor, ukončil tuto praxi. Původní továrna Briant & May k ní přešla v roce 1901.

Článek Tváře jim hnily zaživa a některým svítily i ruce. Výroba zápalek má děsivé pozadí, pracovnice továrny zažívaly muka se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pyramidy postavili přímo Egypťané

Všechny důkazy ukazují jen a pouze na přímou účast Egypťanů, jenže jak tito stavitelé pyramid vlastně žili a jak se s nimi zacházelo? V Egyptě se nachází více jak 100 starověkých pyramid, ty nejslavnější jsou ale z vlády faraona Džosera (2630 – 2611 před Kristem). První pravá pyramida – tedy ta s hladkými stěnami – vznikla za vlády Snefru. Faraoni postupně s pyramidami přestali a nechali se pohřbít v Údolí králů asi 483 kilometrů na jih od Gízy.

Obrovské skupiny pracovníků nejdříve dopravily stavební materiál do Gízy. Nalezené papyry zmiňují skupinu 200 mužů vedenou inspektorem Mererem. Skupina převážela po Nilu vápenec z Tury vzdálené asi 18 kilometrů. Byl určen k postavení vnějšího pouzdra Velké pyramidy. V minulosti egyptologové odhadovali, že pyramidy stavěli hlavně sezónní zemědělští pracovníci, kteří už neměli na polích příliš co na práci.

Stálí nebo sezónní pracovníci?

Nejspíš to tak ale nebylo a pracovníci vedení Mererem toho udělali mnohem víc, než jen přivezli materiál. Pravděpodobně se vydali až na sinajský poloostrov, kde měli vlastní úkoly. Tím vyvstává otázka, zda šlo o stálou profesionálnější skupinu dělníků, nebo o skupinu zemědělců, kteří se následně vrátili k práci na poli. Podle papyrů dostávali potravu sestávající z datlí, zeleniny, drůbeže a masa. K tomu také textil, který byl nejspíš mzdou.

Vyšší úředníci, kteří se podíleli na stavbě pyramid, pravděpodobně získali do vlastnictví pozemky. To potvrzují i další záznamy víckrát během historie Egypta, jen není jisté, zda se to vztahovalo i na úředníky od pyramid. Ve městu kousek od Gízy našli badatelé také důkazy pečení velkého množství chleba, porážky tisíců zvířat a vaření štědrých objemů piva. Každý den byly poraženy skoro 2 tuny zvířat, což by odpovídalo počtu pracovníků.

Pracovní servis včetně doktorů

Pozůstatky samotných pracovníků ukazují na zahojené rány včetně narovnaných kostí a dlah. To naznačuje přístup k lékařské péči ve spojení s bohatou stravou. Spolu s platem v podobě látky to jasně naznačuje, že pyramidy nestavěli rozhodně otroci, ale dobře zaplacení dělníci, o které bylo náležitě postaráno. Neznamená to ovšem, že se vedení chovalo ke všem pracovníkům stejně dobře, o čemž svědčí ubytování úředníků.

Vykopávky odhalily velké domy, kde mělo vedení stavby na výběr z mnoha druhů masa a dalších pochutin. Naproti tomu nižší pracovníci žili jen v prostých hromadných místnostech a často uvnitř pyramid samotných. Různé stupně zacházení jsou tak víc než patrné. Nic však nenasvědčuje podílu čehokoli nadpřirozeného na stavbách. Dokumenty jsou stále ve stadiu zkoumání, takže Egypta ještě jistě vydá svá další tajemství.

Které starověké stavby máte nejraději?

Zdroj: LiveScience

Článek Postavili egyptské pyramidy opravdu lidé, nebo mimozemšťané? Historické tajemství divu světa poprvé odhaleno v plné kráse se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak se může vítr takhle zkoncentrovat

Ve Spojených státech se vyskytne průměrně tisíc tornád každý rok. Lokalita států jako Texas, Nebraska, Alabama a Oklahoma se dokonce jmenuje Ulička tornád, protože výskyt je tu téměř pravidelný. Místní systémy monitoringu počasí jsou tak přesné, že mapují kritické bouřky prakticky po minutách. Ovšem predikce samotného tornáda je zcela jiný příběh. V jeden okamžik jen normálně prší a najednou máte pryč polovinu domu.

Určité podmínky vzniku tornáda nahrávají, takže do jisté míry ho predikovat lze. Jenže nikdo vám neřekne, kde se konkrétně objeví, jak bude silné, jak dlouho bude trvat a kolik jich bouře vytvoří. Klíčem je velmi nestabilní větrné prostředí, kdy jdou proti sobě různé směry větru v různých výškách. Nejdříve takhle vznikne obrovská bouře, ve které stoupá teplý vlhký vzduch, zatímco chladný klesá dolů spolu s deštěm a kroupami.

Větrný generátor ještě silnějšího větru

Všechny popsané podmínky vytváří obrovský větrný tunel. Přestože začíná jako horizontální, může se snadno překlopit do vertikály. Následně stáhne bouřkové mraky až k zemi a během toho ještě posílí jejich rotaci. Jakmile se tento proud větru dotkne země, jedná se o tornádo a je to obrovský problém pro cokoli, co mu stojí v cestě. Jednoduše proto, že rychlost rotace vzduchu uvnitř je obrovská, dosahuje skoro 500 kilometrů v hodině.

V USA jsou na tornáda adaptovaní, my v Evropě příliš ne. Proto nás může tento jev snadno zaskočit, navíc zdejší stavby nejsou vůči tornádu nikterak přizpůsobeny. V USA je hodně domů z železobetonového skeletu, který tornádo nejvýše poškodí, ale už ho kompletně nezlikviduje. Obyvatelé jsou navíc připraveni a při varovných zprávách se zkrátka ukryjí ve sklepě s nejnutnějším vybavením a jen počkají, až se rozběsněný živel přežene.

Zdroj: SciJinks

Článek Jak došlo ke vzniku posledního českého tornáda? Je to daleko větší přírodní alchymie, než byste čekali se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.