Co přesně ta dvě data znamenají

„Spotřebujte do“ je tvrdá bezpečnostní hranice. Najdete ji na syrovém mase, čerstvých rybách, hotových chlazených salátech, zkrátka na potravinách, které se rychle kazí a kde se mohou množit nebezpečné bakterie, aniž byste to poznali pohledem nebo čichem. Po tomto datu potravinu nejíte. Tečka.

„Minimální trvanlivost do“ je něco jiného. Říká, do kdy výrobce ručí za to, že produkt bude mít deklarovanou chuť, texturu a nutriční hodnotu. Po uplynutí data se těstoviny nestanou jedovatými. Konzerva fazolí nezačne ohrožovat zdraví. Čokoláda může zbělat, ale pořád je bezpečná. Právní základ obou pojmů spočívá v nařízení EU č. 1169/2011, které platí ve všech členských státech včetně Česka.

Praktické pravidlo je prosté: u „spotřebujte do“ smysly nestačí, po datu nejíst. U „minimální trvanlivosti“ naopak rozhoduje trojice: skladování, neporušený obal a smyslová kontrola.

Proč se výrobcům vyplatí kratší datum

Přímý důkaz, že by potravinářské firmy plošně a záměrně zkracovaly trvanlivost kvůli vyšším prodejům, v dostupných zdrojích neexistuje. Co ale existuje, je něco subtilnějšího. Evropská komise na své tematické stránce výslovně uvádí, že deklarovaná životnost potravin nemá být zbytečně zkracována z jiných než bezpečnostních důvodů, a mezi těmito ohledy jmenuje i marketingové motivace.

Co to znamená v praxi? Výrobce, který na balení rýže natiskne trvanlivost 12 měsíců místo reálně možných 18, vytváří prostor, ve kterém domácnost produkt dřív vyhodí a dřív koupí nový. Nejde o spiknutí. Jde o systémový tlak: konzervativní datum chrání výrobce před reklamacemi a zároveň urychluje obměnu zásob. Obě strany téhle rovnice působí ve prospěch výrobce, ne spotřebitele.

Komise navíc zjistila, že u 11 % zkoumaných výrobků bylo datum na obalu špatně čitelné. A porozumění spotřebitelů rozdílu mezi oběma typy dat je napříč Evropou nízké. Kombinace nejasného tisku a nejasného významu spolehlivě plní popelnice.

Kolik to Čechy stojí

Podle dat Vysoké školy ekonomické vyhodila průměrná česká domácnost v roce 2023 potraviny v hodnotě 8 199 Kč. Ministerstvo životního prostředí ve své zprávě za roky 2021–2024 uvádí, že Česko produkuje zhruba 59,9 kg potravinového odpadu na obyvatele ročně, což je méně než unijní průměr, který činí 69 kg, ale pořád jde o statisíce tun.

Kolik z toho připadá čistě na záměnu dvou dat na obalu? Přesné české měření neexistuje. Evropská komise ale odhaduje, že až 10 % potravinového odpadu v celém řetězci souvisí právě s označováním trvanlivosti. V hrubém přepočtu na českou domácnost to představuje orientačně 820 Kč ročně za jídlo, které bylo v okamžiku vyhození bezpečné ke konzumaci.

Co můžete udělat hned

Tři kroky, které zaberou pár sekund:

• Přečtěte si typ data. „Spotřebujte do“ a „minimální trvanlivost do“ nejsou synonyma. Na obalu je vždy jedno nebo druhé.
• U minimální trvanlivosti kontrolujte obal a potravinu pomocí smyslů. Pokud je obal neporušený, potravina byla správně skladována a nevykazuje plíseň, podezřelý zápach ani nafouknutí, je s největší pravděpodobností v pořádku i po datu.
• U „spotřebujte do“ se nesnažte hádat. Nebezpečné bakterie nemusí být smyslově rozpoznatelné. Datum je datum.

Pozor také na otevřené obaly: jakmile porušíte originální balení, původní datum přestává platit. EFSA upozorňuje, že po otevření se mohou přenést bakterie a je nutné řídit se instrukcí typu „po otevření spotřebujte do tří dnů“.

Za zmínku stojí i to, že české obchody smějí potraviny po datu minimální trvanlivosti legálně prodávat, pokud jsou bezpečné, zřetelně označené a umístěné odděleně od ostatního zboží. Pokud je v regálu vidíte, není to porušení zákona. Je to příležitost ušetřit.

Proč záměna přetrvává

Problém není v nejasném právu. Unijní legislativa definuje oba pojmy jednoznačně už od roku 2011. Problém je v tom, jak se informace dostává, nebo spíš nedostává, ke spotřebiteli. Malý tisk, nejednotný formát, nulová osvěta přímo v místě nákupu. Studie Evropské komise z roku 2025 potvrzuje, že nízké porozumění datům je celoevropský behaviorální vzorec, ne česká anomálie.

Jedno datum na obalu vás nestojí jen pár korun za vyhozenou rýži. Stojí vás důvěru ve vlastní úsudek, a tu si můžete vzít zpátky tím, že se příště nejprve podíváte na dvě slova před samotným číslem.

Článek Česko ročně vyhodí potraviny za miliardy. Většinu z nich lze bezpečně jíst i měsíce po datu uvedeném na obalu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Na jedné straně plýtvání, na druhé hladovění

„Vyhazování jídla v zásadě znamená plýtvání zdroji, které jsou třeba k jeho produkci,“ komentuje situaci Martina Otto, která vede v rámci OSN sekci Programu pro životní prostředí zaměřenou na práci ve městech. „Pokud vyhozené jídlo končí na skládkách, nenakrmí lidi, ale nakrmí celosvětovou změnu klimatu.“ Podle posledních odhadů je přitom zhruba 690 milionů lidí postiženo hladověním.

Asi další 3 miliardy lidí si nemohou dovolit zdravou stravu. Nemluvě o tom, že – což navazuje na předchozí prohlášení – vyhozené jídlo je původcem asi 8–10 % světové produkce skleníkových plynů. Pokud by se tedy podařilo omezit toto plýtvání, přispělo by to k řešení hned dvou celosvětových problémů.

Jak zabít dvě mouchy jednou ranou

Badatelé rozebrali data o vyhazování jídla pocházející z 54 zemí. Výsledky jasně ukazují, že nejvíce tohoto odpadu – okolo 61 % – pochází z domácností. Podniky jako restaurace a další stravovací služby mají na svědomí „jen“ asi 26 % globálního vyhazování jídla, zatímco odpad ze supermarketů činí 13 %. Překvapivým zjištěním byla skutečnost, že tento problém trápí ve velké míře prakticky všechny země bez ohledu na jejich životní úroveň.

Vědci se původně domnívali, že jde primárně o problém bohatých zemí. Ačkoli jde o velmi obsáhlý výzkum, stále je potřeba zaplnit některé mezery. Data z 54 zemí reprezentují jen 75 % světové populace a jen 23 zemí poskytlo data z restaurací a obchodních řetězců. Ve studii také nebyly rozlišeny poživatelné a nepoživatelné zbytky, jako jsou skořápky vajec nebo kosti. Každopádně je nutné, aby se svět více zaměřil na tuto dosud opomíjenou oblast.

Zdroj: ScienceNews

Článek Plýtvání potravinami pokračuje. V roce 2019 lidé vyhodili rekordní množství potravin, celkové číslo je alarmující se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.