Tři kopce, čtyři dekády: jak opuncie přeskakuje mezi pálavskými vrchy

Příběh začíná na Děvíně. Vedoucí správy CHKO Pálava Jiří Kmet popisuje, že opuncie tam roste přinejmenším od osmdesátých let, podle starších botanických záznamů ji někdo záměrně vysadil. Odborný text v časopise Ochrana přírody přímo zmiňuje vysazení nepůvodní opuncie hnědoostné v NPR Děvín jako ukázkový příklad rizik „okrašlování“ chráněných území.

Desítky let kaktus na Děvíně přežíval, aniž by budil velkou pozornost. Letos se ale objevil i na Tabulové hoře a vzápětí na Svatém kopečku. Tři lokality na třech oddělených vápencových hřbetech, to už ukazuje na druh, který dokáže překonávat kilometry otevřené krajiny.

Jak? Dvěma cestami. Na prudkých svazích Děvína se podle Kmeta odlamují jednotlivé články stonku, sesouvají se po skalách a znovu zakořeňují. Každý úlomek je potenciální nová rostlina. Druhou cestu obstarávají ptáci. Červené dužnaté plody opuncie je přitahují, semena projdou trávicím traktem a ptáci je vyloučí v trusu na vzdáleném kopci. Právě tímto mechanismem si ochranáři vysvětlují výskyt na Svatém kopečku.

Patnáct tisíc kosatců v ohrožení: proč záleží na každém metru stepi

Svatý kopeček u Mikulova patří k nejcennějším skalním stepím na Pálavě. Podle oficiálního profilu přírodní rezervace se tu soustřeďují vzácná stepní společenstva, která nemají v Česku obdobu. A jeden údaj celou situaci dramaticky zostřuje: e-věstník Správy CHKO Pálava z roku 2013 uvádí, že podél křížové cesty na Svatém kopečku kvete zhruba patnáct tisíc jedinců kosatce skalního písečného, nejpočetnější populace tohoto druhu na celé Pálavě.

Kmet upozorňuje, že opuncie přímo konkuruje původním stepním rostlinám. Zabírá prostor, stíní, odčerpává živiny. Kosatec i koniklec, dva symboly pálavských stepí, se ocitají pod tlakem. A to v místě, kudy ročně projde obrovské množství návštěvníků: automatický sčítač na Svatém kopečku zaznamenal v roce 2024 téměř 294 500 průchodů, několikanásobně víc než na Děvíně.

Mrazuvzdorný, plodný a nezničitelný: co dělá z opuncie tak úspěšného kolonizátora

Středoevropská zima by měla být pro severoamerický kaktus nepřekonatelnou bariérou. Jenže opuncie hnědoostná se vyvinula v oblastech, kde teploty klesají hluboko pod nulu. Podle botanického portálu BOTANY.cz zvládá přezimovat na suchých, výhřevných stanovištích, a právě taková stanoviště jí Pálava nabízí v hojnosti. Vápencové svahy s jižní expozicí, minimální srážky, propustný substrát. Limitujícím faktorem bývá spíš zimní zamokření než samotný mráz.

Bioložka Zdeňka Křenová doplňuje, že s oteplováním klimatu ustupují i ty podmínky, které by opuncii v českém prostředí brzdily. Pálava coby nejteplejší a nejsušší kout Česka jí poskytuje ideální startovní pozici.

Kombinace vlastností, kterou opuncie disponuje, je z pohledu ochranáře mimořádně nepříjemná:

• Vegetativní množení — zakořeňuje z každého odlomeného článku stonku
• Generativní šíření — semena roznášejí ptáci na kilometry daleko
• Mrazuvzdornost — přežívá české zimy na vhodných stanovištích
• Trny a glochidy — drobné zpětné ostny ztěžují ruční likvidaci a představují riziko při kontaktu

Středomořské zkušenosti, například maltské managementové směrnice, potvrzují, že mechanické odstraňování opuncií vyžaduje opakované zásahy a pečlivé sesbírání každého zbytku. Jediný přehlédnutý článek znamená novou rostlinu.

Záchytný okamžik, nebo začátek prohraného boje?

Na Svatém kopečku ochranáři zareagovali okamžitě a začali nalezené exempláře likvidovat. Kmet popisuje postup: ruční vykopání v pevných rukavicích, uložení do uzavřeného boxu nebo pytle, odvoz a ponechání k úplnému vyschnutí. Herbicidy sice také připadají v úvahu, ale ve zvláště chráněných územích bývá jejich nasazení omezené.

Podle metodiky Ministerstva životního prostředí je záměrné rozšíření nepůvodního druhu do krajiny v CHKO, národních parcích a přírodních rezervacích zakázáno bez výjimky. Klíčová výzva ale míří i k běžným zahrádkářům: opuncie hnědoostná se pěstuje v českých zahradách, záznamy existují od Prahy-Chuchle přes Lovosice a Děčín až po Tábor. Každý vyhozený článek, každý odřezek ponechaný u plotu vinice může založit nové ohnisko.

Kdo zastaví kaktus dřív, než dorazí na čtvrtý kopec?

Křenová upozorňuje, že při dalším zavlečení by se opuncie mohla objevit i v Polabí, Českém středohoří nebo jiných teplejších koutech Moravy. Na Pálavě teď záleží na rychlosti. Několik kusů na Svatém kopečku je stav, který se dá zvládnout, pokud se nezopakuje scénář z Děvína, kde kaktus přetrvává čtyři desetiletí navzdory snahám o jeho odstranění.

Článek Mrazuvzdorný kaktus kolonizuje Pálavu. Zakoření i z úlomku a ptáci šíří semena na kopce, kde pak vytlačuje vzácné stepi se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rybářskou bárkou na moravský Bled

Pokud se chcete na tenhle tajuplný kostelní ostrov podívat, máte smůlu. Celá Věstonická nádrž je totiž přísně střeženou přírodní rezervací, kde hnízdí vzácní vodní opeřenci, a běžný smrtelník sem má vstup přísně zakázán.

V průvodcích se občas dočtete, že Nové Mlýny jsou takovým naším moravským Bledským jezerem, které tak moc proslavilo sousední Slovinsko. Když to ale řeknete před místními, moc nepochodíte a spíše uvidíte, jak se jim křiví pusa. A popravdě se jim vůbec nedivím. Zatímco z vyhlášeného slovinského jezera ždímají tamní hoteliéři a majitelé parkovišť z turistů každou korunu, opuštěný novomlýnský chrám svatého Linharta si žije vlastním, tichým a tak trochu posmutnělým životem. Stojí tu jako memento obrovské tragédie a zkázy starobylé obce Mušov, která musela budování socialistické přehrady kompletně ustoupit. Tenhle kostelík jako jediná stavba přežil řádění buldozerů a jako němý svědek dnes trčí z vody.

Pomalé umírání svobodného Mušova

Zkáza Mušova přitom nepřišla ze dne na den, komunisté na to šli rafinovaně a pomalu. Nejdřív zakázali pohřbívání na místním hřbitově. Pak přišel zákaz opravování starých domů. A o po dlouhých deset let. Teprve pak přišel definitivní úřední befel o vystěhování. Lidé si začali stavět nové domky v Pasohlávkách a v roce 1978 jsme se museli přesunout. Kdo chtěl, mohl si ze svého domu odvézt aspoň pár cihel a tašek na novou stavbu, zbytek obce pak demoliční čety jednoduše odstřelily dynamitem a srovnaly se zemí.

Kousek od kostela dodnes trčí z ostrovní půdy seschlý pahýl starého akátu. Jeho suché, rozeklané větve se zběsile tyčí k nebi, jako by v té křeči zamrzly v momentě, kdy kolem stoupla voda. Věčná vlhkost ho nakonec dostala – stejně jako nakonec dostane i všechny zbytky zdejšího osídlení. Kdo tedy chce tuhle zaniklou obec vidět v plné kráse, měl by si pospíšit.

Článek Moravské Bledské jezero? Místní tuto přezdívku nesnáší. Pravda o zatopeném Mušově vás zamrazí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když se ze slavné dominanty stává nebezpečné korzo

Děvičky jsou sice zapsané na seznamu našich kulturních památek, ale v posledních letech dostávají od života pořádně zabrat. Zub času je jedna věc, jenže ročně sem nahoru vyrazí přes 150 tisíc turistů. A chování některých z nich by vyhnalo husí kůži na zádech i otrlým středověkým rytířům. V honbě za tím nejlepším selfíčkem na sociální sítě lidé bez ohlédnutí riskují krk. Vylézají do nestabilních korun hradeb, balancují v okenních dírách a ignorují veškeré pudy sebezáchovy. Výsledkem jsou bohužel i vážné nehody, kdy už několikrát neopatrní nešťastníci z hradu vypadli.

Není divu, že na místě už rostou i první zábrany, které mají divoké turisty udržet v bezpečné vzdálenosti od hroutících se cypřišů a cimbuří. Nevypadají zrovna půvabně, ale bohužel se jim asi vyhnout nelze.

Proč skály v noci tiše pláčou

A jak vlastně tahle pálavská kráska přišla ke svému jménu? Když se na zříceninu podíváte zespodu od Pavlova, spatříte před hradbami tři mohutné skalní útesy trčící k nebi. Podle starých pověstí to nejsou obyčejné kameny, ale zkamenělé dívky. Místní vyprávějí, že když kolem hradu v noci utichne turistický šum a nad Pálavou se rozsvítí hvězdy, můžete z těchto skal slyšet tichounký, srdcervoucí nářek.

V tom, které nešťastnice tady vápencový masiv navždy uvěznil, se ale staré legendy rozcházejí. Jedna verze mluví o třech dcerách pyšného hradního pána, které potrestal samotný osud, druhá zase barvitě líčí příběh o zakleté tatarské princezně a její věrné družině. Pravdu už se sice nikdy nedozvíme, ale tyhle tři mlčenlivé postavy dávají místu neopakovatelnou mystickou atmosféru. To mi můžete věřit?

Článek Pád z okna kvůli selfíčku: Slavné Dívčí hrady zažívají nejhorší nápor v historii se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.