Jediné prameny jsou staré a zrnité

Naše vnímání vzhledu například Abrahama Lincolna je založeno jen na zrnité černobílé fotografii, která je stará víc jak sto let. Starožitné snímky nám poskytují fascinující pohled do minulosti, jenže ukazují svět zcela odlišně. Navíc časem nevyhnutelně ztrácí na kvalitě, blednou a materiál uvadá. Krom toho už ony samotné zkreslovaly skutečnost, například negativy v Lincolnově době ukazovaly tváře mnohem tmavší, než reálně byly.

Stejně tak byly příliš zdůrazněny vrásky kvůli chování světla dopadajícího na naši kůži. Právě z toho důvodu vypadá Lincoln na snímcích mnohem starší, než ve skutečnosti byl. Ovšem restaurace historických snímků je velká výzva hned z několika důvodů. Fotografie jsou zašlé, tehdejší aparáty neměly moc možností a roli hraje i metoda vyvolávání snímků. Tradiční metodou je uplatnění digitálního filtru, který dovede detekovat šum a odstranit ho.

Problém šumu a stárnutí

Jenže už v tomhle je technologický chyták. Je totiž potřeba rozlišit, k čemu došlo v důsledku stáří snímku a co způsobil samotný proces jeho výroby. Badatelé místo toho vytvoří „dvojče“ staré fotografie vyfocením podobného člověka dnešní technikou. Následně použitím generátoru jako StyleGAN2 vytvoří z tohoto moderního obličeje ten originální. Namísto snahy o restaurování původního snímku se na něj adaptuje moderní fotografie.

Digitální sourozenec je osoba s podobnými rysy tváře, která zaujme podobu historické osoby. Na tento model jsou pak promítnuty proporce originálu, které nový snímek převezme. Výsledkem je podoba Lincolna či Einsteina ve velmi vysokém rozlišení a takové formě, jakou by pořídily dnešní aparáty. A pravda, je to nezvyk, protože po většinu našich životů máme tyto i jiné velikány zafixované v černobílé verzi, tudíž nový snímek působí lehce cize.

Snímek které historické osobnosti byste rádi viděli takto modernizovaný?

Zdroj: IFLScience

Článek Refotografie, které dovolují cestovat časem. Umělá inteligence nám ukáže, jak ve skutečnosti vypadal Abraham Lincoln se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nebude to jednoduchý život

Před 20 tisíci lety žilo po celém světě méně než 1 milion lidí. Naši předkové žili jednoduše z toho, co jim příroda poskytla, a udržovali svůj život v rovnováze, i když to rozhodně nebyl život jednoduchý. Jejich přežití určovala právě příroda a oni používali svou mysl, aby se poprali s nástrahami tehdejšího světa. Populace prosperovala, stejně jako rostly postupně lidské potřeby, požadavky a touhy.

Kdykoli se před námi objeví nějaký problém, vyřešíme ho – jenže během toho často kompletně přetvoříme povrch Země. Došlo to tak daleko, že planeta počala zcela novou fázi své existence – Antropocén, tedy věk člověka. Věci se vlastně otočily, teď my do značné míry určujeme osud přírody. Jenže člověk na přežití přírody příliš nemyslí a jedná stále chamtivěji a chamtivěji, což ničí kultury, rostliny a zvířata. Podle Davida ale existují způsoby, jak tento trend zvrátit.

Bez velkých změn to nepůjde

Prvním krokem je revoluce energetická, tedy redukce užívání fosilních paliv a jejich náhrada obnovitelnými zdroji. To zpomalí globální oteplování a okyselování oceánů a přinese s sebou čistší vzduch pro všechny. Druhým krokem je revoluce potravinová, což znamená efektivnější produkci jídla a redukci konzumace masa. Dále budeme muset snížit prostor, který obýváme, což přinese více přírodní krajiny a nižší nároky na vodu.

Dalším krokem je péče o vodstva, tedy globální síť bezletových zón a dalších restrikcí na mezinárodní úrovni, které obnoví zdravý stav oceánů, což se projeví i bohatší rybí populací. Následuje návrat k přírodě, tedy obnova divoké flóry a fauny, která kdysi obývala rozsáhlá území a dnes vyhynula nebo jen skomírá. Všechny naše snahy by měly být podepřeny skutečností, že příroda je náš největší spojenec a naše největší inspirace.

Zdroj: Mindfood

Článek David Attenborough a jeho sdělení světu „ještě není pozdě“ . S dodržováním těchto pěti doporučení je možné ještě stále přispět k záchraně planety se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Masivní obnova mořského porostu

Dlouhodobé sledování obnoveného mořského porostu odhalilo obdivuhodně odolný ekosystém pohlcující uhlík a dusík, který by se jinak podílel na globálním znečištění a oteplování. Tento úspěch poskytuje obecný záblesk naděje pro klima a pro další ekosystémy. Původní projekt zahrnoval „jen“ 200 hektarů, aktuálně se ovšem rozrostl na více jak 3 612 hektarů a další stále pokrývá. Pro srovnání, největší takový projekt se předtím odehrál v Austrálii.

Ten měl ovšem obnovit pouhých 10 hektarů mořských trav. Výsledek je podle vědců naprosto zlomovým momentem a příkladem, jak mohou být klimatické změny zmírněny naprosto přírodními řešeními. Tým ve Virginii začal s čistou plochou, protože mořská tráva v tamních pobřežních lagunách byla vyhlazena chorobami a hurikánem už během 30. let. Voda byla ovšem pořád natolik čistá, aby jí prošel dostatek slunečního světla, které rostliny potřebují.

Postupná obnova krok za krokem

Během prvních 10 let obnovy viděli vědci, jak se ekosystém rapidně rozrůstá a ukazuje snad každý myslitelný znak zdravého přírodního systému – pokrytí mořskou travou, kvalitu vody, ukládání uhlíku a dusíku, populaci mořských ryb a dalších živočichů. Během dalších 20 let pohlcovaly obnovené porosty tolik uhlíku a dusíku jako zcela přirozeně rostoucí trávy ve stejné lokaci, kdyby je nikdy nic nenarušilo.

V současné době tyto porosty pohlcují každoročně asi 3 000 tun uhlíku a více než 600 tun dusíku. Mořská tráva snese zásah. Když náhlá tepelná vlna smete část jejího porostu, zabere jí obnova na původní hustotu pouhé 3 roky. Vědce obecně překvapilo, jak je tento porost odolný, ovšem celý projekt je více než jen případová studie obnovy. Je to jasný návod na způsob, jak obnovit a udržet mořské ekosystémy kdekoli na světě.

Zdroj: Science News

Článek Vědci úspěšně obnovili rozsáhlý ekosystém mořské trávy. Jde o zlomový moment s obrovským dopadem na globální oteplování se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Od kamene ke kameni, od proudu k proudu

Lidé během procesu osidlování odstraňovali bobří hráze, čerpali z říček příliš mnoho vody a v zásadě drancovali krajinu více, než dokázala unést. Aby zachránili to málo, co z vodních ploch zbývá, učí se dnes ochránci přírody udržovat toky starými metodami, které potřebují jen lidskou ruku a pravidelnost. Vzácné mokřady totiž dnes tvoří už jen asi 2 % suchého Západu, a i tato místa se hroutí. Více jak polovina všech toků v Americe je ve špatné kondici a jen stěží zásobují divokou přírodu a lidi zároveň.

NRCS proto organizuje řadu workshopů, kde se každý může naučit základní ochranu vodních toků, která už není jen kratochvílí, ale holou nutností. A práce mnoha dobrovolníků spočívající ve stavbě hrází z kamenů a větví přináší ovoce. Prameny v létě tak snadno nevysychají, bobři i další zvířata se vrací. Poslední zprávy dokládají, že území, kde hospodaří bobři, odolávají lépe požárům.

Naplnění houby co nejvíce

Každé jaro nasávají říční nivy spoustu vody ze sněhu, který taje vysoko v horách. Jsou jako houby, jež jsou následně ždímány od léta do podzimu, kdy je sníh dávno pryč a prší zřídkakdy. Čím více vody zůstane v krajině, tím déle zásobuje rostliny a vlastně celé území. Dostatečný říční tok taky chrání oblast před katastrofami, protože mokré území plné živoucí vegetace může zpomalit záplavy, snese delší období bez deště nebo lokální požáry. Klasická obnova dnešních toků přitom může stát až 500 000 dolarů za míli.

Projekty jsou totiž obvykle složité a pracují s těžkou technikou. To je nepochybně potřeba pro obnovu těch největších toků. Jenže USA jsou napájeny obrovskou sítí drobných říček, které se dají doslova přeskočit a tvoří až 90 % celého místního vodstva. Ručně budované přehrady fungují v těchto případech velmi dobře, a to za desetinu ceny. Navíc jdou naproti přírodě, která se po čase dovede o kvalitu toku postarat sama. A člověk udělá nejlépe, když se jí neplete pod nohy.

Zdroj: Science News

Článek Jednoduché ruční stavby pomáhají řekám přežít. Jejich popularita a pozitivní dopady na divokou přírodu průběžně rostou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.