Nervová spojení – VědaŽivě.cz

Jak náš mozek vytváří bolest a co se s tím dá dělat: Hlavu můžeme ošálit, abychom ji cítili méně

Redakce VědaŽivě — Fri, 19 Sep 2025 03:29:00 +0000

Životní zkušenost nás totiž naučila, že bolest je základní varovný systém. Jde o typ alarmu, který se „rozezní“ pokaždé, když zažíváme fyzické poškození nebo se k němu schyluje. To ale není všechno, co bolest obsahuje, protože někdy nedává smysluplné informace. Občas je zkrátka trochu pozadu. Naše zkušenost s bolestí nesestává jen ze smyslových informací, ale také z kontextu. Okolností, potřeb a motivací či povědomí o tom, co se kolem děje.

Bolest není stejná jako poškození

V první řadě je bolest indikací poškození těla, není tomu tak ale vždy. Některé věci nás poškodí bezbolestně. Například spálení od slunce nepoznáme, dokud nám nezačnou odumírat kožní buňky. Podobný příklad je rentgen. Když byl vynalezen, všichni s ním „skenovali“ prakticky všechno, co vydrželo dost dlouho nehnuté. Což se v některých případech ukázalo jako trochu moc dlouho a rané oběti umíraly na otravu radiací, aniž by zažívaly skutečnou bolest.

Radiace nebolí, protože cítíme jen to, na co jsou naše buňky vybaveny. Věda už odhalila, že některé buňky jsou citlivé více na tlak, zatímco jiným vadí hlavně teplotní extrémy, případně chemikálie. Aktivita v neuronech citlivých na zranění se jmenuje „nocicepce“ a skrze ni víme, jestli jsme si přivřeli ruku do dveří nebo se spálili o horkou pánev. V roce 2013 se proslavila studie, kde byl popsán neurologický podpis fyzické bolesti.

Pozorování vzorce bolesti v mozku

Tady se ovšem věci stávají zajímavými, protože pacienti hlásí intenzivní bolest bez reálného poškození. Například u dělníka, který šlápl na hřebík – bolel ho každý krok, přestože jeho chodidlo zůstalo jako zázrakem nezraněno. Bolest nevyžaduje poškození tkáně, vlastně nepotřebuje ani tkáň samotnou. Řeč je o fantomové bolesti amputovaných končetin, zde je jedním z vysvětlení poškození nervů poblíž zranění. Je to něco jako zvonění telefonu, kdy na druhém konci nikdo není.

Tkáň se tedy může poškodit bez bolesti, a naopak ne všechno, co vypadá jako bolest, skutečně bolestí je. Ale proč? Protože zkušenost našich těl, vnímání a smyslové vjemy, to vše sestává z mnohem více dílků, než co se nám reálně fyzicky stalo. Náš nervový systém je komplexní síť, jejímž cílem je umět se bez našeho vědomí adaptovat na věci, které se nám dějí. A – což je mnohem důležitější – také na události, které se nám nejspíš stanou a tělo se naučí je očekávat.

Simulovaný model reality

Tohle děláme konstruováním vnitřního modelu reality, který podle doktorky Lisy Feldman Barrett neurologicky detekuje, co se nám nejspíš stane příště či v budoucnu. Něco jako most, který se formuje současně s naší chůzí. Simulace sestává z předchozích zkušeností a momentálního stavu těla. Většinou jsme si toho vědomi jen tehdy, když se predikce splete – například schody jsou výše, než očekáváme. Mozek je tedy vždycky milisekundy napřed.

Dělník s hřebíkem v botě tak byl obětí vlastního mozku. Noha ho bolela, protože veškerý kontext mířil ke zranění. Místo vyčkání na reálné signály začal vnitřní systém „alarmovat“ brzo. Když jde všechno normálně, je falešný alarm umlčen, jakmile náš procesor zjistí, že k žádnému zranění nedošlo. Samozřejmě ale ne všechno funguje pořád tak, jak má. Právě to jsou chvíle, kdy se objevují problémy a mozek vyvolá pocit bolesti i bez příčiny.

Umíme si takhle představit i úlevu?

Funguje to oběma směry a asi nejlepším důkazem je léčba pomocí placeba. Studie například ukázaly, že pacienti, kteří očekávali podání morfia, měli již před jeho aplikací zvýšenou tvorbu vlastních opioidů. Zrcadlová terapie je užívána už od roku 1900 jako léčba fantomové bolesti, syndromu komplexní regionální bolesti i pro rehabilitaci paralýzy u pacientů po mrtvici. Setkala se přitom s výraznými úspěchy.

Má to ovšem své hranice a bolest nezmizí jen kvůli motivačnímu citátu na Instagramu. Stejně tak funguje paracetamol, i když i dvě piva udělají své. Hlavní je, že bolest je velmi vrstevnatá zkušenost. Často ji z velké části tvoří náš strach a myšlenky, z menší pak reálná příčina. To znamená, že pro reakci na tuto opakující se zkušenost máme mnohem více nástrojů, než si myslíme. Je to naše tvořivost a představivost, ne vždy nutně medikace.

Kdy jste naposled zažili bolest bez reálné příčiny?

Zdroj: TheScientist

Článek Jak náš mozek vytváří bolest a co se s tím dá dělat: Hlavu můžeme ošálit, abychom ji cítili méně se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mravenčení končetin rozhodně nepodceňujte. Může se jednat o vážný problém

Redakce VědaŽivě — Tue, 02 Nov 2021 03:02:00 +0000

Sedíte v klidu u televize nebo večer s knížkou, pak se chcete hnout, jenže jedna vaše noha je jak ze dřeva. Nemáte v ní žádný cit a dělá vám potíže s ní vůbec hnout. Po chvíli uvolnění sedu vám v noze nebo jinde začne postupně mravenčit a opět získáváte cit i plnou kontrolu. Pokud vás někdy zajímalo, co se děje, případně vás to vyděsilo, jste na správném místě. Dle Národního institutu pro následky mrtvice jde o parestezii a obvykle není důvod k obavám.

Jak se to vlastně jmenuje a co to je

Lékařská věda zná tento proces jako parestezii, neodborně se vžil termín mravenčení. Obecně jde o píchání, svědění či pálení kůže, ovšem bez jakýchkoli trvalých následků pro člověka. Většinou jde hlavně o ruce, paže či nohy, ovšem může se vyskytnout i jinde po těle. Termín mravenčení skutečně dobře popisuje pocit, jako když vám tělem pochodují stovky mravenců. Obvykle to není nic příjemného a často nastávají i obavy ze zranění.

Obvykle se nejedná přímo o bolest, pouze nepříjemné pocity a ne plnou kontrolu nad postiženou částí těla. Ztrátu citu v končetině totiž poznáme, až když k ní skutečně dojde, nemá předchozích varování. Velmi prudkou ztrátu citu v paži představuje úder do brňavky. Jedná se o citlivou oblast u loketního nervu. Ten probíhá na zadní straně kosti a kryje ho pouze vazivo a kůže. Silnější náraz tudíž způsobí brnění a někdy i krátkodobou ztrátu síly v ruce.

Návrat aktivity nervů

Pokud zaujímáme některé pozice rukou nebo nohou, dochází tlakem k přerušení zásobování konkrétní oblasti krví. To není znát hned, ovšem pozdější snaha změnit pozici končetin už na odkrvení upozorní. Mravenčení pak znamená prostou skutečnost, že se veškeré nervy zase vrací do provozu, ovšem všechny najednou. Například v noze se dá brnění často cítit pouze při došlapu, než dojde k opětovné aktivaci všech nervů tkáně.

V případě, že vás mravenčení trápí skutečně jen v takovýchto situacích a pak odezní, nejspíš není třeba se znepokojovat. Jde o normální návrat těla do normálu poté, co bylo v atypické pozici a situaci. Pokud se ovšem vyskytuje i zdánlivě bez příčin, může jít o další zranění, případně postižení nervového systému. Zpozorněte tedy v případech, kdy mravenčení neustává ani po delší době, kdy pro něj není žádný důvod.

Možné následky mravenčení

I pokud je parestezie jen projevem obnovy aktivity nervů a krevního oběhu, nemělo by k ní docházet příliš často. Pokud máte tedy ve zvyku například posed, který vám jednu nohu blokuje pravidelně, vystavujete se dlouhodobě několika rizikům. To mohou být problémy s oběhem i návyk na abnormální pozice během spánku. Tělo se bude mít tendenci podivně kroutit, neodpočinete si a můžete si přivodit například potíže s páteří.

Chronické potíže se netýkají jenom spánku, ale i například chůze či řízení. Jakmile si tělem navyknete na atypické figury nebo pohyby, je ovlivněna prakticky každá oblast vašeho života. Pokud se parestezie objevuje již pravidelně a bez předchozího důvodu, jedná se o chronickou. Ta se odvíjí od poškození nervového systému nebo neurologického postižení. Může jít o následky mrtvice, roztroušenou sklerózu nebo encefalitidu.

Navštivte doktora a riziko nepodceňujte

Ke konkrétní diagnostice je potřeba specialista, vyšetření zahrnuje anamnézu pacienta a několik specifických vyšetření. Obvyklé jsou i laboratorní testy. Pokud je parestezie patologická, je třeba ji udržet pod kontrolou a zabránit zhoršování. Obraťte se na lékaře hlavně tehdy, pokud zažíváte bez důvodu a nečekaně parestezii nebo slabost v končetinách. Dalším příznakem je necitlivost, která postupuje tělem a pozvolna se šíří, případně potíže s dýcháním.

Máte potíže s udržením moči nebo stolice, ztrácíte cit ve tváří nebo trupu, zažíváte změny vidění, nebo máte potíže s mluvením. Různé podoby dočasné i chronické parestezie se mohou objevit tehdy, když se udeříte do hlavy, případně si poraníte krk či záda. Tento nervový projev má hodně lidí sklony podceňovat jako něco, co se „časem srovná“. Do ordinace pak hodně z nich přichází už ve fázi, kdy lze jen zpomalovat to, co nebylo včas podchyceno.

Kdy jste si naposledy trefili brňavku a jak?

Zdroj: WebMD

Článek Mravenčení končetin rozhodně nepodceňujte. Může se jednat o vážný problém se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.