Pradávný nástroj

Hudba je úžasný nástroj, který je tu s námi už od pradávna. Už pravěcí lidé se začali s hudbou seznamovat pomocí různých výkřiků, zvolání, tancování kolem ohně atd. Hudba nás provází po celý život a pro mnohé lidi je to prostředek k živobytí. Na světě je plno umělců, kteří se hudbou živí a které hudba přímo proslavila. Jen si vzpomeňte na světové hudební skladatele a jejich dokonalou hudbu. Každý máme svůj oblíbený žánr, ale opravdovou klasiku nelze nahradit ničím.

Mapování nervových reakcí

Hudba nás dokáže dokonale uchvátit. Když posluchači poslouchají hudbu nebo muziku, jako by s ní přímo komunikovali. Skladatelům a umělcům se hudba tvoří přímo v hlavě, a díky tomu mohou vznikat umělecká hudební díla. Když posloucháme hudbu, pozorně nasloucháme zvukům, které vycházejí ze sluchátek, z rádia, z orchestru, z hudebního nástroje, gramofonu a mnoha dalších prostředků. Poslouchání těchto zvuků je jistě velmi užitečný a příjemně investovaný čas. Studie vědeckého týmu z The City College v New Yorku a Univerzity v Arkansasu mapuje nový základ v oblasti porozumění nervových reakcí na hudbu.

Posluchači se synchronizují

Navzdory důležitosti bylo obtížné studovat interakce s hudbou vzhledem k limitům. Vědci měřili synchronizaci mozkových vln v publiku, které právě poslouchalo hudbu, jež publikum dokonale uchvátilo a zaujalo. Jakmile je posluchač naplno zapojen do hudby, resp. je na hudbu napojen, jeho nervová reakce je synchronní s reakcí ostatních posluchačů v publiku. Vzájemná korelace mozkových vln je tedy měřítkem napojení se na hudbu.

Opakováním se napojení snižuje

Podle zjištění vědců a odborníků se napojení posluchače snižuje s opakováním stejné hudby. Jedná se ovšem op případ známých hudebních děl. Neznámé hudební styly mohou udržet zájem publika mnohem déle. Jedná se zejména o jednotlivce, kteří mají určitý hudební cit a výcvik. Při opakovaných expozicích instrumentální hudby klesala korelace mezi subjekty. Kromě toho účastníci s formálním hudebním výcvikem vykazovali více vzájemných korelací mezi subjekty hudby a udržovali je v expozicích hudby neznámého stylu. Ať už je to tak nebo tak, rozhodně se jedná o další významný objev z oblasti kulturního života.

Článek Podle vědců hudba dokáže posluchače zaujmout a synchronizovat jejich mozkové vlny se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mozek řídí smrt člověka

Většina pokusů, kterými vědci zkoumají fungování mozku a ostatních orgánů v době smrti, se stále provádí na zvířatech. Tyto pokusy poskytují cenné informace o fungování orgánů, ale dokud se nepotvrdí také u lidí, nelze je považovat za jednoznačné.

Vědci v Michiganu například došli k teorii, že smrt člověka ve skutečnosti řídí mozek. Značně tím nabořili obecně uznávaný názor, že smrt nastává se zástavou srdce. Vědci se však již delší dobu domnívali, že mozková aktivita nekončí ihned po zástavě krevního oběhu. Díky tomu rozlišujeme takzvanou klinickou smrt a mozkovou smrt. Podle vědců z Michiganu je to však právě mozek, který srdci vyšle signál k zástavě oběhu. Svůj výzkum prováděli na krysách a ty, které měly porušenou míchu a tudíž komunikaci mozku se zbytkem těla, dokázaly v prostředí bez kyslíku přežít déle, než ostatní.

Mozková aktivita po zástavě srdce

Novější studie tento výzkum nepotvrzují ani nevyvrací. Spíše do celé věci vnášejí nové světlo. Univerzitní vědci v Berlíně a Cincinnati měli nedávno možnost zkoumat mozkovou aktivitu umírajících lidí. Tito lidé tak svým souhlasem s výzkumem významně přispěli moderní medicíně. Při snímání aktivity jejich mozku, dokázali vědci rozlišit tři fáze, kterými mozek v období mezi klinickou a mozkovou smrtí prochází.

Zhruba v prvních 20 až 40 vteřinách po zástavě srdce přichází mozek o drahocený kyslík, bez kterého začínají odumírat jednotlivé buňky. To v umírajících vyvolává různé představy o posmrtném vystoupení z těla či světla na konci tunelu. Jedná se o iluze podobné živým snům, které umírající mozek vytváří. Pokud není obnoven proud okysličené krve do mozku, mozková aktivita utichá. Vědci si to vysvětlují jako pokus o šetření vzácné energie. Jako by nám tím mozek poskytoval šanci člověka ještě zachránit. V poslední fázi, která nastává někde v rozmezí 2 až 5 minut od zástavy srdce, zaznamenali vědci v mozku velký výboj energie. Poslední zbytky ušetřené energie se uvolní a člověk definitivně umírá.

Článek Když se tělo brání před skonem: Mozek zůstává naživu i několik minut poté, co dotluče srdce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.