Jak fotograf Emil Čelustka dal krajině jméno, které obletělo svět

Označení Moravské Toskánsko se mezi fotografy šířilo už před rokem 2016, kolovala i varianta České Toskánsko. Rozhodující impuls přišel od kyjovského rodáka Emila Čelustky, který v roce 2016 založil web pod hlavičkou Moravské Toskánsko a začal značku systematicky propagovat. V rozhovoru pro iDNES přiznal, že výraz převzal od kolegů; jeho zásluhou ale přerostl z fotografického slangu v marketingově srozumitelnou zkratku, která přitahuje i Japonce a Jihokorejce.

Čelustka sám upozorňuje, že srovnání s italským originálem má své meze. Toskánské kopce nabízejí převýšení kolem pěti set metrů, moravské vlny jsou jemnější, intimnější. Chybí cypřišové aleje i statky na hřebenech. Síla zdejší scenérie spočívá v něčem jiném: v obrovských barevných plochách, osamělých kapličkách a bočním světle, které při východu a západu slunce vykresluje každou terénní záhybu.

Geologie a těžba lignitu: dvě síly, které vytvořily ikonický reliéf

Kyjovská pahorkatina je přirozeně zvlněná, to je geologický základ, který existoval dávno před prvním důlním dílem. Poválečná kolektivizace pak výrazně zvětšila půdní bloky a posílila efekt dlouhých barevných pásů. A do tohoto rámce vstoupila třetí vrstva: jihomoravský lignitový revír.

V pásu mezi Šardicemi, Hovorany, Čejčí a Kyjovem se od 19. století dobýval lignit. Štoly, jámy a větrní díla protkala podzemí v hloubkách od devíti do sta metrů. Důl Julius II u Hovoran měl nadloží pouhých dvacet až sedmdesát metrů. Když se těžba v druhé polovině 20. století utlumila, chodby zůstaly, a půda nad nimi začala klesat.

Podle databáze České geologické služby pokrývá poddolované území Šardicka přes 36 km². Propady se objevují nepravidelně, typicky po vydatných deštích nebo jarním tání, a to i desítky let po uzavření posledního dolu. V letech 2002 až 2006 musela Geonika ve spolupráci s DIAMO sanovat více než třicet propadlin v okolí bývalých dolů Obránců míru, Dukla, Ivanka, Všemoc Boží a Markus. Důlní minulost tu zkrátka dodnes fyzicky doznívá.

Kde přesně hledat nejkrásnější záběry Moravského Toskánska

Oblast se rozprostírá jihozápadně a západně od Kyjova. Nejčastěji zmiňovaná fotomísta:

• Kaplička svaté Barborky u Strážovic, solitérní dominanta uprostřed polí, ideální pro kompozice s teleobjektivem.
• Šardické biopásy, úzké travnaté pruhy mezi lány, které rozbíjejí monotónní plochy a přidávají hloubku.
• Trasa Strážovice–Svatobořice-Mistřín, táhlé hřbety s výhledem na několik vrstev kopců za sebou.
• Úsek Stavěšice–Šardice, klasická „toskánská“ perspektiva s vlnami polí ubíhajícími k obzoru.

Centrální parkoviště neexistuje. Oficiální turistický web Jižní Moravy doporučuje nechat auto v obci a poslední kilometry dojít pěšky; úzké asfaltky slouží zemědělcům a v sezóně řepky bývají frekventované. Veřejnou dopravou poslouží autobusová linka 662 z Kyjova přes Svatobořice-Mistřín a Šardice dál na Hovorany.

Kdy vyrazit, aby krajina odhalila svou nejpůsobivější tvář

Zlaté okno trvá zhruba tři týdny: od konce dubna do poloviny května, kdy řepka září ve žlutém zenitu a ozimá pšenice přidává sytou zeleň. Denní rytmus je stejně důležitý jako kalendářní. Těsně po svítání a dvě hodiny před západem slunce nízké paprsky protáhnou stíny v terénních záhybech a promění ploché pole v plastickou reliéfní mapu.

Čelustka opakovaně zdůrazňuje, že stejný záběr tu nikdy nepořídíte dvakrát. Každý rok se mění skladba plodin, barvy se posouvají, remízky rostou. K tomu se přidávají lokální terénní změny, nový pokles půdy nad zapomenutou chodbou, čerstvě osázený biopás. Krajina žije a proměňuje se rychleji, než by člověk od zemědělského zátiší čekal.

Proč je Moravské Toskánsko víc než pohlednice z dronu

Estetický účinek zdejších polí stojí na vrstvách, které se vzájemně zesilují. Měkký pahorkatinný podklad dává krajině základní melodii. Kolektivizace padesátých let zvětšila půdní bloky do rozměrů, které oko vnímá jako abstraktní malbu. A důlní propady přidaly do terénu nepravidelné prohlubně a asymetrické vlny, které přirozenou geomorfologii doplňují o nečekaný rozměr.

Pro běžného návštěvníka je oblast bezpečná; turistické weby ji standardně doporučují a žádný plošný zákaz vstupu neplatí. Riziko se váže na konkrétní poddolované body, které monitoruje Česká geologická služba a spravuje DIAMO. V územním plánu Hovoran jsou v lokalitě Karlín evidovány vedle poddolování i potenciální sesuvy, revidované naposledy v roce 1979.

Článek Fotografové ji nazývají Moravským Toskánskem. Zvlněná pole u Kyjova ale netvaruje eroze, propadají se pod nimi staré štoly se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Šest obcí, které turisté míjejí cestou do Mikulova

Mikulovské turistické centrum hlásí 140 až 220 tisíc návštěv ročně. Okolní vesnice přitom leží doslova za kopcem a vinařsky nemají co závidět. Náš redakční výběr šesti míst v bývalém pohraničním pásu, kde se dá letos v létě zastavit:

• Dolní Dunajovice – sklepní ulice, Mikrosvín, Tichý, Baláž, Šebesta, Šoman; letní otevřené sklepy bez rezervace.
• Březí – vinařství Košulič, Kňourek a další napojená na spolek Dunajovské kopce; stejný bezrezervační režim.
• Novosedly – Vinofol s mezinárodními oceněními (Vinalies Internationales, AWC Vienna), Víno Ritter pro menší skupiny; tady už většinou po domluvě.
• Drnholec – na oficiální trase Kolem sklepů a vinohradů Mikulovskem.
• Perná – kamenný hod od Mikulova, vlastní sklepní zázemí.
• Dobré Pole – nejmenší z šestice, ale s fungujícími rodinnými sklepy.

Nejde o oficiální kategorii ani marketingový balíček. Spojuje je jedno: všechny leží v pásu, kde po roce 1945 odešla většina původního obyvatelstva a kde se vinařská tradice budovala znovu od nuly.

Co zbylo po odsunu: čísla, která vysvětlují „prázdno“

V Novosedlech žilo při sčítání v roce 1930 celkem 1 472 obyvatel. Devět z deseti byli Němci. Po válce propadlo konfiskaci 1 735 z 1 756 hektarů zemědělské půdy a 325 z 362 usedlostí. V Březí, tehdy Prátlsbrunnu, tvořili Němci 1 563 z 1 757 obyvatel. Dolní Dunajovice ve své rozvojové strategii výslovně uvádějí, že po roce 1946 šlo o postupně dosidlovanou obec, kde se tradice vytvářely nově z přinesených zvyků dosídlenců.

Réva přežila, ale společenská paměť ne. Vinařství v těchto obcích nemají staletou rodovou linku, kterou by mohla prodávat jako příběh. Místo toho nabízejí něco jiného: první nebo druhou generaci vinařů, kteří si značku budují sami, bez opory v historické turistické značce. Proto je většina návštěvníků dodnes míjí cestou do Mikulova.

Jak to funguje v praxi: otevřený sklep versus klasická degustace

Rozdíl je zásadní a stojí za to ho znát ještě před výjezdem.

Léto otevřených sklepů (1. 7. – 31. 8. 2026): Přijedete do Dolních Dunajovic nebo Březí kdykoli během dne, podíváte se na rozpis služeb a navštívíte otevřená vinařství. Bez rezervace, bez minimálního počtu osob. Platíte ochutnávku přímo u vinaře.

Klasická řízená degustace (celoročně, mimo letní akci): Tady se pravidla mění vinařství od vinařství. Baláž požaduje minimálně osm osob a objednávku alespoň pět pracovních dnů předem. Za osm vzorků zaplatíte 450 Kč na osobu. Košulič v Březí nabízí tříhodinovou degustaci 10 vzorků za 400 Kč, ale pro 10 až 14 osob. Tichý přijímá skupiny od deseti osob. Ritter v Novosedlech přijímá skupiny od pěti osob.

Výjimkou je Mikrosvín v Dolních Dunajovicích, který má vlastní sezonní otevírací dobu i mimo spolkovou akci a v červenci a srpnu ji prodlužuje.

Cenově nejde o „levnější Mikulov“. Spíš o srovnatelnou střední hladinu v komornějším formátu. Rozdíl je v tom, že tady sedíte ve sklepě s vinařem, ne v degustační místnosti s dvaceti cizími lidmi.

Jak se tam dostat a jestli se vyplatí přenocovat

Z Brna je to do Mikulova padesát minut autem, přímým autobusem z Brna-Zvonařky asi hodinu a půl. Do Dolních Dunajovic jede přímo linka IDS JMK 105; letní jízdní řád platí od 27. června do 31. srpna 2026. Z Mikulova pak funguje linka 540 přes Dolní Dunajovice dál na Hustopeče. Při vinařských akcích jezdí svozy mezi Mikulovem, Dolními Dunajovicemi, Březím a Novosedly; přejezd trvá řádově deset minut.

Pro Brňáky to funguje i na otočku. Návštěvníkům z větší dálky doporučujeme nocleh: Baláž má penzion přímo ve sklepní části obce, Kňourek v Březí kombinuje ubytování s degustační místností a dvorem, Košulič provozuje penzion vedle vinařství. Dává to smysl i proto, že řízená degustace běžně trvá dvě až tři hodiny a po ní se člověk za volant nehrne.

Oficiální trasa Kolem sklepů a vinohradů Mikulovskem vede přes Dolní Dunajovice, Novosedly i Drnholec a je výslovně vhodná i pro rodiny s dětmi a cyklisty. Ritter v Novosedlech přímo zmiňuje klidnou část obce, kde si děti mohou bezpečně hrát. Není to jen dospělácký košt; je to den strávený v krajině.

Proč jet teď, a ne za dva roky

Dolní Dunajovice už dnes mají 35 penzionů a z čistě zemědělské obce se vědomě přeorientovaly na obec zaměřenou na turistiku. Březí od roku 2014 populačně roste. Tlak bude sílit. Zatím ale platí, že v pátek odpoledne potkáte ve sklepní ulici víc vinařů než turistů, a to je přesně ten zážitek, kvůli kterému se sem jezdí.

Sklepní ulice v Dolních Dunajovicích leží sedm kilometrů od mikulovského náměstí. Sedm kilometrů a úplně jiné tempo.

Článek Mikulov nemusí znamenat davy ve sklepích. V Dolních Dunajovicích ochutnáte víno mimo hlavní tah a bez front se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Město, které není jen kulisou

Mikulov není jen kulisa ke sklence. Zámek sem podle výroční zprávy Regionálního muzea v roce 2019 přivedl 126 470 návštěvníků. A Česká národní banka mu 31. května 2022 věnovala vlastní zlatou minci v cyklu Městské památkové rezervace.

Tohle město nepůsobí výjimečně jen na pohled. Právě tady začíná podstatnější vrstva. Jenže skutečný důvod, proč Mikulov nepůsobí jako další pěkné moravské náměstí, leží ještě hlouběji.

Krása, kterou potvrzuje stát

Krásu tu potvrzuje stát. Mikulov chrání status městské památkové rezervace od 13. dubna 1982 a oficiální městská stránka u ní uvádí asi 19,95 hektaru a zhruba 244 objektů. Historické jádro je tak mimořádně koncentrované na malém prostoru.

Redakce VědaŽivě právě v tom vidí důvod, proč Mikulov nepůsobí jako další pěkné moravské náměstí, ale jako město s potvrzenou hodnotou. A pak přijde střih, protože za touhle krásou se skrývá i tlak, který je v sezoně cítit velmi prakticky.

Když se výjimečné město stane rychlou zastávkou

V Mikulově žije k 1. lednu 2026 celkem 7 147 obyvatel. Jenže městská strategie zároveň popisuje parkování v centru jako klíčový problém a mluví i o dopravě a hluku, které v sezoně tlačí na místní život. Když se z mimořádného města stane rychlá víkendová zastávka, první bolest bývá překvapivě přízemní.

• Zóna C1 po první hodině zdarma, celodenní sazba 400 korun
• Jiráskovo parkoviště, 50 korun za den

Tyto sazby uvádí městský leták k parkování platný od 1. července 2024. Kdo přijede bez plánu, prodělá rychle peníze i čas. Jenže větší ztráta čeká jinde.

Analytická část městské koncepce kultury a cestovního ruchu ukazuje, že průměrný pobyt se v letech 2012 až 2022 držel mezi 1,6 a 1,8 noci. Redakce VědaŽivě v tom čte český zlozvyk, centrum, sklenička, fotka a odjezd, při kterém snadno zmizí to nejsilnější. A právě tady se Mikulov láme na dvě různá města.

Vrstva, kterou mnozí minou

Právě tady totiž leží židovský Mikulov. Oficiální městské podklady uvádějí 600 usazených židovských rodin, kolem 4 000 náhrobků na židovském hřbitově a nejstarší dochovaný kámen z roku 1605.

Horní synagoga je navíc ojediněle dochovaný chrám polského typu v českém prostředí. Židovská čtvrť tak nepůsobí jako doplněk, ale jako jedna z hlavních vrstev města. Jakmile Mikulov přestanete číst jen jako centrum a skleničku, město uteče dál, a to doslova nad střechy.

Mikulov nekončí na náměstí

Nejsilnější důkaz čeká nad městem. Křížová cesta na Svatý kopeček, tedy soubor 17 objektů nad městem, získala od 1. července 2018 status národní kulturní památky. Mikulov tím nekončí na náměstí, ale pokračuje vzhůru i ven.

Pod tímto kopcem se skládá širší obraz. Na úpatí leží CHKO Pálava a do stejného rámce vstupuje i biosférická rezervace UNESCO Lower Morava, takže město neuzavírá jen historické centrum, ale i chráněná krajina, která mu dává přesah daleko za běžný městský výlet. Redakce VědaŽivě právě v tom vidí hlavní korekci známého klišé o městě vína.

A víno tu přesto zůstává silným symbolem. V zámeckém sklepě stojí sud z roku 1643 o objemu 1 014 hektolitrů, tedy přibližně 135 tisíc lahví, a městská vinařská expozice ho řadí mezi největší v Evropě.

Redakční závěr je prostý: Mikulov není neobjevený, jen ho spousta lidí stále ještě neviděla celý.

Článek Jedno z nejkrásnějších měst v Česku leží na jihu Moravy. Mnozí ho přitom ještě neviděli se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.