Nejsilnější oddanost víře

Praktiku známou jako šokusinbucu představil poprvé japonský mnich Kukai. Zahrnuje postupné vysušování těla trvající několik let. Namáhavý proces vede nevyhnutelně ke smrti a mumifikaci lidského těla. Veškeré kroky jsou extrémně přísné a také bolestivé. Během prvních 1 000 dní přestal mnich konzumovat jakékoli jídlo kromě ořechů, semen, ovoce a bobulí. Krom toho ho čekala náročná fyzická aktivita, aby se zbavil veškerého tuku.

Po dalších 1 000 dní byla jeho strava omezena výlučně na kůru a kořínky. Ke konci tohoto období pili mniši jedovatý čaj připravený z mízy škumpy lakodárné. Tento nápoj způsoboval výrazné zvracení a rapidně zbavoval tělo veškerých tekutin. Současně měl konzervační efekt, zabíjel larvy i bakterie, které by jinak po smrti způsobily rozklad tkání. Poslední krok rituálu přišel po více jak šesti letech této extrémně náročné a bolestivé přípravy.

Konečná fáze v osamění

Mnich sám sebe uzavřel v kamenné hrobce jen o něco málo větší než jeho vlastní tělo. Tam se ponořil do stavu extrémně hluboké meditace. Seděl při ní v lotosové pozici (chodidla položená na kolenou), kterou až do své smrti neopustil. Přívod kyslíku dovnitř hrobky zajišťovala jen malinká škvírka s trubičkou. Každý den pak „obyvatel“ zazvonil na zvonek, aby okolí informoval, že je stále ještě naživu. Jednoho dne pak i toto zvonění ustalo.

Následně byla trubička odstraněna, hrobka zapečetěna. Začala konečná fáze rituálu trvající 1 000 dní. Jakmile celý proces skončil, byl hrob otevřen. Cílem bylo zjištění, jestli se ze snaživého mnicha opravdu stala jeho vlastním úsilím mumie. Pokud tomu tak bylo, byl povýšen na status Buddhy (neboli Probuzeného). Jeho tělo bylo vyjmuto a umístěno v klášteře. Tam už ho uctívali a velebili ostatní mniši, z nichž mnozí plánovali totéž.

I na nedokonalé mumie se dostalo

Jestliže ovšem mnichovo tělo vykazovalo po otevření hrobu známky rozkladu, nebylo vhodné k uctívání. Na řadu se tedy dostalo vymítání démonů. Bylo-li vše v pořádku, byl na ošetření kůže a zajištění dlouhověkosti použit kouř z kadidla. Pak už byl i takto nedokonalý mnich vystaven v chrámu a považován za vtělení Buddhy. Praktika sebemumifikace pokračovala až do 19. století, poté ji ovšem zakázala japonská vláda (rok 1877).

A kolik lidí jí vlastně prošlo? Obecně se věří, že mnoho stovek mnichů se pokusilo o zopakování tohoto náročného a dlouhého rituálu. Jen 28 z nich ovšem dosáhlo konečného bodu, tedy samotné mumifikace. Některé z nich je možné spatřit v různých chrámech po celém Japonsku. Existuje minimálně jedna mumie stará 550 let. Mnich se jmenoval Sangha Tenzin a nachází se v himálajské oblasti Indie, konkrétně v chrámu vesnice Gue.

Článek Buddhističtí mniši mumifikovali svá těla zaživa. Znamenalo to nejméně 2 000 dní dobrovolného utrpení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Najděte si pohodlný způsob relaxace

Dělejte to způsobem, který vám vyhovuje. Za jednu z nejjednodušších a nejoblíbenějších forem relaxace se považuje transcendentální meditace. Má taktéž jedny z největších podkladů v podobě vědeckého výzkumu podporujícího její působení – od lepšího kardiovaskulárního zdraví přes klidnější chování až po zvýšenou kreativitu. K tomu všemu je tato technika naprosto jednoduchá.

Velice jednoduchá meditace

Člověk se pohodlně usadí, zavře oči a dvakrát denně opakuje mantru. Další důležitou informací je fakt, že není vůbec nutné své myšlenky potlačovat. Ať už jsou naplněny pozitivními, či negativními emocemi. To znamená nechat myšlenky přicházet a odcházet. Najít cestu k vnitřnímu klidu a nechat všechny problémy plavat.

Jak to může vlastně tělu pomoci?

Kondicionování neboli programování je fenomén, který musí nastat, aby člověk mohl žít svůj život. K úpravě může dojít v průběhu času nebo dokonce během okamžiku. Například zjistíte, že plamen je horký, a od té doby se bojíte kontaktu s plameny. Když cvičíte TM, podmiňujete svou mysl tak, aby měla zcela novou reakci na samotnou myšlenku.

Ty vyvolávají nadále emoce nebo nějakou akci na určitý podnět. V každém případě může „akce“ znamenat i vnitřní fyziologické reakce vázané na emoce. To se pojí např. s pocením, zvýšeným krevním tlakem, tepem apod.

Cvičte pravidelně a důsledně

Cvičení meditace 2x denně po 20 minutách se nijak neliší od provozování sportu. Vyžaduje pravidelnost a má vliv na lidské zdraví. Meditace vám také pomáhá překonat lákavé myšlenky s chladnou hlavou a větší silou vůle. Obecně platí, že jste méně v pokušení jít špatným směrem a dělat politováníhodná rozhodnutí. Uvědomíte si, co cítíte a jakým způsobem uvažujete. Složité situace tedy snadněji překonáte a můžete proplouvat životem daleko snáz.

Článek Stačí 2krát denně sedět v poklidu po dobu 20 minut a s tělem se začne dít spousta pozitivních věci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak se stát zaživa mumií

Mumie máme nejvíce spojené s Egyptem, ačkoli k tomuto procesu docházelo i v jiných dobách a na mnoha dalších místech. V zásadě kdekoli se sešly správné podmínky, mohlo se každé mrtvé tělo stát mumií. A důraz je zcela záměrně kladen na slovo mrtvé. Jenže mniši ze sekty Shingon na tento cíl pečlivě trénují ve stínu velmi posvátného horského vrcholu. Konkrétním místem je hornatá severní prefektura Yamagata, kde tato sekta přebývá.

Mezi léty 1081 až 1903 se minimálně 17 mnichů úspěšné dostalo ze živého stádia do formy mumie. Těch úspěšných případů bylo nepochybně více, nicméně některé mumie nebyly v horských hrobkách nikdy nalezeny. Sekta navazuje na postup mnicha z 9. století jménem Kōbō Daishi, který tuto školu založil v roce 806. Jeho životopis uvádí, že v momentu smrti roku 835 nezemřel, ale vstoupil do hrobky a dosáhl nyūjō, hlubokého stavu meditace.

Navázání na zakladatele

O zopakování postupu se pokusili mnozí, jenže objevit správný postup trvalo údajně 200 let. Mniši věří, že tímto postupem překonají smrt a vstoupí do věčné meditace. Proces samotný je velmi náročný a dlouhodobý, protože příprava zahrnuje minimálně tři roky před samotnou smrtí. Tisíc dní se dieta mnichů omezuje jen na to, co se dá najít v horách, tedy ořechy, pupeny nebo kořeny stromů. Mohou to být i bobule, kůra stromů nebo jejich jehličí.

S příchodem pocitu smrti je mnich pohřben v jámě, odkud má pouze škvíru na dýchání a sedí v úplné tmě. Zde dále medituje a občas zazvoní na zvoneček, aby oznámil, že je naživu. Když zvonění ustane, je potvrzena smrt, ventilace ucpána a hrobka zapečetěna. Po tisíci dnech je tělo opět zkontrolováno. Pokud má známky rozkladu, je pohřbeno jinam s drobným obřadem. Pokud se nerozložilo, je označeno jako pravý sokushinbutsu a uchováno.

Zdroj: AtlasObscura

Článek Mniši v Japonsku tráví roky svou mumifikací. Pijí toxický čaj a jedí jehličí. Všechno za plného vědomí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.