Co je zatím známo?

Tyto již zmíněné skryté nádrže se nacházejí na opačných stranách světa. Dle hlubokého šíření seismických vln je bod pod africkým kontinentem co do velikosti dvojnásobný oproti tomu pod Tichým oceánem. Po provedení stovek simulací se autoři nové studie domnívají, že bod pod africkým kontinentem je méně hustý a méně stabilní než v Tichém oceánu. Proto je také o tolik hmotnější.

Domněnky a fakta

Geolog Qian Yuan z Arizona State University vysvětluje, že podle výpočtů počáteční velikost bodů neovlivňuje jejich výšku. Výška bodů má být totiž údajně řízena jejich hustotou a viskozitou okolního pláště. Jednou z hlavních vrstev uvnitř Země je horká, mírně lepkavá směs známá jako plášť a vrstva silikátové horniny, která leží mezi jádrem naší planety a kůrou.

Postupem času masy horké magmatické horniny stoupají skrz plášť a předpokládá se, že přispívají k vulkanické činnosti na povrchu planety. Pochopení toho, co se děje v plášti, je tedy důležitým aspektem v geologii. Zároveň je to tematika, se kterou si lámou hlavu současní vědci a dlouho ještě zřejmě budou.

Historie a současná zjištění

Oba tyto body byly poprvé objeveny v 80. letech 20. století. Z vědeckého hlediska jsou tyto „superpilíře“ známé jako velké provincie s nízkou smykovou rychlostí (LLSVP). Současná studie zjistila, že ve srovnání s pacifickou LLSVP sahá ta africká asi o 1000 kilometrů výše, což podporuje dřívější odhady. Tento obrovský rozdíl ve výšce ukazuje, že oba body mají různé složení. Jak to ovlivňuje okolní plášť, však není jasné.

Možná by například méně stabilní povaha afrického bodu mohla vysvětlit, proč je v některých oblastech kontinentu tak intenzivní sopečná činnost. Může také ovlivnit pohyb tektonických desek, které plují na plášti. Jiné seismické modely zjistily, že africká LLSVP sahá až 1500 km nad vnější jádro, zatímco u pacifické LLSVP je to pouhých 800 km.

Hlubší analýza a laboratorní experimenty

V laboratorních experimentech usilujících o vytvoření modelu nitra Země se zdá, že jak africká, tak tichomořská LLSVP oscilují nahoru a dolů v rámci zemského pláště. Autoři současné studie tvrdí, že to podporuje jejich interpretaci, že africká LLSVP je pravděpodobně nestabilní. Totéž by mohlo platit pro tichomořskou LLSVP, ačkoli jejich modely to neprokázaly.

Několik nevylučitelných teorií

Rozdílné složení tichomořské a africké LLSVP lze také vysvětlit jejich původem. Vědci stále nevědí, odkud se tyto body vzaly, ale existují dvě hlavní teorie. Jednou z nich je, že tyto oblasti jsou tvořeny splývajícími tektonickými deskami, které se zasouvají do pláště. V plášti se poté silně zahřívají a postupně klesají k samému dnu. Teorií existuje ještě spousta a rozhodně by se žádná z nich neměla brát na lehkou váhu.

Která z těchto teorií Vám přijde nejpravděpodobnější?

Zdroj: Nature

Článek Geologové podrobně analyzovali dva podivné body objevené hluboko v Zemi. Přišli s několika zajímavými fakty a teoriemi se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pradávné střety nebeských kamenných obrů

Po těchto asteroidech zůstávaly obrovské kusy skal, které se dle nové studie později staly naším Měsícem. Při střetu takových nebeských těles bylo tavení hornin po celém povrchu planety zcela nevyhnutelné. Roztavené kameny pak chladly, krystalizovaly a Země se postupně stala tou krásnou modrou perlou, jakou známe dnes. Přestože ale většina vědců akceptuje teorii roztavené Země, je velmi obtížné najít pro ni geologické důkazy.

Hlavně pro úkazy, jež se staly tak brzo v historii naší planety. Nové výzkumy ukazují, že právě kameny s Isua pásu v Grónsku stále nesou chemické „otisky“ těchto prvotních procesů tavení a vychládání. Již dříve proběhly výzkumy, které v těchto horninách našly jedinečné chemické stopy, konkrétně specifické izotopy, jež vědce zaujaly, ale tehdy je ještě badatelé nespojovali se zmíněnými tavnými procesy.

Důkladnější a přesnější studie ukázaly jasnějším směrem

Podrobnější studium vzorků může odkrýt pohled do roztavené minulosti naší planety. Kameny byly pečlivě vybrány, rozdrceny na jemný prášek a ten pak přidán do směsi silných kyselin. Dle vědců bylo fascinující pozorovat, jak se skutečně tvrdý materiál mění ve zkumavce na zabarvenou tekutinu. Zpracování kamenů v této podobě dovolilo průzkum izotopů a dalších chemických součástí a srovnání s dalšími podklady a vzorky.

Tým hledal konkrétně izotopy, které by způsobily krystalizaci původních oceánů magmatu. Modely naznačovaly, že zbytky těchto krystalů by se zachytily v nižších vrstvách, někde v blízkosti zemského jádra, kde by vydržely miliardy let. Během tohoto času by se posouvaly stále výše a nesly by s sebou právě otisky těch původních procesů, když se smíchaly s ostatními horninami. Otázkou pak je, zda se podobné stopy najdou i jinde na Zemi.

Zdroj: Live Science

Článek V Grónsku byly nalezeny stopy starověkého oceánu lávy. V dávných dobách pokrýval většinu planety Země se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Původně bez atmosféry, teď se rodí vlastní

A teď dochází astronomové při pozorování k závěru, že se objevují znaky sekundární atmosféry, zatímco první se objevila dlouho po zformování této exoplanety. Atmosféra, kterou vědci zachytili nyní, se zdá regenerovaná, takže může jít o sekundární. Původně byly totiž vysoce ozářené planety brány jako nudné právě proto, že svoji atmosféru ztratily, tudíž se na nich neděje nic moc zajímavého. Jenže nový zrod je důvodem k další pozornosti.

Atmosféra je obecně zrádná věc. Ta pozemská je držena u planety hlavně pomocí magnetického pole, ale ostatní světy takové štěstí zrovna nemají. Například Mars měl kdysi silnou atmosféru, ale spousta se jí ztratila právě kvůli jeho ztrátě globálního magnetického pole někdy před 4 miliardami let. To samé se může stát právě exoplanetám a výsledky jsou někdy dramatické, protože plynné planety menší než Neptun se pak mění ve zcela pusté světy.

Ztráta atmosféry a její následky pro těleso

Ztráta atmosféry může mít za následek planetu stejné velikosti jako Země, ale s velmi odlišnou historií než náš domovský svět. Hodně pozemských planet nezačíná jako pozemské. Podle astronomů GJ 1132b posunula věci ještě o krok dopředu. Když planeta ztratila svou atmosféru bohatou na helium, stala se pustým světem. Jenže podle snímku z Hubblova teleskopu je aktuálně zahalena směsí vodíku, metanu a aerosolu připomínajícího pozemskou mlhu.

Zvláštní atmosféra se mohla zrodit z plynu, které vyvěrají z roztavených hornin planety, něco jako praskliny na skořápce vajíčka, které způsobila gravitace hvězdy, kolem které planeta obíhá, což by plynům uvnitř dovolilo dostat se ven. Vědci doufají, že teleskop Jamese Webba, který má startovat na podzim, bude schopen pořídit snímky planety v infračerveném spektru, které odhalí teplotní podmínky a poskytne tak další informace o procesech, které se tu odehrávají.

Zdroj: Livescience

Článek Planeta bohatá na lávu si vytváří vlastní atmosféru se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.