Od nenápadných kotlíkářů k podsvětí

Běla pocházel z relativně dobře zajištěné romské rodiny kalderašů, takzvaných kotlíkářů, tradičně se živících zpracováním kovů. Nemusel si tedy víceméně na nic stěžovat, ovšem už v šedesátých letech se pohyboval na hraně zákona a opakovaně se pokoušel přejít železnou oponu. Jeho motivace není dodnes tak úplně jasná. Při výsleších tvrdil, že mu šlo jen o dobrodružství, ale policii neobměkčil. Z uložených trestů si ale vůbec nic nedělal a zákon porušoval dál a dál. V roce 1964 potkal Marii Bělovou, svou životní partnerku, která s ním zůstala až do konce. Ale na ten si ještě chvíli počkáme.

Boss bez intelektu, ale s instinktem

Sám o sobě neměl Běla žádné iluze. Podle dobových výpovědí přiznával všem, kdo se ho na to zeptali, výbuchy vzteku, slabou paměť i snadnou ovlivnitelnost. „Jsem blbej a snadno se nechám zmanipulovat,“ zubil se, když si ho dobírali. Psychologické posudky ho řadily k lidem s výrazně podprůměrným intelektem, ale on si z nich vůbec nic nedělal. Nejspíš je ani nečetl. Postupně se totiž stal faktickým vládcem části československého podsvětí. Ne díky chytrosti, ale díky brutální autoritě a schopnosti obklopit se správnými lidmi. Jak málo někdy stačí, dalo by se říct…

Byl proti drogám, jinak se neštítil ničeho

V roce 1974 byl spojován s loupeží na poště v Praze na Těšnově, při níž zemřel četník Velíšek. Podle svědků měl střílet právě Běla, ale až k soudu se to nakonec nějak nedostalo. Úplatky, známosti a strach udělaly své. Pokračoval dál a jeho pozice rostla.

Postupně přešel od drobných krádeží k pašování západního zboží a obchodu s kradenými věcmi. Tady se mu zkušenosti nabyté překračováním hranic docela hodily. A když přišel rok 1989, byl připravený. Nově otevřené příležitosti mu pomáhaly ovládnout peníze, kontakty i vlastní armáda takzvaných chábrů (loajálních ochránců a vykonavatelů jeho vůle). Ti by za něj dali život, protože o své lidi se vždycky staral. Neváhal jim poskytovat byty, auta i živobytí. Jediné, co u něj nemělo místo, byly drogy. Je to vlastně taková ironie osudu, když uvážíme, že právě ty zničily jeho rodinu.

Smrt syna byla zlomovým okamžikem

Syn Marcel, přezdívaný Macko, zemřel ve 28 letech na následky užívání drog. Bělu to zlomilo – tak dlouho držel svůj gang od drog dál, až mu vykrystalizovaly přímo v jeho domě. Z pragmatického bosse se stal nevyzpytatelný a brutální hráč, který ztrácel kontrolu jak sám nad sebou, tak i nad svým okolím. A právě tehdy mu do cesty přišel František Mrázek. Běla v něm rozpoznal obchodní talent a pomohl mu vyrůst. Jenže spolupráce se nakonec rozhodně nevyvíjela tak, jak si představoval. Spor kolem objednané vraždy se stal začátkem Bělova konce. A ten na sebe bohužel nenechal čekat dlouho.

Článek Devadesátkový romský mafián byl s rozumem celkem na štíru. Na objevení Mrázka mu ale stačil se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

K mafii se dal již v mladém věku

Al Capone pocházel z chudé rodiny italských přistěhovalců, jeho otec byl holič a matka švadlena. Dobře se neučil, pracoval třeba v cukrárně, továrně a podobně. Ale již jako teenager se začal zaplétat s malými zlodějíčky a nakonec se začal stýkat s mafiánským bossem Johnnym Torriem. Ten ho s sebou poté vzal do Chicaga, kde Al nejprve působil jako vyhazovač. Pracovali pro bosse místní mafie a Toriova strýce Jima Colosima.

Když začala v roce 1920 prohibice, Colosimo se nechtěl zaplést do lukrativního obchodu s alkoholem. Torio ho proto s pomocí Al Caponeho zavraždili – Torio se stal šéfem a Al jeho pravou rukou. Když byl Torio v roce 1925 postřelen, předal řízení organizace Al Caponemu a stáhl se. Změna vedení znamenala, že jednou z hlavních prosazovacích metod gangu se stalo násilí. Většina jiných organizaci v Chicagu a okolí s Al Caponem začala chtě nechtě spolupracovat. Kdo nebyl spolupráci nakloněný, čekala ho smrt.

Podniky odmítající Al Caponeův alkohol vybuchovaly, ale nejviditelnější bylo násilí mezi gangy. Největším soupeřem byl North Side Gang ovládaný Bugsem Moranou. Al Caponeův gang 14. února 1929 sedm členů konkurenční skupiny doslova rozstřílel ve střetu známém jako Masakr na svatého Valentýna. V době vrcholu gang podle odhadů vydělával na dnešní přepočet 1,4 miliardy dolarů ročně, tedy 31 miliard korun. Peníze mu proudily nejen z alkoholu, ale i prostituce, vydírání a dalších nelegálních činností.

Vlivné lidi Al Capone dokázal uplatit

Peníze také pomáhaly Al Coponemu udržovat zdání jeho nepolapitelnosti. Měl podplacenu řadu policistů, úředníků a dalších vlivných osobností. V Chicagu za hospodářské krize otevřel vývařovny pro nezaměstnané a prezentoval se jako celebrita a mecenáš. Dostal se například i na titulní stranu časopisu Time. Ale v pozadí proti němu začali vystupovat lidé z Úřadu pro prohibici a započaly mu tak těžké časy. Nejprve byl na několik měsíců ve vězení kvůli skrytému nošení zbraně.

Ačkoli se mu u soudu nikdy nepodařilo prokázat spojitost s žádnou vraždou, doplatil na skutečnost, že řádně neplatil daně, a v roce 1931 byl kvůli tomu odsouzen k 11 letům vězení. Během pobytu ve věznici se začal projevovat jeho neléčený syfilis, jímž se nakazil někdy na začátku 20. let. V roce 1939 byl ze zdravotních důvodů propuštěn. A v roce 1946 lékaři konstatovali, že je mentálně na úrovni dítěte. Al Capone nakonec zemřel roku 1947 ve věku 48 let na mozkovou mrtvici.

Článek Al Capone má na svědomí minimálně desítky lidských životů. Spravedlnost ho dostihla kvůli neplacení daní se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Studium, mentoring a rozdíly

Průměrný člověk je vychováván v přesvědčení, že opuštěním školy končí v životě jakékoli studium. Jenže pokud se chcete v určité oblasti dostat někam dál, učit se musíte celý váš život. Dnes se každý obor pohybuje dopředu nikoli po krůčkách, ale rovnou sprintem a skoky. Pokud se tedy chcete něčemu plně věnovat, je potřeba být neustále v obraze. Studujte obor, prověřujte svou konkurenci, zkoumejte zákazníky a zaměřte se také sami na sebe. Informace jsou moc.

S tím souvisí nevyhnutelná nutnost sehnat si mentora, tedy někoho zkušenějšího v oboru, kterému se chcete věnovat. Stejně jako má právník koncipienta, tak gangsteři začínali jako pomocníci. Pronikli do oboru a vypracovali se nahoru. Klíčovým krokem je se odlišit od ostatních. Buďte schopni nabídnout něco zvláštního, neotřelého, něco, co vaši zákazníci jinde nenajdou. Může to být jen malý detail, ale může rozhodnout vaši kariéru.

Organizace, systém, delegování

Jen málokterá firma či společnost je tak dokonale uspořádaná jako právě kriminální sítě. Ostatně odtud taky pochází termín „organizovaný zločin“. Organizace totiž šetří čas a dovoluje plánovat dopředu. A nejen to, redukuje prokrastinaci a taky nánosy nevyřízených věcí. A to se hodí pro jakoukoli činnost. K tomu se nevyhnutelně váže přítomnost systému. Ten vám dává přehled o vykonaných činnostech, současném dění a zároveň výhled do budoucna.

Výsledkem je ohromná efektivita všech procesů, protože každá část soukolí ví přesně, co má dělat. Platí to pro osobní život, vykradení banky i založení obchodní firmy. Tím se dostáváme k poslední lekci, a sice delegování věcí. V takové mafii taky Don nehlídá na dvorku a neřídí. Ne, Don se soustředí na klíčová rozhodnutí a na hlídání a řízení má další lidi. Oni se mu nemotají do rozhodování, on jim nekontroluje plné zásobníky. A všechno funguje.

Zdroj: Medium

Článek Co všechno se může člověk naučit od gangsterů. Nejedná se jen o špatné vlastnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.