Přežila zákrok, smrt neznámá

Tato těhotná žena trpěla krátce před smrtí zvýšeným lebečním tlakem. Tehdejší lékaři proto provedli kraniotomii, tedy operační zákrok. Ten pacientka přežila, jen o několik týdnů později však zesnula, aniž nastal čas porodu. Po pochování do země vytlačily plyny během rozkladu těla plod z jejího těla. Její stáří odhadují antropologové na 25–30 let, těhotenství bylo asi v 38. týdnu. O tom, že otvor byl operační zákrok, svědčí jeho správný tvar a žádné trhliny.

Pokud by šlo o úder, a tedy vraždu, vypadal by otvor rozhodně jinak. Především by kolem něj byly trhliny. Počínající uzdravování tkáně v okolí vrtu ukazuje, že žena žila ještě nejméně dva týdny po tomto zákroku. Přesnou příčinu smrti se ovšem expertům zjistit nepodařilo. Nejstarší doklady o provedení tohoto zákroku na lebce pocházejí už z doby kamenné. Máme lebky lidí z doby 7 000 let před Kristem, které mají v hlavách stejně pečlivě vrtané otvory.

Zákrok postupně opuštěný

Archeologové takové našli jak na území moderní Francie, tak i na Altaji a v Jižní Americe. Nejstarší písemné popisy operace tohoto druhu máme pak od řeckých a římských lékařů. Zdá se ovšem, že ve středověké Evropě se k tomuto zákroku uchýlili lékaři jen velmi zřídka. Nálezů podobných tomuto italskému je totiž velmi málo. S kombinací kraniotomie a posmrtného „porodu“ se pak badatelé setkali vůbec poprvé.

Doba kamenná není jen časem prvních případů, ale i rozkvětu techniky. Zákrok se používal nejspíš k léčbě bolestí hlavy, lebečních zlomenin a také duševních chorob. Velmi populární se pak kraniotomie stala v Peru. Některé zde nalezené lebky mají dokonce 5 otvorů tohoto typu. Dodnes pak existují přírodní národy, které ji provádějí postaru. Její vývoj postupoval metodou pokus omyl, až se naši předkové naučili během vrtání nezranit tzv. tvrdou plenu.

Až na některé regiony prakticky všude

Ta je totiž základní ochranou mozku. Až do doby bronzové byla lebka penetrována bez umrtvení a pomocí kamenných nástrojů. Přežilo asi 30 % pacientů. Středověk i antický Řím používaly různé kovové nástroje, tzv. trepany. V roce 1320 doporučil francouzský lékař Mondeville tento zákrok pouze ve třech případech: pro vyděšení přítomných, získání lepšího honoráře nebo udržení dobré pověsti. Mnozí další začali následně poukazovat na jeho zbytečnost.

Během prehistorického období je trepanace prakticky kulturní univerzálií. Kromě Antarktidy se s ní archeologové setkali už na všech kontinentech. Beze stop po tomto zákroku je pouze povodí Amazonky a některé regiony jižní Afriky. Nebyla známa ve většině vyspělých starověkých kultur jako třeba starověké Číně či Indii. Navzdory slavnému románu Miky Waltariho Egypťan Sinuhet ani ve starověkém Egyptě.

Článek „Porodila“ v rakvi: Evropanka se našla s dírou v lebce. Po úkonu nejspíš ještě 14 dní žila se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pátá lebka ze stejného naleziště

Dmanisi je osada a archeologické naleziště v gruzínském regionu Kvemo Kašrtli, který je asi 93 kilometrů od hlavního města Tbilisi, v údolí řeky Mashavera. Právě tady byl nalezen 1,8 milionu let starý hominid. O mnoha jedinečných druzích rodu Homo se předpokládalo, že jde o jedinou linii. Bylo to na základě nálezů ve stejné lokalitě v roce 2010 a tyto lebky měly rozdílné fyzické znaky. Tato, s označením D4500, je pátá lebka z tohoto místa.

Až cca do roku 1980 považovali vědci za kolébku našeho rodu Afriku a šlo o celou éru pleistocénu, v době před asi 0,8 miliony let. Pak nastala velká migrace směrem z Afriky. Následkem toho se Africe dostalo mohutného až nepřiměřeného archeologického zájmu prakticky ze všech stran. Nicméně naleziště Dmanisi je nejstarší místo pobytu hominidů mimo Afriku a ukazuje pozůstatky mnohem staršího data.

Spory o konkrétní druh člověka

Všech pět lebek totiž pochází přibližně ze stejné doby. Většina vědců věří, že tato pátá lebka je běžným pozůstatkem rodu Homo erectus, tedy člověka vzpřímeného. Tento předek dnešních lidí žil v Africe asi ve stejné době. Ačkoli někteří tvrdí, že je to Australopithecus sediba, který žil v době před 1,9 miliony let tam, kde je dnes Jižní Afrika. Dle badatelů je to předek rodu Homo, který zahrnuje i současné lidi. Pohledy jednotlivých expertů se tak odlišují.

Jde ovšem o nález, který nutí k revizi dosavadních závěrů, zatímco se nám naše vlastní historie „dívá“ přímo do tváře. V antropologii existuje také figura tzv. mitochondriální Evy. Jde o ženu, která je v mateřské linii společným předkem všech dnes existujících lidí. Její mitochondriální DNA (mtDNA) se totiž postupným děděním po ženské linii během stovek tisíc let rozšířila do celé současné lidské populace planety.

Společní předci a Afrika

Každá mtDNA v dnešní populaci tedy pochází od této africké pramatky. Jde o ženský protějšek tzv. „Adama chromozomu Y“, tedy posledního společného předka v linii otcovské. Každý z těchto předků ovšem žil ve zcela jiné době. Dle předpokladů žila Eva asi před 140 000 lety někde v místech dnešní Etiopie, Keni nebo Tanzánie. Odhad vychází z propočtů molekulárních hodin, korelace času a posouzení genetických odchylek.

Kterýkoli člověk může dohledat své pojítko k poslednímu společnému předkovi skrze některého ze svých rodičů. K mitochondriální Evě se však lze dostat jen po mateřské linii. Oba předci byli součástí velké populace, každý ovšem v jiném období. Žádný z vrstevníků mitochondriální Evy nebo Adama chromozomu Y nemohl být posledním společným předkem byť jen malé skupiny dnešních lidí. Oba totiž žili dlouho před bodem identických předků.

Článek Unikátní nález miliony let staré lebky boří celou představu o lidské evoluci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Od pelikána po pozůstatek Cthulhu

Jeden z poměrně střízlivých odhadců navrhl, že by mohlo jít o lebku pelikána, i když podle dotyčného tito ptáci v oblasti New Jersey ani v okolí nežili a nežijí. Reakcí bylo, že by pelikán musel být obrovský. Pak už začaly šílenější teorie a samozřejmě se nešlo vyhnout mýtu Cthulhu, který se ujme prakticky kdekoli. Podle komentátora se: „Prastarý probudil a New Jersey si má užít posledních pár dní, než se oceán vypaří a další Prastaří se proberou ze svého spánku.“

You never know what you are going to find on the beach after a storm! Our State Park Police found this skull at Island Beach State Park on Monday. As soon as we identify it, we’ll let you know.

For now, do you have any guesses? pic.twitter.com/huuHiBl70z

— New Jersey Department of Environmental Protection (@NewJerseyDEP) June 2, 2021

Že bude zmíněn Cthulhu, bylo jasné. Další komentující zmiňovali například zobák chobotnice nebo Jimmyho Hoffa – to byl americký odborový předák zapletený do organizovaného zločinu, a v roce 1964 byl odsouzen ke třinácti letům vězení. Po necelých pěti letech byl však propuštěn, když ho omilostnil prezident Richard Nixon. Ovšem v roce 1975 se ztratil a až o mnoho let později se jeho přítel Frank Sheeran přiznal, že jej zavraždil – údajně z pověření mafie.

Ani chobotnice, ani Prastarý

Naštěstí se nakonec nejedná o nic zvláštního, i když to nejspíš některé zklame. Specialisté na mořský život potvrdili, že jde o lebku plejtváka malého, a dodali, že jí velmi rádi poskytnou domov. I když jde o nejmenší druh z rodiny velkých velryb, jsou tito živočichové obrovští. Dosahují délky 10,7 metrů a váhy přes 9 tun. Živí se tím, co zachytí v mořské vodě, a svoje čelisti dovedou rozevřít až do úhlu 90 stupňů.

Vzniká tak tlak, který stahuje jejich kořist do pusy, než čelisti velryba sklapne. Zbytek pak přefiltrují kostice, které oddělí vodu od toho, čím se velryby opravdu živí. Celá záležitost nakonec skončila zcela prozaicky, ukázala ovšem kreativitu obyvatel a krásnou interakci civilistů a úředníků chránících životní prostředí.

Kdoví, třeba se někdy Cthulhu nebo podobná bytost na březích New Jersey opravdu zjeví a pro místní to nebude tak překvapivé.

Zdroj: IFL Science

Článek Obrovská lebka vyplavená na pláži u New Jersey. Pátralo se po celém internetu, ale nikdo neuhádl, o jakého tvora šlo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.