Zákon šitý na míru pěti holčičkám

Provincie nejprve ustavila poručnictví nad paterčaty s odůvodněním, že je chrání před vykořisťováním. Pak přijala zvláštní zákon, který z nich udělal svěřenkyně Ontaria. A v roce 1937 federální Kanada přidala další vrstvu: zákon, který poručníkům svěřil nejen péči o děti, ale i ochranné známky „Quins“, „Quints“, „Quintuplets“ a „Cinq Jumelles“. Stát tedy nechránil jen pět dívek. Chránil i značku, kterou z nich vytvořil.

Naproti rodnému domu vyrostl areál, jemuž se začalo říkat Quintland. Uvnitř stála observatoř, prosklená budova, kde návštěvníci procházeli koridorem a pozorovali děti při hře. Několikrát denně, naprosto každý den. Kolem vyrostly suvenýrové obchody, benzinové pumpy, restaurace. Ontario v polovině třicátých let uvádělo Quintland jako svou největší turistickou atrakci, nad Niagarskými vodopády. Mezi lety 1934 a 1943 areálem prošly podle odhadů asi tři miliony lidí.

Pět dětí jako zboží k prodeji

Dívky mezitím žily odděleně od rodiny, pod dohledem poručníků a doktora Dafoe, který se sám stal celebritou. Jejich svěřenecký fond, do nějž plynuly příjmy z reklam a licencí, financoval i provoz samotné atrakce. Když se rodiče po letech soudních sporů domohli návratu dětí domů, bylo pozdě na normální sourozenecké vztahy. Dívky se vrátily do rodiny, kterou neznaly, k sourozencům, kteří je vnímali jako vetřelce.

V otevřeném dopise z roku 1997, adresovaném rodičům nově narozených amerických sedmerčat, tři přeživší sestry napsaly: „Náš život byl zničen.“ Popsaly také Quintland jako místo, kde byly „ukazovány jako kuriozita“. Cécile Dionneová později použila slovo zoo. Émilie zemřela v roce 1954, Marie v roce 1970. Annette, Cécile a Yvonne dosáhly v roce 1998 narovnání s ontarijskou vládou ve výši čtyř milionů kanadských dolarů, zhruba 70 milionů korun v tehdejším kurzu. Peníze nicméně přišly pozdě a nestačily vyvážit to, co jim stát vzal.

Muž, který znal kanadský příběh

15. července 1943, devět let po narození Dionneových, porodila v Buenos Aires Ana María Aversano pět dětí: Franca, Maríu Fernandu, Carlose Alberta, Maríu Esther a Maríu Cristinu. Jejich otec Franco Diligenti, zámožný průmyslník italského původu, věděl přesně, co se stalo v Ontariu. A rozhodl se udělat pravý opak.

Porod proběhl v soukromí, mimo veřejnou nemocnici. Vedla ho porodní asistentka Angela Delfino de Domínguez, která se zavázala mlčenlivostí. Diligenti pak nechal děti zapsat do civilního registru v různých časech a na různých úřadech – záměrně, aby žádný úředník neviděl pět novorozenců najednou. Část narození zpočátku vůbec neohlásil. Tajemství ale vydrželo jen osm měsíců.

Prolomila ho novinářka Leila Drew z Buenos Aires Herald. Tu na stopu přivedly sousedské řeči o neobvykle vysoké spotřebě mléka v Diligentiho domácnosti a o tom, že v místní lékárně někdo opakovaně váží děti ve várkách. Po odhalení čelila rodina i Angela Delfino vyšetřování kvůli manipulaci s matrikami. Zdravotnice u výslechu potvrdila, že cílem rodičů bylo vyhnout se publicitě, ne porušit zákon.

Ochrana, která zúžila svět

Diligenti své děti před Quintlandem ochránil. Žádná observatoř, žádné suvenýry, žádný svěřenecký fond řízený státem. Jenže jeho ochrana měla vlastní cenu. Když děti dospívaly, rozeslal je do oddělených internátních škol. Vídaly se jen o prázdninách. María Esther později řekla, že otec nechtěl, aby fungovaly „v bloku“, aby je svět nevnímal jako atrakci, ale jako pět samostatných lidí. Záměr byl pochopitelný. Výsledek méně: pět sourozenců, kteří spolu nevyrůstali.

V roce 1958 americký TIME psal o patnáctinách Diligentiových jako o dětech, které žijí rozptýleně a střeží si soukromí. V roce 2013 slavily sedmdesátiny v tichosti, s vlastními rodinami, mimo velkou publicitu. Žádná z nich nepotřebovala psát otevřený dopis o zničeném životě. Ale žádná z nich také neměla normální dětství, jen jinak deformované.

Dvě strany téže mince

Evropa zná vlastní verze státního zásahu do rodin. Ve Švýcarsku probíhala od roku 1926 akce „Kinder der Landstrasse“, při níž stát systematicky odebíral děti jenišským rodinám a přerušoval kontakt s rodiči; dnes to švýcarská vláda uznává jako pronásledování. Ve frankistickém Španělsku šlo o desítky tisíc dětí odebraných politickým odpůrcům režimu. V poválečném Československu stát chápal výchovu jako nástroj ideologického formování a perzekuce dopadala i na děti „třídních nepřátel“. Přímý komerční ekvivalent Quintlandu se v českých dějinách nenašel, ale princip, že dospělí rozhodují o dětech podle vlastních zájmů a nazývají to ochranou, je univerzální.

Článek Kanadská vláda odebrala paterčata rodičům a ukazovala je davům. Franco Diligenti proto svých pět dětí s pomocí lékaře ukryl se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jednonohý hrdina Terry Fox

Terry Fox byl na první pohled nenápadný chlapec s hustou kšticí kudrnatých vlasů. Na škole chtěl hrát basketbal, ale svou první sezónu celou proseděl na lavičce. Co mu však scházelo na talentu, to bohatě vynahradil svou pílí a úsilím při pravidelném tréninku. V dalším roce se tak už hravě dostal do základní školní sestavy a o dva roky později byl dokonce vyhlášen nejlepším sportovcem školy.

Redakce VědaŽivě

5 ledna, 2023

Vítěz maratonu ujel 18 km autem, sportovci dopovali při běhu a jiní spali u silnice: Olympiáda v roce 1904

Bylo mu šestnáct a zdálo se, že je na vrcholu. Jednou po tréninku ho však začalo bolet koleno tak silně, že málem nedokázal dojít domů. Rentgen pak odhalil krutou zprávu. V kostní tkáni odhalil zhoubný nádor. Terryho tak čekala okamžitá amputace a dlouhé týdny chemoterapie, aby se rakovina nerozšířila dál.

Střet s krutou realitou

Už pár týdnů po amputaci prokázal Terry Fox svou běžnou houževnatost. Velmi rychle se naučil chodit s protézou, ale svůj boj ještě nevyhrál. Chemoterapie pro něj byla fyzicky i psychicky velmi náročná. S rostoucím zoufalstvím sledoval utrpení ostatních pacientů, mezi kterými nebylo jednoduché najít si kamarády.

Viděl, kolik životů dokázala moderní medicína zachránit, ale také viděl, kolik pacientů svůj boj prohrálo a nikdo jim nemohl nijak pomoci. Tehdy se rozhodl, že pro to musí něco udělat. Hned, jak to bylo možné, začal pravidelně běhat, aby mohl uběhnout maraton naděje, jak začal svému projektu říkat. Začal na východním pobřeží Kanady a jeho cíl byl na tom západním. Každý den pak bez ohledu na terén nebo počasí uběhl 42 kilometrů.

Redakce VědaŽivě

19 listopadu, 2022

Červené víno a rakovina prsu: Jeho konzumace má dle bádání řadu přínosů, dokáže bojovat i proti demenci

Zoufalství a naděje

Na cestě ho doprovázel jeho kamarád, který za ním jel v dodávce. Jednadvacetiletý Terry Fox si kromě přeběhnutí celé Kanady vytyčil ještě jeden cíl. Chtěl tímto činem vybrat milion dolarů na výzkum léku na rakovinu. Zpočátku se zdálo, že se jedná o marnou snahu. Terry často propadal zoufalství, jelikož lidé si ho vůbec nevšímali. Vše se však změnilo, když doběhl do Montrealu, kde ho vítaly stovky lidí. Od té chvíle se z něj stala celebrita, kterou vítali v každém městě a lidé mu ochotně dávali své peníze.

Zapojili se také podnikatelé, kteří přislíbili dotaci za každou uběhnutou míli. Terrymu však nebylo souzeno tento ambiciózní závod dokončit. Zhruba ve dvou třetinách cesty ho ukončil kašel a potíže s dýcháním. Nejednalo se však o nachlazení. Terrymu se vrátila rakovina, které o devět měsíců později podlehl. Jeho maraton naděje však splnil svůj účel. V době jeho smrti bylo vybráno 23 milionů dolarů. Od té doby jeho odkaz dokázal na léčbu rakoviny vybrat neuvěřitelných 750 milionů dolarů.

Článek Jednonohý hrdina Terry Fox: Uběhl 5 373 kilometrů, aby vybral peníze na výzkum rakoviny se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Světlo nad Vavřincem

Oba lety zachytily „jasně zelené létající objekty, které vletěly do mraků a pak zmizely“. Zpráva uvádí, že jejich pohyb nijak neovlivnil chování přístrojů daných letů ani nezasáhl do jejich dráhy. V jednom případě šlo o kanadské vojenské letadlo, které letělo ze základny v Ontariu do Německa. Komerční let s posádkou patřil Nizozemským královským aeroliniím na trase z Bostonu do Amsterdamu. Letecký inženýr Steffan Watkins srovnal záznamy obou letů.

Podle dat se během času pozorování UFO vznesl vojenský letoun o 300 metrů. Buď šlo o snahu se objektu vyhnout, nebo se mu naopak přiblížit. Podle některých odhadů se mohlo jednat o meteor pronikající atmosférou. Zpráva o události však uvádí jako možný objekt všechno od oblíbeného meteorologického balónu přes raketu a meteory až po UFO. Meteor jako viník tak zatím není vyloučen, otázkou zůstává, zda pravá podstata objektu vůbec bude odhalena.

Ne každý sleduje všechno

Na rozdíl od toho amerického nesbírá kanadské ministerstvo obrany údaje o svědectvích o UFO. Nicméně území na sever od hranice není skoupé na záznamy od nadšenců. V prosinci 2019 dodal soukromý sběratel univerzitě v Manitobě ve Winnipegu na 30 000 dokumentů spojených s UFO. Zahrnovaly i zprávy o incidentu na Sokolím jezeře, což je nechvalně proslulý kanadský případ UFO. Mezitím nezahálel ani americký Pentagon.

V červnu 2021 uveřejnil dlouho očekávanou zprávu se záznamy asi 140 svědectví UFO, která pocházela přímo od pilotů námořnictva. Zprávy uváděly, že většinu těchto fenoménů mají nejspíš na svědomí fyzické objekty, ovšem nejsou důkazy o mimozemské aktivitě. Samozřejmě jde jen o odtajněnou devítistránkovou verzi zprávy. Nejšťavnatější údaje takového dokumentu obsahuje utajená příloha, kterou veřejnost nikdy neuvidí.

Zdroj: LiveScience

Článek Nový případ UFO? Dvě vojenská letadla oznámila „jasně zelené vznášedlo“ prohánějící se skrze mračny nad Kanadou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.