Cesta bez školy, ale s řemeslem

Ludmila Roubíková nikdy neprošla DAMU. Po válce uspěla v konkurzu do Městského divadla v Mostě a následující roky strávila na oblastních scénách a v zájezdových souborech, tedy v klasické škole praxí, kde se herec naučí hrát před jakýmkoli publikem, nebo odejde. Neodešla. V roce 1960 získala angažmá v pražském Divadle E. F. Buriana, kde hrála vedle řady absolventů konzervatoře i akademie. Filmově ji vytáhlo právě stálé pražské působení a schopnost v epizodní roli zabrat víc prostoru, než měla ve scénáři.

Národní filmový archiv zasazuje Homolku a tobolku do kontextu Papouškovy trilogie, která začala filmem Ecce homo Homolka, jedním z posledních dozvuků československé nové vlny. Na pokračováních už je patrný posun k normalizační komedii, kde satira maloměšťáctví fungovala jako bezpečný ventil. Dernáčková do toho světa sobectví a hamižnosti zapadla dokonale. Roubíková taky. Jenže jen na plátně.

Lidumil, který neměl komu předat klíče

Mimo kameru popisovali kolegové jinou ženu. Miriam Kantorková o ní později mluvila jako o lidumilce. Jaroslava Obermaierová vzpomínala konkrétněji: Roubíková posílala peníze na charitu, chodila darovat krev, na Mikuláše vozila balíčky jejímu synovi. Byla to žena, která podle pozdějších profilů rozdávala spíš než hromadila.

Přitom žila sama. Neměla manžela ani děti. Podle dostupných zdrojů se pokoušela o adopci, ale jako osamělá žena narazila na tehdejší legislativu. Už novela zákona o rodině z roku 1982 sice připouštěla, že „výjimečně může osvojit i osamělá osoba“, v praxi to ale znamenalo téměř neprostupnou bariéru. Dnešní občanský zákoník v § 800 zachovává stejnou formulaci „výjimečně“, ovšem celý proces (odborné posouzení, příprava žadatele, evidence u kraje) je formalizovanější a průhlednější. Roubíková tu šanci nedostala.

Žila skromně, s panickým strachem z jízdy autem. Podle pozdějších profilů byla svědkem vážné dopravní nehody a od té doby důvěřovala jedinému barrandovskému řidiči. S nikým jiným do auta nesedla.

11. srpna 1991

Lída Roubíková zemřela 11. srpna 1991 na masivní infarkt. Bylo jí šestašedesát let. Smrt přišla náhle, v bytě, kde žila sama.

Podle později citovaného vzpomínání Jaroslavy Obermaierové po sobě herečka zanechala závěť. Obermaierová přišla s notářem převzít odkázané věci a našla byt, ze kterého část majetku zmizela. Kožich, šperky, malý stolek se židličkou, cibulový servis. Za odnesenými věcmi podle Obermaierové stáli sousedé. Věc se prý chtěla řešit, ale „šla do ztracena“. Veřejně dohledatelný záznam o potrestání se nepodařilo najít.

Doba, která to umožnila

Případ Roubíkové nebyl ojedinělý svou podstatou, ale dobou, do které spadl. Rok 1991 znamenal pro Česko skokový nárůst kriminality: policie evidovala téměř 283 tisíc trestných činů oproti necelým 121 tisícům v roce 1989. V celém desetiletí 1989–1998 tvořila majetková trestná činnost podle dat IKSP přes tři čtvrtiny všech evidovaných skutků a její objasněnost byla výrazně nižší než u násilné kriminality.

Dnes by situace vypadala jinak. Notáře přiděluje soud jako komisaře dědického řízení, lze nařídit soupis pozůstalosti i jmenovat jejího správce. Odnesené věci by spadaly do majetku pozůstalosti a řešily se civilní i trestní cestou. V roce 1991 ale chyběla infrastruktura i kapacity. Krádež z bytu osamělé herečky bez rodiny prostě zapadla.

Kde ji dnes vidět

Paradoxně nejtrvalejší, co po Roubíkové zůstalo, jsou právě ty role, které ji definovaly jako někoho, kým nebyla. Dernáčková žije dál v reprízách a na streamovacích platformách. Širší filmografii nejsnáze dohledáte přes databázi NFA nebo ČSFD.

Článek Na plátně věčná nespokojenka, v reálu skromná žena. Lídu Roubíkovou po smrti ošidili sousedé se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Statečná teenagerka v mrazivém sevření okupovaného Nizozemska

Audrey Hepburn prožila válečné roky v Arnhemu, městě, které se na podzim roku 1944 proměnilo v jedno z nejkrvavějších bojišť Evropy. Ještě předtím však musela čelit každodennímu teroru a nedostatku. V naší redakci jsme si všimli, že synovy vzpomínky vyzdvihují především její odvahu; jako dospívající dívka totiž pořádala tajná taneční vystoupení. Výtěžek z nich putoval lidem, kteří se skrývali před nacistickým režimem. Kromě toho působila jako spojka a doručovala zprávy pro místní odboj, jak uvedl v rozhovoru pro The Guardian.

Nejednalo se o přímý ozbrojený střet, ale o tichý hrdinský odpor v době, kdy za pomoc pronásledovaným hrozil trest smrti. Audrey byla přímým svědkem deportací a násilí, které ji hluboce poznamenalo. Během kritické hladové zimy na přelomu let 1944 a 1945 přežívala na tuřínech a mouce namleté z tulipánových cibulí. Sean Ferrer zdůrazňuje, že ke konci války už rodině nezbývalo téměř nic jiného než sklenice čisté vody.

Bolestná rodinná zranění, o kterých slavný Hollywood raději mlčel

Válečné strádání nebylo jediným stínem v jejím životě. Kniha se dotýká i velmi citlivého tématu: sympatií jejích rodičů k fašismu v předválečném období. Fotografie otce a matky po boku Hitlera byla pro Audrey, která později riskovala život v odboji, naprosto zdrcující skutečností. Naše redakce usuzuje, že právě tento vnitřní rozpor a snaha o odčinění rodinné viny vedly k její celoživotní potřebě nezištně pomáhat druhým.

Ferrer se v biografii věnuje také mužům, kteří prošli životem jeho matky. Svého otce Mela Ferrera popisuje jako náročného perfekcionistu, zatímco o Andreovi Dottim mluví jako o sice milém, ale chronicky nevěrném partnerovi. Ani poslednímu muži v jejím životě, Robertu Woldersovi, se nedostalo příliš lichotivého hodnocení. Syn naznačuje, že Audrey po celý život marně hledala pevnou oporu, kterou ztratila už v raném dětství.

Proč tato obsáhlá biografie přichází až v dnešní době?

Sean Hepburn Ferrer se odkazu své matky věnuje dlouhodobě, ať už skrze dřívější vzpomínkovou knihu nebo putovní výstavu. Přesto až nyní cítil potřebu vytvořit skutečně ucelený životopis, který by nebyl jen oslavou ikony, ale portrétem reálné ženy. Kniha vznikala ve spolupráci se spisovatelkou Wendy Holden a čerpá z dosud nezveřejněných soukromých dopisů a unikátních rodinných fotografií.

Zajímavostí je, že některé kapitoly jsou psány formou filmového scénáře, což naznačuje možnou budoucí adaptaci. Anglické vydání je plánováno na duben 2026. Zatímco v zahraničních e-shopech se již objevují předobjednávky na pevnou vazbu, o oficiálním českém překladu se zatím stále jedná a termín vydání u nás není potvrzen.

Smysluplná životní linka od dětského hladu až k pomoci v UNICEF

Když se Audrey Hepburn v roce 1988 stala ambasadorkou UNICEF, nešlo o pouhou PR aktivitu celebrity. Sama se vnímala jako jedno z dětí, které po válce zachránila mezinárodní potravinová pomoc. V posledních letech svého života věnovala naprostou většinu času cestám do oblastí sužovaných hladomorem a válečnými konflikty, jako bylo Somálsko či Súdán.

V tomto bodě se životní příběh uzavírá. Role hvězdy a odbojářky nebyly v rozporu; byly to dvě strany téže mince. Herectví jí poskytlo potřebnou sebekontrolu a její pověstná elegance sloužila jako ochranný štít. Skutečný smysl života však našla až v pomoci těm, kteří trpěli stejně, jako kdysi trpěla ona sama.

Vznešená elegance jako sofistikovaná forma sebeovládání

Dokumenty z posledních let často zdůrazňují, že za dokonalou tváří se skrývala hluboká nejistota a plachost. Audrey o svých válečných zážitcích mluvila jen zřídka a nikdy se nesnažila ze svého utrpení těžit. Odmítala psát paměti, protože se nechtěla stavět do role oběti ani hrdinky.

Nová biografie je proto zásadní. Nestaví na senzačních odhaleních, ale poprvé zasazuje válku do samotného centra jejího životního příběhu. Ukazuje, že Audrey Hepburn nenosila luxusní šaty od Givenchyho proto, aby zapomněla na svou minulost, ale proto, že se z ní stala žena, pro kterou krása a přísná disciplína byly jediným způsobem, jak si v krutém světě zachovat vlastní integritu.

Článek Byla Audrey Hepburn osudovou hollywoodskou hvězdou, nebo neohroženou odbojářkou? Synovy vzpomínky odhalují krutou tvář války se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kráska z Teplic, co utíkala před válkou

Narodila se v roce 1925 v Praze, ale dětství strávila na Moravě, hlavně v okolí lázní Teplice nad Bečvou. Její rodina žila spořádaný život, ale tatínek (mimochodem nevlastní) byl židovský lékař. S nástupem nacismu a sílící nenávistí vůči Židům se proto celá rodina v roce 1939 sbalila a uprchla do Mexika. To bylo Miroslavě teprve čtrnáct let.

Z Miss Mexiko až na filmové plátno

Ale jen u studia nezůstalo. Vyhrála soutěž krásy – stala se Miss Mexiko – a rázem o ni začali mít zájem filmaři. České jméno bylo samozřejmě třeba trochu upravit, takže se zrodila Miroslava Stern.

Hollywood si jí taky všiml – natočila tři americké filmy, jeden z nich dokonce pod taktovkou slavného Luise Buñuela. Jenže na Západě ji většinou brali spíš jako hezkou tvářičku než jako herečku s talentem.

Láska, která skončila tragicky

Už během studií se totiž zamilovala do Jesúse Jaime Gómeze Obregóna. Vzali se v roce 1946, ale jak to tak bývá, všechno nebylo, jak se zdálo. Manželství bylo totiž jen na oko – Obregón byl homosexuál a dál během jejich manželství vyhledával mužské partnery (i když jeho rodiče doufali, že ho manželství s krásnou ženou změní). Vše tedy skončilo rozvodem.

Její osudová láska přišla o něco později v podobě slavného toreadora Luise Miguela Dominguína. Jenže i on ji podvedl – oženil se totiž s jinou. A ona se to dozvěděla z novin! A to už bylo na křehkou duši české Marilyn Monroe příliš. O pár dní později byla nalezena mrtvá ve svém bytě. Předávkovala se barbituráty, stejně jako o pár let později skutečná Marilyn Monroe. Bylo jí jen třicet. Její smrt otřásla Mexikem i filmovým světem.

V kufru měla dopis na rozloučenou a v ruce údajně držela právě fotografii Dominguína. Snímek jí sice našli i novináři, jenže podle filmové hvězdy a její přítelkyně Katy Jurado, která viděla její tělo mezi prvními, bylo všechno trochu jinak. Ve skutečnosti se prý její oči na poslední chvíli dívaly na fotku mexického herce jménem Cantinflas. Byla to láska neopětovaná, Cantinflas byl totiž už ženatý. O záměnu fotografií se pak prý postarala umělecká manažerka Fanny Schatz, která nechtěla, aby tato „nepříjemnost“ nepříjemně ovlivnila kariéru další vycházející mexické hvězdy.

Článek Zářila jako hvězda, dohasla v bolestech. Osudová láska, která připravila „českou Marilyn“ o všechno se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.