Had s podkovou za hlavou

Štíhlovka podkovní dostala své jméno podle tmavé skvrny ve tvaru podkovy hned za hlavou. Tělo je protáhlé, zbarvené do olivových, nažloutlých nebo narůžovělých tónů s řadou tmavých kruhových skvrn po hřbetě. Podle oficiální druhové karty baleárské vlády dorůstá od necelých 24 centimetrů u mláďat až po 166 centimetrů u dospělých jedinců; na ostrovech se ale objevují i kusy blížící se dvěma metrům.

Pro člověka není jedovatá. Miquel Puig z baleárského Konsorcia pro faunu (COFIB) ji v rozhovoru pro EL PAÍS označil za „neškodnou pro lidi i domácí zvířata“. Háček je v tom, že při pokusu o manipulaci může reagovat agresivně a kousnout. Zdravotní riziko je nízké, ale laik by se jí dotýkat neměl. Na pláži tedy šlo o šok z nečekaného setkání, ne o toxikologický problém.

Tři videa, tisíce odchytů

Plážová videa jsou jen špička ledovce. Jen na Playa de Palma, v zátoce Palmira a v moři u ostrůvků Malgrats poblíž obce Calvià zaznamenaly úřady do první červnové dekády 2026 nejméně tři zdokumentované pobřežní případy. Ibiza přidala záběr z Cala Jondal. Jenže skutečný rozměr problému se neměří virálními klipy, nýbrž čísly z odchytových kampaní.

Srovnání posledních tří let na Pitiúsách (Ibiza a Formentera) mluví jasně:

Údaje vycházejí z oficiálních reportů baleárské vlády a zahrnují jak štíhlovku podkovní, tak další invazní druhy. Samotný nárůst odchytů je třeba číst opatrně, protože roste i počet pastí a intenzita monitoringu. Trend je ale jednoznačný: hadů přibývá.

Na Ibize dnes štíhlovka podkovní zabírá podle výzkumného centra CREAF přes 90 % rozlohy ostrova. Nejvíc odchytů hlásí obce Sant Antoni de Portmany (1 768 v roce 2024) a Santa Eulària des Riu (748). Formentera je na tom lépe; tam dominuje jiný invazní druh, slepýšovec, a štíhlovka podkovní se zatím zachycuje hlavně bodově kolem přístavu La Savina. Mallorca má nižší hustoty, ale rostoucí tlak; v kampani 2025 tam úřady rozmístily 375 pastí v citlivých lokalitách.

Olivovníky jako trojský kůň

Jak se had, jehož přirozený domov sahá od severní Afriky po jih Pyrenejského poloostrova, dostal na ostrovy uprostřed moře? Odpověď je prozaická a lidská. Vědecká studie publikovaná v časopise Current Zoology popisuje opakované dovozy velkých starých olivovníků z pevninského Španělska pro okrasné účely. Hadi se ukrývali v dutinách kmenů a kořenových balech. První exemplář na Ibize úřady zaznamenaly už v květnu 2003.

Teplé baleárské klima, dostatek kořisti v podobě endemických ještěrek a absence přirozených predátorů udělaly zbytek. Modelové projekce španělského ministerstva životního prostředí pro období 2041–2070 předpokládají nárůst potenciálního areálu druhu o 147 až 157 %. Klima invazi nespustilo – to udělal člověk s kamionem olivovníků. Ale výrazně ji usnadňuje.

Baleárská vláda proto omezila dovoz určitých stromů do přístavů, nařídila preventivní pasti v zahradnických školkách a od roku 2025 školí přístavní personál v rozpoznávání invazních druhů. Kampaň 2025 byla první, kdy část pastí zůstala aktivní i přes zimu; dosud se monitoring na chladné měsíce přerušoval.

Ještěrky mizí, ostrůvky se vylidňují

Turistu na lehátku štíhlovka podkovní reálně neohrožuje. Koho však smrtelně ohrožuje, je ještěrka pytyuská (Podarcis pityusensis), endemit žijící výhradně na Ibize, Formenteře a okolních ostrůvcích. Tým biologa Oriola Lapiedry z CREAF potvrdil, že hadi aktivně přeplavali na 12 až 15 okolních ostrůvků a na deseti z nich už lokální populace ještěrek zcela vyhynuly.

V dubnu 2026 proto úřady ve spolupráci s barcelonskou zoo odchytily 33 ještěrek z pěti nejohroženějších ostrůvků pro záchranný chov mimo přirozené prostředí. Když se přistoupí k evakuaci zvířat z volné přírody do zoo, nejde o prevenci. Jde o krizový režim.

Že riziko přeskoku na další lokality není hypotetické, ukázala Dragonera, malý přírodní park u jihozápadního cípu Mallorky. V květnu 2025 tam úřady po prvním potvrzeném nálezu štíhlovky podkovní rozmístily 95 pastí. V říjnu téhož roku baleárská vláda požádala Madrid, aby byly všechny zavlečené druhy hadů na všech ostrovech uznány za invazní.

Článek Na plážích Ibizy a Mallorky se objevili hadi, úřady řeší obavy turistů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Had, který nepotřebuje otevřít tlamu

Rod Atractaspis, do kterého zemězmij Bibronův (Atractaspis bibronii) patří, si vyvinul mechanismus útoku, jaký nemá mezi hady obdobu. Biomechanická studie Deufela a Cundalla z roku 2003 detailně popsala, jak to funguje: had vysune jeden z dvojice dlouhých jedových zubů ven mezi horní a dolní pyskové štítky, aniž by výrazně rozevřel čelisti. Penetrace kořisti, nebo nešťastného prstu, pak probíhá bočním až zadním škubnutím hlavy.

V praxi to znamená, že had dokáže zasáhnout cokoli, co se dotýká boční strany jeho hlavy. V úzkých podzemních norách, kde tráví většinu života, je to obrovská výhoda. Nemusí manévrovat celým tělem, aby se dostal do pozice k útoku. Plazí se podél kořisti, ať už jde o písečnou ještěrku, malého hlodavce nebo jiného hada, a jedním rychlým kousnutím ji otráví. Pak pustí a čeká.

Proč selhává poučka „drž hada za hlavou“

Každý, kdo se kdy učil manipulovat s jedovatými hady, zná základní pravidlo: kontroluj hlavu. U většiny druhů to funguje, protože když had nemůže otevřít tlamu směrem k vaší ruce, nemůže kousnout. U zemězmije Bibronova tohle pravidlo neplatí. African Snakebite Institute výslovně uvádí, že tento had nemůže být bezpečně držen žádným způsobem, včetně klasického úchopu za hlavou. Stačí, aby se had mírně zkroutil, a zub vyjede do strany přímo do prstu.

K tomu přidejte problém identifikace. Zemězmij Bibronův je malý, štíhlý, šedohnědý až černý had s nenápadnýma očima a špičatým čenichem. V jižní Africe žije řada podobně vypadajících neškodných druhů, včetně Bibronova slepýše, který se jmenuje téměř stejně a na první pohled vypadá zaměnitelně. Rozdíly existují, ale vyžadují pozorný pohled:

• Zemězmij Bibronův: špičatější čenich, viditelné malé oči, zužující se ocas zakončený krátkým trnem.
• Bibronův slepýš: zaoblená hlava, oči skryté pod šupinami, tupý ocas; často je těžké rozlišit předek od zadku.

Při nejistotě platí jediné: nesahat. Žádný malý tmavý had v jižní Africe nestojí za riziko, že jde o zemězmije.

Co se stane po kousnutí

Jed zemězmije Bibronova je silně cytotoxický, ničí tkáň v místě zásahu. Klinická série z Empangeni v provincii KwaZulu-Natal, kterou publikovali Tilbury a Branch v roce 1989, popsala osm potvrzených případů uštknutí. Žádný neskončil smrtí. Ale obraz nebyl příjemný: prudká bolest nastupující během minut, výrazný otok, puchýře a v některých případech lokální nekróza. Více než polovina pacientů byla mladší čtrnácti let. Většina uštknutí se odehrála během letních nocí v domě nebo jeho bezprostředním okolí.

Že nejde o bagatelní záležitost, dokládá novější kazuistika publikovaná v roce 2022 v odborném časopise. Pacientovi museli po uštknutí zemězmije Bibronova amputovat prst, protože nekróza tkáně byla tak rozsáhlá, že jiné řešení neexistovalo.

A tady přichází zásadní komplikace: jihoafrický polyvalentní protijed, vyráběný z jedu deseti jiných druhů hadů, zemězmije Bibronova nepokrývá. Pokrývá kobru mosambickou, zmiji útočnou a další klinicky významné druhy, ale ne rod Atractaspis.

Co dělat, a hlavně nedělat

Při potvrzeném nebo podezřelém uštknutí zemězmije neexistuje účinná terénní první pomoc v klasickém smyslu. Žádné vysávání, žádné škrtidlo, žádná tlaková bandáž. African Snakebite Institute doporučuje jediné: postiženého uklidnit, postiženou končetinu lehce zvednout nad úroveň srdce kvůli bolesti a co nejrychleji směřovat do nemocnice. Tam léčba spočívá v analgetikách, sledování a péči o ránu.

Prevence je přímočará. Nechodit v noci bosky, zejména v letních měsících po deštích. Svítit si. A především nikdy nezvedat malého tmavého hada holýma rukama, ani když „vypadá neškodně“. U zemězmije Bibronova právě ten neškodný vzhled představuje největší past.

Had pojmenovaný po zapomenutém zoologovi

Druhové jméno „bibronii“ nese had po Gabrielu Bibronovi, francouzském herpetologovi 19. století, který se podílel na monumentální Erpétologie générale. Druh žije v jižní a východní Africe, od Jihoafrické republiky přes Mosambik, Zimbabwe a Tanzanii až po Zanzibar. Všude tam vede tichý podzemní život, který ho udržuje mimo pozornost lidí i výzkumníků.

Právě ta nenápadnost je na zemězmiji Bibronově to nejzrádnější. Není to had, který by vás varoval syčením nebo vztyčenou kapucí. Je to had, který leží v trávě u vašich dveří a vypadá jako kus provázku, dokud se ho nedotknete.

Článek Zemězmij Bibronův loví pod zemí a dokáže kousnout i stranou tlamy. Nebezpečný had často mate i zkušené lidi se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.