Sumerská civilizace, žijící před 7000 lety

Sumerové byli jednou ze starověkých vyspělých civilizací, která žila asi před 7000 lety v Mezopotámii mezi řekami Tigris a Eufrat. Později se stala Babylónií a nyní je v Iráku a Sýrii. Mnoho artefaktů bylo získáno ze starověkého místa Sumerů v Iráku, ale nejzajímavější byl rukopis sumerských králů a délky jejich vlády.

Nálezy klínopisných tabulek

Pojednává se o 4000 let starou tabulku, nalezenou německo-americkým učencem Hermannem Hilprechtem. Našel však několik desítek dalších, klínopisných tabulek. Nebyly sice identické, ale sdíleli informace, o kterých se věří, že byly převzaty z jediného zdroje sumerské historie. Existuje také více než tucet kopií Sumerského seznamu králů, nalezených v prastarých městech.

Až příliš bizarní doba vládnutí všech panovníků

Seznam, sestavený v sumerském jazyce se skládá ze jmen mnoha generačních králů, kteří vládli starověké Mezopotámii. Také byly sdíleny podrobnosti o jejich předpokládané délce a umístění královského majestátu. Spolu se seznamem, text obsahoval také události velké potopy, tradice, příběhy o Gilgamešovi a příběhy předpotopních vládců. Zajímavým faktem je ale doba vlády panovníků, jelikož se skutečně hovoří jen o osmi vládcích. Přesněji, tito králové vládli Zemi více než 241 000 let, což zní dost bizarně.

Proběhla tedy velká diskuse o dlouhém působení prvních králů. Seznam zmiňoval některé mýtické a legendární postavy, které vládly po dost nepravděpodobnou dobu. Někteří věřili, že se jednalo o skutečné bohy a dokonce i samotní výzkumníci vyvraceli veškeré, mylné teorie o pouhých mýtech. Místo toho, začali rozpoznávat některé krále uvedené v seznamu.

Matoucí fakta v rozporu s realitou

Je zajímavé, že někteří učenci našli nápadné podobnosti mezi Sumerským seznamem králů a Knihou Genesis. Stejně tak seznam pojednával například o osmi králích, kteří vládli po generace. Všeobecně řečeno, záhada sumerského seznamu mate výhradně po historické stránce, protože sdílí některá matoucí fakta, která se týkají skutečných událostí.

Článek Sumerský text odhalil „8 inteligentních bytostí“, které vládly Zemi 241 000 let se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Útěcha i prestižní společenská aktivita

Duchařské příběhy nezůstaly jen ve starověku, staly se subžánrem literatury. Víra v duchy je jen součástí mnohem rozsáhlejšího spektra připojených paranormálních věr. Sem spadá například prožitek blízké smrti, život po životě a možnost komunikace s oním světem. Mnoha lidem taková přesvědčení poskytují útěchu. Kdo by si taky nechtěl myslet, že milovaná osoba tu stále je a dohlíží na ně? Nebo dokonce přijde v případě nutnosti na pomoc.

Stejně tak po celé věky lidé zkoušeli komunikovat s „druhou stranou“, nebo to tvrdili. Například ve viktoriánské Anglii bylo pro ženy z vyšších vrstev provádět po čaji a zákusku spiritistickou seanci. Kluby pátrající po projevech duchů se podle důkazů formovaly i na prestižních univerzitách jako byly Cambridge a Oxford. V roce 1882 pak byla ustavena i prominentní Společnost pro psychický výzkum, nezisková organizace fungující dodnes.

Paranormální badatelé a detektivové

Členkou a později i prezidentkou této skupiny byla i Eleanor Sidewick, kterou lze považovat za původní krotitelku duchů. V Americe pak počátkem 19. Stolet mnoho médií tvrdilo, že dovedou mluvit s oním světem. Většina z nich byla později odhalena jako podvodníci, například skeptickým vyšetřovatelem Harry Houdinim. Teprve nedávno se však „lov na duch“ stal velmi rozšířeným koníčkem po celém světě, včetně komerčního využití.

Značný vliv na tom nejspíš má televizní série Lovci přízraků (Ghost Hunters, 2004) – pozor na záměnu se seriálem Lovci duchů (Supernatural). Dokument vydal celkem 230 epizod, nenašel ovšem žádné pořádné důkazy jejich existence. Znakem úspěchu budiž mnoho podobných projektů a imitací a o důvody popularity není pochyb. Základní premisou je, že kdokoli s baterkou a kamerou se může vydat po stopách nadpřirozena.

Absence přesných vymezení a jasných kritérií

Základním problémem vědeckého ověřování přítomnosti duchů, je skutečnost, že jejich projevem může být cokoli včetně zabouchnutí dveří větrem. Valná většina projevů se navíc odehraje za velmi špatně zdokumentovaných podmínek. Případně se takové věci přihodí jednomu člověku, který je v noci v odlehlé budově. Tato struktura ovšem ve výsledku nahrává popularitě tématu a láká ke stejným výpravám další a další zájemce.

Když sociologové Dannis a Michell Waskul provedli interview s několika takovými dobrodruhy, narazili na zvláštní okolnost. Ani protřelí lovci duchů si totiž nebyli jisti, co vlastně zažili, a jestli to byl duch. Neexistuje totiž nic jako „typicky projev ducha“. Mnoho jich podotklo, že zažili něco neobvyklého, nevysvětlitelného, děsivého a záhadného. V zásadě platí, že projevem ducha je nejspíš to, co za něj prohlásí dostatek lidí.

Neexistující definice a metrika

Osobní zkušenost s tajemnem je jedna věc, vědecké důkazy jsou něco zcela jiného. Částí problému tak je obecná neshoda na tom, co je vlastně duch. Pro někoho jde o duši mrtvého, která se na našem světě „zasekla“ či ztratila. Další zdroje zase tvrdí, že jde o telepatické entity, které do okolního prostředí může promítat naše vlastní mysl. Stále také přibývají další druhy jako poltergeisti, energetický otisk v budovách nebo stínoví lidé z „druhé strany“.

Lovci přízraků také používají mnoho velmi zvláštních a dosti pochybných způsobů, jak duchy „zachytit“. Prakticky každý takový odborník tvrdí, že je vědec, což demonstruje mnoha elektronickými pomůckami jako detektory radiace a dalšími. Žádná z těchto pomůcek ale nikdy prokazatelně nezachytila ducha. Nedávný vývoj aplikací pro chytré telefony je pak velmi jednoduchým způsobem, jak vyfotit děsivý obrázek a pochlubit se na Instagramu.

Setkali jste se někdy s duchem či jiným nadpřirozeným projevem?

Zdroj: LiveScience

Článek Jsou duchové skuteční? Paranormální badatelé a lovci duchů otevřeně promluvili o jejich existenci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.