Šance na srážku s asteroidem je vyšší, než se předpokládalo. Co bychom reálně měli dělat? Soudný den je za rohem

Redakce VědaŽivě — Sun, 26 Sep 2021 03:23:00 +0000

Observatoře po celém světě kontinuálně monitorují vesmírné okolí jak daleko, tak i v blízkosti naší planety. Je to vlastně taková planetární ochranka, jen má násobně větší záběr než kamery v obchodních centrech. Jenže co se vlastně stane, pokud takový pozorovatel potvrdí, že se k naší Zemi blíží asteroid a že se s ní srazí? Pokud tuto nutnost přijmou i národy světa, záleží postup ne celkovém času, který bude do kolize zbývat.

Vzácnost ve vzácnosti

Obecně vzato jsou střety s velkými asteroidy vzácné. Ten poslední, který by vedl k opravdu masivním ztrátám na životech, se projevil v tunguzské události v roce 1908. Věří se, že to byl meteorit, který vybuchl asi 10 kilometrů nad velmi odlehlou oblastí Sibiře. Tohle se může přihodit jednou za několik století, jenže Sibiř je odlehlá oblast. Dokonce i dnes je velmi řídce osídlená a všichni jsou rozdrobení po celé ploše, nikoli ve velkých městských aglomeracích.

Jenže by stačilo, aby stejné těleso dopadlo o pět hodin později a byl by zasažen Petrohrad. Menší verze jsme viděli třeba v roce 2013, kdy se Čeljabinský meteor rozpadl asi 30 kilometrů nad povrchem. Rozbil tehdy okna a ve městě na západě Ruska zranil asi 1 400 lidí. Exploze byla srovnatelná s Hirošimou, tedy asi 500 kilotun. Něco takového je mnohem častější a tento typ dopadu se projevuje asi třikrát za jeden rok.

Vesmírný kulečník

V první řadě je důležitá právě detekce. Proto NASA ustanovila PDCO – Planetary Defence Coordination Office, tedy úřad pro koordinace obrany planety. Abychom si totiž mohli s něčím poradit, musíme hlavně vědět, že venku něco je. S postupující technologií a mnoha satelity na oběžné dráze dovedeme naštěstí předvídat dráhy těles na roky či dekády dopředu. Takže cokoli, co by se k nám skutečně blížilo, zachytíme nejspíš s velkým předstihem.

Nejjednodušší metoda zákroku je pak něco jako planetární kulečník. NASA použije sondu pro dopravení těžkého objektu vstříc tomu příchozímu a udeří do něj. Případně to provede samotná sonda. V nejlepším scénáři pak bude asteroid odkloněn ze svého původního kurzu a mine Zemi. NASA i evropské agentury budou tento postupy testovat během příštích několika let. Objeví se totiž dvojitý asteroid Dydymos provázený měsícem Dydymoonem.

Zdroj: BBC

Článek Šance na srážku s asteroidem je vyšší, než se předpokládalo. Co bychom reálně měli dělat? Soudný den je za rohem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nad Antarktidou vybuchl kdysi dávno meteorit velkých rozměrů

Redakce VědaŽivě — Thu, 06 May 2021 13:25:28 +0000

Malá vesmírná skála o velikosti 100 až 150 metrů se před stovkami tisíc let rozpadla nad Antarktidou, když rozžhavená letěla skrze atmosféru, uvádí nová studie. Stopou této události jsou dodnes nálezy malinkatých kamínků spojených žárem dohromady. Pocházejí z ploché skály ve východní Antarktidě a poukazují právě na dávný rozpad vesmírného tělesa v nízkých vrstvách atmosféry, který se odehrál nad tímto územím.

Dávný zásah území se stopami patrnými dodnes

Kousky kamene bohaté na nikl a hořčík byly odebrány ze vzorku sedimentu vážícího více jak 6 kilogramů odebraného na vrcholku hory Walnumfjellet ve výšce 2 500 metrů, uvedl Matthis van Ginneken, kosmochemik i univerzity v Kentu v Anglii. Jejich exotické chemické složení neodpovídá pozemským skalám, ale podobá se složení prvků v meteoritech zvaných chondrity, uvedl spolu s týmem ve zprávě z konce března.

Většina částic má velikost 0,1 – 0,3 milimetry a více než polovina z nich sestává z kuliček, které žár pospojoval do soustavy. Mix prvků těchto útvarů se shoduje s částicemi nalezenými na dalších výzkumných stanicích Antarktidy, z nichž jedno je více jak 2 750 kilometrů daleko. To naznačuje, že všechny materiály pocházejí ze stejné události a protože další částečky byly datovány do doby před 430 000 lety, usoudil tým, že z té doby pochází i nález z vrcholku hory.

Nenechal kráter, zato roztavil povrch

Chemické složení s bohatostí na nikl a hořčík ukazuje na příbuznost částic s konkrétním typem meteoritů. Ten konkrétní, který se nejspíš rozpadl právě nad Antarktidou, mel v průměru mezi 100 – 150 metry, jak vědci odhadli na základě počítačové simulace, a nejspíš shořel v nízké nadmořské výšce. Tlaková vlna zasáhla nejspíš území o velikosti 100 000 čtverečných kilometrů povrchu ledovců a nenechala žádný kráter.

Ovšem maximální teplota na tomto místě, které zaplnil horký plyn, dosáhla zhruba 5 000 stupňů Celsia a rozhodně roztavila několik centimetrů ledu. Pokud by se stejný dopad odehrál dnes a trefil se do jakékoli obydlené oblasti planety, nepochybně by to vedlo k milionům mrtvých a vážnému poškození prostředí na stovky kilometrů od místa dopadu nebo shoření takového tělesa při explozi v obdobných výškách.

Zdroj: ScienceNews

Článek Nad Antarktidou vybuchl kdysi dávno meteorit velkých rozměrů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

dopad – VědaŽivě.cz