Jak daleko vlastně je

Prudká změna frekvence chřestění slouží k oklamání posluchače. Místo jednoduchého varovná pro okolí tak jde o mnohem propracovanější signál s více funkcemi. Profesor neurobiologie Boris Chagnaud z rakouské univerzity získal první poznatky, když se blížil ke chřestýši v laboratoři. Všiml si totiž toho, že frekvence zvuku se postupně zvyšovala, než skočila spolu s jeho přiblížením se ke zkoumanému hadu.

Když se Chagnaud naopak vzdálil, frekvence poklesla. S týmem pak začali nahrávat chřestění, když se k hadovi blížily různé objekty. Například figurína člověka nebo černý disk. Když se hrozby blížily stabilně, frekvence byla 40 Hz. Když se ale dostaly blíž, skočila najednou na 60 až 100 Hz. Čím blíže hrozba byla, tím rychleji rostla frekvence chřestění. Velikost objektu ale neměla na chování hada žádný dopad.

Virtuální had na louce

Další pokus zahrnoval skupinu dobrovolníků a virtuální louku s virtuálním hadem. Všichni se měli k hadovi blížit a podle zvuku oznámit, až od něj budou 1 metr. Frekvence chřestění se prudce změnila, když byli od hada 4 metry daleko. Zvuk vytvořil iluzi a účastníci podcenili vzdálenost mezi sebou a hadem. Chagnaud tak došel k závěru, že chřestění vytváří kolem chřestýše něco jako bezpečnostní hranici.

Pokud by se chřestění zvedalo plynule, fungovalo by stejně jako radar.  A když byl experiment zopakován s plynule se měnící frekvencí, účastníci odhadli místo chřestýše mnohem přesněji. Jenže skutečný chřestýš skokově mění „pravidla hry“ v jejím průběhu, čímž si nás spolehlivě drží od těla. Evoluce hadů probíhala ostatně vedle savců, takže přežili ti hadi, kteří se úspěšně vyhnuli tomu, aby na ně šláplo jakékoli velké zvíře.

Zdroj: LiveScience

Článek Chřestýš je schopen svým ocasem vytvořit sluchovou iluzi. Oklame mozek protivníka během pár sekund se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.