Chřestýš je schopen svým ocasem vytvořit sluchovou iluzi. Oklame mozek protivníka během pár sekund

Zcela charakteristický zvuk hadího chřestění je ve skutečnosti mnohem sofistikovanější nástroj, než si mnozí mysleli.

i Zdroj fotografie: Pixabay
                   

Nová studie odhalila, že zvuk hadího chřestění vytváří zvláštní sluchovou iluzi. Díky ní má příjemce zvuku pocit, že chřestící had je ke kořisti blíže, než skutečně je. Původně měli badatelé za to, že chřestící výrůstek na ocasu má varovat predátory. A když se vetřelci blíží, frekvence chřestění se zvyšuje. Jenže nové zkoumání přišlo k závěru, že hadi mají v rukávu – nebo spíš na ocase – ještě jeden zajímavý trik.

Jak daleko vlastně je

Prudká změna frekvence chřestění slouží k oklamání posluchače. Místo jednoduchého varovná pro okolí tak jde o mnohem propracovanější signál s více funkcemi. Profesor neurobiologie Boris Chagnaud z rakouské univerzity získal první poznatky, když se blížil ke chřestýši v laboratoři. Všiml si totiž toho, že frekvence zvuku se postupně zvyšovala, než skočila spolu s jeho přiblížením se ke zkoumanému hadu.

iZdroj fotografie: Pixabay

Když se Chagnaud naopak vzdálil, frekvence poklesla. S týmem pak začali nahrávat chřestění, když se k hadovi blížily různé objekty. Například figurína člověka nebo černý disk. Když se hrozby blížily stabilně, frekvence byla 40 Hz. Když se ale dostaly blíž, skočila najednou na 60 až 100 Hz. Čím blíže hrozba byla, tím rychleji rostla frekvence chřestění. Velikost objektu ale neměla na chování hada žádný dopad.

Virtuální had na louce

Další pokus zahrnoval skupinu dobrovolníků a virtuální louku s virtuálním hadem. Všichni se měli k hadovi blížit a podle zvuku oznámit, až od něj budou 1 metr. Frekvence chřestění se prudce změnila, když byli od hada 4 metry daleko. Zvuk vytvořil iluzi a účastníci podcenili vzdálenost mezi sebou a hadem. Chagnaud tak došel k závěru, že chřestění vytváří kolem chřestýše něco jako bezpečnostní hranici.

iZdroj fotografie: Pixabay

Pokud by se chřestění zvedalo plynule, fungovalo by stejně jako radar.  A když byl experiment zopakován s plynule se měnící frekvencí, účastníci odhadli místo chřestýše mnohem přesněji. Jenže skutečný chřestýš skokově mění „pravidla hry“ v jejím průběhu, čímž si nás spolehlivě drží od těla. Evoluce hadů probíhala ostatně vedle savců, takže přežili ti hadi, kteří se úspěšně vyhnuli tomu, aby na ně šláplo jakékoli velké zvíře.

Zdroj: LiveScience

Diskuze Vstoupit do diskuze
51 lidí právě čte
Zobrazit další články