Bunkr Přáslavice: maskovaná ústředna v místě, kde se dřív těžil kámen

Přípravy začaly v roce 1968, kdy o stavbě rozhodla Vojenská komise obrany. Realizaci převzaly Vojenské stavby a v roce 1976 byl objekt dokončen a uveden do provozu. Volba místa nebyla náhodná. Stavitelé využili prostor po bývalé těžbě kamene, kde terénní zásahy nikoho nepřekvapily, a vztyčili tu skeletovou konstrukci zapuštěnou hluboko do země. Povrch pak pečlivě zamaskovali.

Utajení mělo několik vrstev. Podle oficiální historie objektu na stavbě pracovali vojáci povolaní ze vzdálených koutů republiky. Oni ani jejich rodiny prý netušili, co přesně budují. Provozovatel dnes navíc uvádí, že jednotlivé vojenské a technické skupiny o sobě navzájem neměly vědět. Areál chránilo dvojité oplocení, strážnice, psinec a muniční sklad pro vnější obranu.

Navenek šlo o telekomunikační zařízení. Uvnitř se ukrývalo něco mnohem strategičtějšího. Úplného odtajnění se bunkr dočkal až v roce 2016.

Magistrála z Berlína do Moskvy vedla pod olomouckým kopcem

Když se mluví o studené válce, většina lidí si vybaví rakety, tanky a protiatomové kryty pro politiky. Přáslavice připomínají méně okázalou, zato zásadní stránku tehdejšího plánování. Armáda bez spojení je slepá a hluchá. Rozkazy, hlášení i vládní pokyny musely protékat dráty za každých okolností.

Proto po kubánské krizi vznikla síť zodolněných zesilovacích stanic, které měly zvýšit odolnost telekomunikací Varšavské smlouvy. Přáslavice byly podle oficiálních dějin první ze sedmi takových objektů na území tehdejšího Československa. Bunkrem procházela mezinárodní kabelová magistrála MKKM-1, která propojovala Berlín s Moskvou. Vedle ní tu běžela vnitrostátní komunikace, civilní i vojenská telefonní ústředna a sekce vládního utajeného spojení.

Srdcem provozu byly přenosové systémy K1920, pobočkové ústředny a dálnopisná pracoviště. Zprávy putující dálnopisem procházely šifrovacími sekcemi, kam měl přístup jen prověřený personál. Svoje patro tu měla armáda a vyhrazenou část také ministerstvo vnitra.

Podle nás právě tady leží odpověď na otázku, proč pod Olomoucí vyrostl tak rozměrný komplex. Telefonní kabely, šifrovací stroje a záložní energie potřebují prostor, stabilní klima a nepřetržitou obsluhu. Studená válka se v Přáslavicích měřila délkou kabelů a kapacitou akumulátorů.

Čtyři podzemní patra, metr a půl betonu a vlastní elektrárna

Celý objekt má šest podlaží, dvě nad zemí a čtyři pod ní, a dosahuje výšky 26 metrů. Zdi jsou silné až 1,5 metru. Provozovatel uvádí, že stavba odolá výbuchu o síle 50 kilotun v bezprostřední blízkosti. Pro představu: bomba svržená na Hirošimu měla sílu zhruba 15 kilotun, ta nad Nagasaki 20 kilotun.

Zdroj: Bunkr v číslech

Jednotlivá patra plnila odlišné úlohy. Telekomunikační sály, dálnopisná pracoviště a kabelové komory obstarávaly samotný přenos. Šifrovací sekce a armádní patro střežily nejcitlivější informace. A pak tu byl rozsáhlý provozní svět, bez něhož by technika ani lidé dlouho nevydrželi.

Osádka měla k dispozici kuchyň, jídelnu, ložnice, ošetřovnu a sklad potravin. Vodu zajišťovala chemická úpravna, vzduch procházel filtry a v zásobnících čekaly tlakové rezervy pro případ, že by venku nebylo co dýchat. Kdo přicházel zvenčí během kontaminace, musel projít dekontaminačním vstupem. Technologický velín hlídal celý organismus, akumulátorovna držela napětí a dva generátory ČKD o výkonu 1,2 MW tvořily vlastní elektrárnu. Oba stroje jsou dodnes provozuschopné a průvodci je návštěvníkům rádi předvádějí.

Funkční zůstal i dálnopis nebo ústředna CA102. Právě to dává Přáslavicím punc výjimečnosti. Řada jiných podzemních objektů nabízí holé chodby, tady technika stále hučí.

Od odchodu posádky k baterkovým výpravám

Konec studené války bunkr okamžitě neuspal. Sovětští vojáci odešli v roce 1991, aktivní česká posádka objekt opustila až v roce 2001. Následovalo období běžné údržby, kdy komplex zůstával mimo dosah veřejnosti. V roce 2010 přešel areál do soukromého vlastnictví společnosti Flenexa, o šest let později přišlo plné odtajnění a v červnu 2022 se brány otevřely návštěvníkům.

Mezitím podzemí dostalo i nečekanou novou náplň. V roce 2019 tu vznikla akvaponická vertikální farma, kde se pěstují rostliny v propojeném systému s chovem ryb. Kontrast mezi šifrovacími stroji a zelenými regály patří k nejpřekvapivějším momentům celé návštěvy.

Letošní novinkou je zpřístupněná úniková chodba dlouhá 86 metrů. Vstup do ní měří na šířku pouhých 60 centimetrů a na výšku 80 centimetrů, takže připomíná spíš průlez. Projít ji lze v rámci programu Tajné světy, účast ovšem povinná není.

Prohlídky bunkru Přáslavice v roce 2026: ceny, délka a co si obléct

Do bunkru se dostanete pouze s rezervací. Vstupenky se kupují elektronicky a na místě je běžně neseženete. Skupina na standardní prohlídce má maximálně 25 lidí, děti mladší šesti let vstup nemají.

Standardní okruh vás provede historií a hlavními prostory. Baterková varianta sleduje stejnou trasu, jenže potmě a se svítilnou v ruce, takže se hodí jen pro ty, kterým tma a stísněné chodby nevadí. Experiment 025 je zážitková hra s vymyšleným příběhem a efekty, s historií objektu tedy pracuje volně. Technické nadšence nejvíc potěší RetroTech, kde se dostanete k ústřednám, polním telefonům, generátorům a provozu na baterie.

Na podzim přichystal provozovatel termíny od 28. října do 1. listopadu 2026, denně se konají dvě až tři komentované prohlídky. V pátek 30. října startuje v 17.30 baterkový okruh. Kapacita se rychle plní, proto se vyplatí sledovat rezervační kalendář.

Uvnitř panuje celoročně 15 až 17 °C, přibalte si proto teplejší vrstvu a pevnou obuv, protože vás čeká chůze po schodech mezi čtyřmi patry. Na baterkovou výpravu se nejlépe hodí čelovka. Parkovat můžete zdarma přímo u areálu. Pokud pojedete autobusem z Olomouce, ověřte si spoj podle času své rezervace, zvlášť večerní návrat.

Článek Tajný bunkr u Olomouce se tvářil jako telekomunikační ústředna. Pod kopcem ukrýval čtyři patra pro stovky vojáků se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Úžasný nález pod novým domovem 

Manželé si dům pořídili před 4 lety na ostrově Guernsey, který leží nedaleko francouzského pobřeží. Už při koupi nicméně věděli, že pozemek sloužil za války jako německý sklad zbraní. Bývalý majitel jim navíc naznačil, že by se pod ním mohl skrývat bunkr. „Řekli jsme si, že když už dům stejně rekonstruujeme, zkusíme se podívat, co je pod námi,“ popsal Shaun.

K objevování se následně dostali během úprav příjezdové cesty. „Rozkopali jsme ji a začali kopat hlouběji. Trvalo to dlouho, ale nakonec jsme narazili na dveře,“ vzpomíná Shaun. Největší komplikací přitom byla voda, která se v podzemí za desítky let nahromadila. Po jejím odčerpání se ale ukázalo, že bunkr je ve velmi dobrém stavu. Uvnitř skrýval dvě místnosti o rozměrech 5,2 × 3 metry a 5,2 × 6 metrů, přičemž na jeho stěnách se dochovaly i německé nápisy, jako například varování: „Měj se na pozoru, nepřítel poslouchá.“

Pár chce bunkr modernizovat 

Historie místa nicméně není vůbec veselá. Normanské ostrovy, kam Guernsey patří, obsadily německé jednotky již v roce 1940. Adolf Hitler tehdy nařídil přeměnit oblast v pevnost a její okupace trvala až do roku 1945. Vyšlo také najevo, že vchod do bunkru byl pravděpodobně zabetonován v 60. letech, a tak zůstal desítky let ukrytý pod zemí bez povšimnutí.

Dnes má ale tento nečekaný nález úplně jiný osud. Manželé ho postupně přestavují na moderní prostor – vzniknout tam má tělocvična a herna s kulečníkem. Přesto však nezapomínají na jeho minulost. „Není to jen herna. Lidé se sem chodí ptát na historii,“ říká Shaun. „Vím, že okupace byla pro ostrov těžká, ale právě proto si myslím, že bychom ten bunkr měli zachovat. Připomíná nám, co se tady kdysi stalo,“ doplnil během rozhovorů. 

Článek Neuvěřitelný objev pod domem: Mladý britský pár odkryl tajný bunkr z války se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tajný bunkr, o kterém nikdo nevěděl 

Realizace tajného podzemního bunkru u Taganky začala již v roce 1951, kdy tak rozkázal sám Josif Vissarionovič Stalin. Ten dovnitř nicméně nikdy nevkročil, protože ho ještě před otevřením komplexu dohnala smrt. Pohybovali se tam však vojenští stratégové, ale také písařky, kuchaři nebo telegrafisté, které tam převážely tajné nákladní automobily.

Redakce VědaŽivě

4 srpna, 2025

Stalin se pokoušel zkřížit své vojáky s opicemi. Projekt řídil Ivanov, přezdívaný Rudý Frankenstein

Celý projekt i jeho umístění totiž muselo zůstat absolutně tajné a nikdo z pracujících o něm nesměl promluvit. To vydrželo až do roku 1995, kdy se o něm společnost konečně dozvěděla. Posléze ho Ruský stát prodal soukromému investorovi, který dodnes zůstává neznámý. Zvídaví turisté tam nicméně mohou zavítat, aby se pokochali obrovským komplexem a dozvěděli se o něm více. Již u vstupu vás budou vítat rudé hvězdy a průvodci ve vojenských uniformách. 

Posádka tam mohla zůstat 90 dnů 

Samotný bunkr se poté nachází šestnáct pater pod zemí a jakmile do něj vkročíte, narazíte na portrét Stalina. Pak už si můžete procházet tři hlavní sály a zhruba šest set metrů tunelových chodeb. Ty pomáhaly dolovat stejné firmy, které v padesátých letech minulého století stavěly moskevské metro. Některé části bunkru dokonce pomáhaly realizovat pomocí svých materiálů, aby se ušetřilo. To však neplatilo pro obvodové stěny.

Redakce VědaŽivě

11 dubna, 2022

Jak Stalin používal teror, aby si zajistil svou moc aneb Udržování národa v nepřetržitém strachu

Ty obepínají mohutné ocelové pláty tlusté osm centimetrů, za nimiž se nachází obrovská masa betonu. Díky tomu mohlo být obyvatelům bunkru jedno, co se děje nad povrchem, i kdyby to měla být jaderná válka. Stalin nařídil postavit komplex tak, aby tam vydržela posádka devadesát dní bez nutnosti jít ven. Celý prostor je velký více než sedm tisíc metrů kubických a tvoří ho tři sály, několik menších pracoven a plno chodeb. 

Článek Nejtajnější místo Moskvy: Stalin svůj bunkr 42 nikdy nevyužil, dnes je z něj muzeum se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.