Manželka a první dvě setkání

Jeho ženu trefil blesk také, když na dvorku u domu věšela prádlo. On jí přitom asistoval a sám vyvázl bez zranění. Roy Sullivan se narodil 7. února 1912 ve Virginii a začal pracovat jako strážce parku v roce 1936. První setkání s bleskem proběhlo roku 1942, když se skrýval před bouří na strážní věži. Ta byla úplně nová a neměla hromosvod, udeřilo do ní asi 7krát. Vyklonil se ven a blesk mu vypálil pruh na pravé noze, trefil palec a udělal díru v botě.

Podruhé jej blesk trefil v červenci 1969, když řídil auto na horské cestě. Je to zvláštní případ, protože jedoucí kovové vozidlo chrání lidi před zásahem jako Faradayova klec. Udeřilo do nedalekých stromů a došlo k odrazu do otevřeného okna kabiny. Sullivana to omráčilo, spálilo mu to obočí a zapálilo vlasy. Neřízené auto pokračovalo v jízdě, až se zastavilo kousek od kraje blízkého útesu.

Potřetí bez výrazných následků, pak strach ze smrti

Tento úder se odehrál v roce 1970 na předním dvorku u Rayova domu. Tentokrát blesk zasáhl nedalekou trafostanici a jednoduše přeskočil na Sullivanovo rameno, které silně spálil. Čtvrtý blesk přišel o 2 roky později při práci uvnitř strážní stanice. Rayovi vzplály vlasy a plameny zkoušel uhasit bundou. Pak odběhl na toaletu, nevešel se ale pod vodovod, takže musel použít mokrý ručník. Nikdy se skutečně nebál o své zdraví, tento blesk to ale změnil.

Ray totiž došel k závěru, že se ho snaží nějaká síla zničit, a vznikl u něj strach ze smrti. Po celé měsíce pak vždy během řízení v bouři zastavil, sjel z cesty, lehl si na sedačku a počkal, až všechno ustane. Stejně tak začal věřit, že pokud by byl v davu lidí, tak by k sobě blesky přitáhl. Od té doby s sebou vždy nosil láhev s vodou pro případ, že by mu opět chytly vlasy.

Další údery přírody a smrt

Pátý blesk přišel 7. srpna 1973 při obhlídce parku. Ray spatřil formující se mraky a rychle ujel. Podle něj ho ale mraky sledovaly a záhy ho trefil blesk, který podle všeho viděl. Trefilo to jeho levou nohu a ruku a uletěla mu bota. Dne 5. června 1976 byl trefen znovu a zranil si kotník. Podle zprávy spatřil mrak, který za ním letěl, zkoušel utéct, ale stejně byl zasažen. Jako v předchozích případech mu chytly vlasy, takže užil svou pohotovostní vodu.

Dne 25. června 1977 byl na rybách a dostal zásah do hlavy, prsou a žaludku. Když vyrazil k autu, překvapil ho medvěd, který se vypravil ke stejnému jezeru. Ray se mu postavil s větví v ruce a byl to prý 22. případ, kdy musel něčím praštit medvěda. Ray Sullivan zemřel 28. září 1983 ve věku 71 let, když se sám střelil do hlavy. Dva z jeho klobouků jsou dodnes na výstavách Guiness World Exhibit v New Yorku a Jižní Karolíně.

Článek Tento muž tvrdí, že byl 7krát zasažen bleskem a vždy je přežil jen s menší újmou. Nakonec se v 71 letech střelil do hlavy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co jsou vlastně blesky?

Ty krásné a nebezpečné výboje nemá na svědomí ani Zeus, ani Thor. Jedná se zkrátka o strukturu pozitivních a negativních elektrostatických nábojů, které se sejdou v atmosféře. Když se tyto protikladné náboje vyrovnají, dojde k masivnímu výboji elektřiny. Ten dosahuje hodnoty až 300 milionů voltů a má viditelný průvodní jev právě v podobě blesku. Ten se může objevit jak uvnitř mraků, tak dosáhnout ze vzduchu až na zem a trefit kohokoli.

Jenže i když přemýšlíte o blescích jako jednotlivých paprscích, jde o jev mnohem složitější. Podle odborníků existuje totiž pět způsobů, jak může blesk zasáhnout člověka. Ten nejzřetelnější je samozřejmě přímý zásah. To se děje většinou na otevřeném prostranství, třeba na poli, kde je pohybující se člověk nejvyšším bodem, a tudíž je pro blesk „nejlákavější“. Navzdory obecnému přesvědčení to ale není nejčastější případ zásahu bleskem.

Nejčastější forma zásahu

K tomu dochází, když blesk trefí něco v blízkosti člověka. Elektřina pak putuje skrze zemi, vjede do těla jednou nohou a druhou odejde. Blesk přitom nemusí udeřit až tak blízko, proud dosáhne skoro na 100 metrů. Stejně tak může být člověk zasažen vedlejším výbojem, pokud stojí vedle stromu nebo jiného vysokého objektu. Zásah nemá na svědomí jediný blesk, ale síť výbojů, která sahá i do okolí hlavního zásahu.

Hlavním problémem blesku je jeho nepředvídatelnost, takže nejlepší prevencí je se před bouřkou dobře schovat. Rozhodně se nepohybujte venku, ale najděte si přístřeší, kde budete krytí před přímou oblohou. Může to být stavení, auto, jeskyně nebo třeba proláklina pod útesem. Laicky řečeno se vyhněte tomu, abyste byli nejvyšším bodem v okolní krajině, protože blesk si nachází nejbližší body, tudíž to, co nejvíce vyčnívá, jako třeba sloupy vysokého napětí.

Zdroj: PopSci

Článek Správné chování během bouřky výrazně snižuje riziko zásahu bleskem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Lákavá možnost s mnoha problémy

Další výzvou by byla přeměna této energie do využitelné formy. Objekt, který je zasažen bleskem, může mít i přes 20 000 stupňů Celsia a generovat něco kolem sta milionů voltů. Jenže nemáme vybavení, které by vydrželo takto extrémní podmínky, nemluvě o schopnosti takový náboj zachytit. Jakákoli energie by musela být využita okamžitě, případně uskladněna.

Třetí okolností je prostá skutečnost, že náročnost a nákladnost těžení elektřiny přímo z blesků by nevyvážila získaný objem energie. Náklady by byly zkrátka mnohonásobně vyšší než výtěžnost takového zdroje. Pět milard joulů z jednoho blesku odpovídá zisku přibližně 1 400 kWh. To je dost energie pro jednu průměrnou britskou domácnost na 4 měsíce, což zní velice lákavě.

Se současnou technikou efektivně neproveditelné

Problém je, že při celém procesu by se významná část této energie uvolnila do atmosféry v podobě tepla. Všechny tyto okolnosti poměrně jasně vysvětlují, proč byl osud poslední společnosti, která tuto myšlenku reálně zvažovala, takový, jaký byl. Americká společnost jménem Alternate Energy Holdings vzdala snahy v roce 2007 s prostým prohlášením, že se to zkrátka nedá realizovat.

V otázce energetiky obecně existuje jeden klíčový problém. Je jím skutečnost, že neumíme energii efektivně a dlouhodobě skladovat. Tím pádem jakkoli získaná energie bez ohledu na zdroj musí být v zásadě okamžitě využita. Pokud by byl tento problém v budoucnu vyřešen, budou nejspíš úvahy o těžbě z blesků a podobné nápady zbytečné, protože výtěžek ze zatím zvládnutých zdrojů bude možné skladovat jako konzervy.

Zdroj: Science Focus

Článek Bude do budoucna možné těžit elektřinu z bouřek? Zachycení této energie a její další použití přináší celou řadu výzev se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Záblesky, které čistí povětří

Zatím to vypadá, že jak viditelné blesky, tak i slabší a neviditelné elektrické výboje kolem nich produkují oxidanty, které zachytávají mnoho vzdušných znečištění a mohou také odstraňovat plyny jako metan nebo oxid uhelnatý přímo z atmosféry. Původně totiž vědci tento dopad považovali za chybu v měření, takže odebrali velké části dat a uložili je k pozdějšímu prozkoumání – teď zjišťují, že chyby byla v jejich úvaze.

V roce 2012 letělo letadlo NASA přes Colorado a Oklahomu a měřilo vrcholky bouřkových mraků. Aktuální analýza a data ze země ze stejné doby ukázaly, že blesky opravdu produkují vysoké hodnoty oxidantů, což potvrdila i laboratorní simulace. Viditelné i neviditelné elektrické výboje produkují obrovské množství radikálů. Ovšem ve vzduchu nebyl nalezen skoro žádný oxid dusnatý či ozon, který by odpovídal tomuto typu blesků, jež lze na nebi vidět.

Nová oblast pro další objevy

Je dobré mít na paměti, že většina blesků se nedotkne země. To ovšem nemění nic na tom, že v mracích spouští mnoho chemických reakcí. Po celou historii se lidé zajímali o blesky hlavně proto, co mohou způsobit na zemi. Nyní však roste zájem o dopady menších výbojů uvnitř bouřkových mraků, které také vedou k větším bleskům. Data zatím obsahují mnoho nejistot, což vědci přiznávají. Jsou totiž shromážděny informace jen z malého koutku světa a krátkého časového úseku.

Panuje ovšem odhad, že 2–16 % světové atmosférické oxidace může být způsobeno právě bouřemi a blesky. Spolu s pozvolným stoupáním globální teploty se bouře budou nejspíš stávat častějším jevem, což ovlivní i rovnováhu skleníkových plynů ve vzduchu. Je tedy načase začít tyto dopady měřit po celém světě. Jistě ještě mnoho objevů v této oblasti čeká na odhalení, prozkoumání a porozumění.

Zdroj: Science Alert

Článek Blesky mají údajně dle nové studie silné čistící schopnosti. Zachrání lidstvo před její zkázou opět sama příroda? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Starověký Frankensteinův experiment

To znamená, že vznik života na naší planetě není nutně spojený s dopadem meteoritu, protože dostatek zdrojů a povaha počasí v tehdejších dobách poskytuje dostatek možností, jak mohl život, jak ho známe, na Zemi vzniknout – a ostatně i na dalších místech vesmíru. Vědci otestovali materiál zvaný fulgurit, který vzniká právě při zásahu povrchu bleskovými výboji. V laboratoři ho pak ostřelovali rentgenem a elektrony.

Zjišťovali tak to, jak výboje s materiálem reagují, což jim také odhalilo jeho složení. Pokusem zjistili, že fulgurit byl poset malými jádry fosforu, který tvořil dohromady asi 100 gramů. V dobách odhadovaného počátku života na Zemi byla blesková aktivita na planetě velmi intenzivní a hlavně dlouhodobá. Atmosféra bohatá na oxid uhličitý byla kvalitním motorem pro mohutné bouře, které neustále zasahovaly povrch, kde se jen dalo.

Ostřelovaná planeta vydala potřebné prvky

Jen pro představu od doby před 4, 5 miliardami let po dobu jedné miliardy trvání mohly blesky „vykovat“ mezi 110 až 11 000 kilogramů fosforově bohatých prvků každý rok, což pomohlo doslova zasadit život. Jestli se jednalo o hlavní složku zrodu života, záleží na konkrétní době jeho zrodu. Pozemský život začal nejspíš před minimálně 3, 5 miliardami let, ovšem konkrétní moment je velmi těžké stanovit.

V tomto období mohly planetu zásobovat fosforem i meteority ve stejné míře, jako zmíněné bouře. Ještě miliardu let předtím byla Země ostřelována tolika meteority, že sem každý rok mohlo vhodného materiálu dopadnout někde mezi 100 000 a 10 miliony kilogramů. Pokud je život mladší, pak byly blesky fantastickým zdrojem potřebných stavebních prvků, pokud starší, pak byly hojnější právě meteority.

Zdroj: ScienceNews

Článek Fosfor potřebný pro prvotní život na Zemi mohl být opatřen blesky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Život na Zemi mohl začít úderem blesku

Na tomto místě se musíme omluvit Dr. Victoru Frankensteinovi, protože tak, jak u něho, to určitě nevypadalo. Ovšem podle nové studie útočily na Zemi po miliardy let doslova triliony blesků. To mohlo poskytnout nezbytný fosfor, který byl zahájením cesty života na naší planetě. Samotný fosfor nemá až takový význam, jde hlavně o to, co může vzniknout kombinací atomů fosforu se základními biologickými prvky.

Například takové fosfáty – ionty složené ze tří atomy kyslíku a jednoho fosforu, které jsou klíčové pro všechny známé formy života. Fosfáty z DNA, RNA a ATP jsou pak rozhodující složkou kostí, zubů a buněčných membrán. Před 4 miliardami let, ačkoli zde byl dostatek základního biologického materiálu, byla většina fosforu vázána v nerozpustných skalách, takže se nemohl kombinovat práv do organických fosfátů.

Kde se tedy na Zemi vzala kritická složka?

Jedna teorie se drží toho, že se sem fosfor dostal v meteoritu, který obsahoval minerály bohaté na fosfor a rozpustné ve vodě. To by mohlo vytvořit ty správné podmínky pro zrod základního života. Ovšem v době, o kterou nám jde, podle výzkumů bombardování meteority poměrně radikálně ustalo ve většině naší Sluneční soustavy, protože planety a další tělesa získávala už svůj tvar. Jenže ten fosfor už tu nejspíš byl, jen ho bylo potřeba dostat ven.

Potřebovalo to jenom trochu země, mračna a pár trilionů blesků. Údery blesků mohou zahřát povrch až na 2 760 stupňů Celsia, což vytvoří minerály, které tam předtím nebyly. Mnoho skal obsahovalo právě malá ložiska fosforových minerálů, které se právě díky „ostřelování“ mohly dostat na povrch a do volného prostoru. Dnes totiž udeří za rok do země asi 560 milionů blesků, jenže před 4 miliardami let to byla jedna až pět miliard za rok.

Zdroj: Livescience

Článek Zajímavé zjištění vědců. Miliardy blesků mohly nastartovat život na Zemi se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.