Zbrašovské jeskyně vytvořila teplá kyselka a oxid uhličitý, unikající z hlubin Země

Jediné zpřístupněné hydrotermální jeskyně v Česku nevznikly jako většina podzemních prostor dešťovou vodou shora. Modelovala je teplá minerální kyselka, která stoupala ze zemských hlubin.

Foto: Dobesova - licence CC BY-SA 3.0

V Teplicích nad Bečvou se pod zalesněným svahem nad řekou odehrává něco, co nemá na české jeskynní mapě obdobu. Zatímco Punkevní jeskyně v Moravském krasu vyhloubila studená podzemní řeka při sedmi stupních, Zbrašovské aragonitové jeskyně drží celoroční průměr 14,5 °C a v jejich nejnižších partiích se hromadí oxid uhličitý v koncentracích přesahujících dvacet procent. Nejde o pozůstatek dávno mrtvého procesu. Hydrotermální krasovění zde podle oficiálních podkladů Správy jeskyní ČR pokračuje prakticky dodnes.

Jeskyně, které rostly zdola nahoru

Běžný scénář vzniku jeskyně je prostý: dešťová voda nasycená atmosférickým CO₂ prosakuje shora přes pukliny do vápence a pomalu ho rozpouští. Ve Zbrašově to fungovalo obráceně. Oxid uhličitý zde nestoupá z atmosféry, ale z hlubin zemského pláště. Hranický kras leží na tektonicky oslabené zóně, kde se stýká varisky konsolidovaný okraj Českého masivu s nasunutými příkrovy Západních Karpat. Po hlubokých zlomech v tomto rozhraní vystupuje CO₂ vzhůru, mísí se s podzemní vodou, ohřívá ji a vytváří agresivní uhličitou kyselku s obsahem CO₂ mezi 2,1 a 3,2 gramu na litr.

Tato kyselka o teplotě kolem 22,5 °C pak leptala devonské vápence zespodu. Když byla nenasycená, rozpouštěla horninu a vytvářela dutiny, chodby a komíny. Když se přesytila, začala naopak srážet minerály, a právě tak vznikla výzdoba, jakou jinde v Česku nenajdete.

Aragonit, koblihy a plynová jezera

Kdo zná bílé stalaktity a stalagmity z Moravského krasu, bude ve Zbrašově překvapen. Dominantní výzdobou nejsou klasické krápníky z kalcitu, ale:

• Aragonitové agregáty – jehlicovité krystaly uhličitanu vápenatého, které se tvoří v teplejším a chemicky specifickém prostředí hydrotermálních roztoků.
• Raftové stalagmity – vznikají z tenkých kalcitových destiček (raftů), které plavou na hladině a po potopení se vrší na dně.
• Onyxové „koblihy“ – polokulovité povlaky na stěnách, připomínající nafouknuté pečivo, tvořené vrstvami hydrotermálních sintrů.

A pak jsou tu plynová jezera. V nejnižších prostorách se CO₂ (těžší než vzduch) hromadí u podlahy jako neviditelná kaluž. Koncentrace dosahují třiceti i více procent. Pro člověka smrtelné, pro geologii fascinující: je to přímý důkaz, že hlubinný plyn stále uniká.

Součást jednoho hlubinného systému

Zbrašovské jeskyně nejsou izolovaným jevem. Patří do stejného krasového systému jako Hranická propast, nejhlubší zatopená propast světa. Při průzkumu s podvodním robotem 1. srpna 2022 změřili speleologové ze ZO ČSS 7-02 Hranický kras hloubku vody na 450 metrů; celková ověřená hloubka propasti činí 519,5 metru.

Obě lokality spojuje tentýž motor: hlubinný CO₂ a teplá minerální voda stoupající po zlomech v pruhu devonských vápenců o rozloze zhruba 22,5 km². Studie publikovaná v roce 2023 v časopise Communications Earth & Environment potvrzuje, že právě ochlazování CO₂-bohatých hydrotermálních vod dokáže v řádu desítek tisíc let vytvořit rozsáhlé podzemní dutiny. Zbrašov i Hranická propast jsou učebnicovým příkladem tohoto mechanismu.

Co to znamená pro návštěvníka

Prohlídkový okruh měří 375 metrů z celkových známých 1 435 metrů chodeb. Teplota uvnitř příjemně kontrastuje s chladem jiných jeskyní; ve čtrnácti a půl stupních nepotřebujete zimní bundu. Bezpečnost zajišťuje nepřetržitý monitoring mikroklimatu: speciální čidla měří koncentraci CO₂ na trase a systém umí nadlimitní hodnoty aktivně odsávat.

Správa jeskyní řeší i ochranu křehké výzdoby. Aragonitové krystaly ohrožuje především mikrobiální napadení a lampenflóra, tedy řasy a mechy rostoucí kolem osvětlení. Sanace probíhá postřiky peroxidem vodíku a průběžným odstraňováním nežádoucích organismů.

K 6. červenci 2026 je vstupné 240 Kč (plné), 200 Kč (snížené) a 120 Kč (děti), otevřeno od 9 do 16 hodin. Od železniční stanice Teplice nad Bečvou je to ke vchodu asi 850 metrů. A bonus: v Mramorové síni se od roku 1981 konají výstavy současného výtvarného umění; podle správy jeskyní jde o jedinou systematickou galerijní prezentaci tohoto typu v evropském podzemí.

Zbrašov není „další krápníková jeskyně“. Je to místo, kde Země dýchá, a kde ten dech jde cítit v teplotě vzduchu, v chemii vody i v neviditelném jezeře plynu u vašich nohou.