Vzácný botanický nález v Panamě. Nově popsaný strom Clusia s miniaturními listy ale umírá vědcům před očima

V prosinci 2025 vědci formálně pojmenovali panamský strom s nejmenšími listy v celém rodu Clusia. Když se vrátili do terénu, napočítali posledních pět kusů.

Foto: Bernard DUPONT - licence CC BY-SA 2.0

Příběh druhu Clusia nanophylla se čte jako závodění se stopkami. Na jedné straně pomalá, pečlivá taxonomická práce: srovnávání herbářových položek, konzultace se specialisty, nové terénní sběry s květy a plody. Na druhé straně motorové pily, nové cesty a pastviny, které les na Cerro Colorado v západní Panamě proměňují rychleji, než botanici stíhají popsat, co v něm roste. Výsledek: strom dostal platné vědecké jméno ve chvíli, kdy jeho známá populace klesla na hrstku jedinců.

Čtyřicet let v herbáři bez jména

Nejstarší známý sběr toho, co dnes nese jméno Clusia nanophylla, pochází z března 1986. Vzorek ležel v herbáři, determinovaný jen jako „Clusia sp.“ V roce 2000 zahájil expert Hans Gehrig na Smithsonově ústavu tropického výzkumu (STRI) projekt zaměřený na panamské klúzie a materiál z Cerro Colorado znovu prošel rukama odborníků. Druh koloval pod pracovními jmény „C. diminuta“ a „C. microphylla“, v databázích figuroval jako „Clusia sp. C“, rozpoznaný, ale nikdy validně pojmenovaný.

Teprve tým vedený Jorgem Arandou a Ernestem G. Campos-Pinedou dotáhl popis do konce. Typový sběr pořídili 8. května 2024 a taxonomický článek v Kew Bulletin vyšel 6. prosince 2025. Mezi prvním herbářovým dokladem a platným jménem uplynulo téměř čtyřicet let. Zní to absurdně, ale u rostlin je to spíš pravidlo než výjimka: studie Bebbera a kolegů z roku 2010 zjistila, že medián zpoždění mezi sběrem a popisem činí 23 až 25 let a jen necelých 17 % druhů se dočká jména do pěti let.

Listy menší než nehet palce

Clusia je mohutný tropický rod čítající přes 320 druhů, od epifytických keřů po statné stromy s tuhými, masitými listy. Nanophylla je mezi nimi trpaslík. Její listové čepele měří 0,9 až 3,7 centimetru na délku a 0,3 až 1,1 centimetru na šířku. Kožovité, obvejčité, na líci tmavě zelené, na rubu světlejší. Pro srovnání: blízce příbuzná C. ducu má listy 3,6 až 4,6 centimetru, běžnější C. triflora šest až jedenáct centimetrů. Autoři článku tak označují nanophyllu za druh s nejmenšími listy v celém rodu.

Proč tak drobné listy? Přímou odpověď nikdo nedává. Rod Clusia je proslulý fotosyntetickou flexibilitou, zahrnuje druhy s klasickou C3 dráhou i druhy schopné přepínat na CAM metabolismus, typický spíš pro kaktusy a sukulenty. U C. nanophylla ale fyziolog Klaus Winter, spoluautor studie, přiznává, že fotosyntetická dráha dosud nebyla měřena. Odhaduje běžný C3 režim. Miniaturní listy tak zatím zůstávají taxonomickým poznávacím znakem, nikoli vysvětleným adaptačním příběhem.

Pět stromů na nechráněném kopci

Cerro Colorado leží v comarce Ngäbe-Buglé, autonomním území původních obyvatel v západní Panamě. Premontánní deštný les v nadmořské výšce 1 455 až 1 576 metrů, přesně tam, mezi osadami Hato Chamí a Hato Ratón, roste jediná známá populace C. nanophylla. Když se tým STRI vrátil do lokality v roce 2024, zjistil, že z dříve početnější populace zbylo přibližně pět stromů. Příčiny jsou konkrétní a prozaické: kácení kvůli zakládání pastvin a stavba přístupových cest.

Taxonomický článek druhu přiřazuje předběžné hodnocení „kriticky ohrožený“ (CR) podle kritérií Mezinárodního svazu ochrany přírody. Oblast výskytu (EOO) činí 4 174 čtverečních kilometrů, skutečně obývaná plocha (AOO) pouhých 12 čtverečních kilometrů, a známá je jediná lokalita. Popularizační text STRI výslovně uvádí, že les na Cerro Colorado není oficiálně chráněným územím. Proč tomu tak je, se nám nepodařilo dohledat v žádném veřejně dostupném administrativním dokumentu.

Záchrana, která ještě nezačala

Samotné zařazení na Červený seznam IUCN neznamená automatickou právní ochranu. Je to informační nástroj, silný podklad pro rozhodování vlád, ale nikoli zákaz kácení. Reálný účinek nastává teprve ve chvíli, kdy se promítne do národní legislativy, ochranného režimu území nebo povolovacích procesů. Panamské ministerstvo životního prostředí MiAmbiente má zákonné pravomoci k ochraně lesů i vyhlašování chráněných území, v minulosti tak učinilo například u ostrova Boná. Pro Cerro Colorado ale žádný podobný krok rešerše nedoložila.

Při populaci „asi pět stromů“ je čas extrémně krátký. Podle nás by dávalo smysl kombinovat urgentní terénní opatření (zastavení dalších zásahů do lesa v mikrolokalitě, monitoring zbývajících jedinců) s ex situ zálohou, ať už formou semenné banky, živých sbírek, nebo řízeného množení. Koordinace s orgány comarky Ngäbe-Buglé by byla nevyhnutelná, protože jde o autonomní území.

Desetitisíce neviditelných ztrát

Clusia nanophylla není ojedinělý případ. Podle odhadu publikovaného v New Phytologist může být více než 15 % cévnatých rostlin na Zemi dosud nepopsaných. Preprintová studie týmu Royal Botanic Gardens Kew jde dál: ze zhruba 100 000 zbývajících nepopsaných druhů rostlin by nejméně 75 000 mohlo splňovat kritéria ohroženosti. Řádově desetitisíce druhů tedy mohou mizet, aniž kdy dostaly jméno.

Clusia nanophylla jméno dostala. Teď potřebuje les.