Unikátní nález na mořském dně. Výzkumníci objevili masožravou houbu 

Houba z hloubky přes 3,6 kilometru loví drobné korýše háčkovitými strukturami, a věda o ní ví teprve pár měsíců.

Foto: Picryl

Na bahnitém dně příkopu North Trench u Jižních Sandwichových ostrovů, daleko od jakéhokoli pevninského pobřeží, zachytil dálkově ovládaný robot SuBastian podivný organismus. Přes dvacet centimetrů vysoká stopkatá houba s oválným tělem a zhruba deseti větvemi zakončenými průsvitnými koulemi vypadala jako nic, co by taxonomové znali. Dnes má provizorní označení Chondrocladia sp_OCSSI_0444 a v otevřené databázi Ocean Census NOVA figuruje jako jeden z 1 121 nově rozpoznaných mořských druhů za jediný rok. Její nejpozoruhodnější vlastnost? Nefiltruje vodu jako běžné houby. Loví.

Houba, která si počká na kořist

Většina mořských hub funguje jako živé čerpadlo: nasávají vodu, zachytí bakterie a organické částice a vodu zase vypustí. Masožravé houby z čeledi Cladorhizidae se od tohoto modelu radikálně odchýlily. Místo filtrace používají drobné háčkovité struktury připomínající suchý zip. A když se k nim přiblíží larva nebo drobný korýš, háčky jej zachytí. Houba pak kořist obalí tenkou membránou a pomalu tráví. Celý proces může trvat dny.

Rod Chondrocladia patří mezi zhruba patnáct známých rodů masožravých hub. Nově nalezený druh z jižního Atlantiku ale vyniká neobvyklou morfologií, kulovité zakončení větví mu vyneslo neformální přezdívku „houba smrtící koule“. Taxonomicky jej určil Francisco Cristobo Rodríguez, vzorek pochází z hloubky 3 601,72 metru a souřadnic -24.75609, -58.07838, tedy z oblasti východně od ostrova Montagu.

Proč o ní svět slyší až teď

Odpověď má dvě vrstvy. Ta první je prostě geografická: k roku 2022 bylo podrobně zmapováno jen asi 23,4 procenta mořského dna. Čím hlouběji a čím dál od pobřeží, tím méně dat. Jižní Atlantik kolem Jižních Sandwichových ostrovů patří k nejméně prozkoumaným oblastem planety, a právě proto si jej Ocean Census vybral pro expedici na výzkumné lodi R/V Falkor (too).

Druhá vrstva je systémová. Průměrná doba mezi odběrem vzorku a formálním vědeckým popisem nového druhu činí podle Ocean Census 13,5 roku. Třináct a půl roku, během nichž vzorek leží v muzejní sbírce a čeká na specialistu, financování a recenzní řízení. Platforma NOVA tento problém řeší zavedením mezistupně: status „discovered“ umožňuje zveřejnit fotografii, morfologický popis, souřadnice i taxonomické poznámky během dnů až týdnů. Druh tak vstoupí do veřejného povědomí a ochranářských databází dávno předtím, než dostane definitivní latinské jméno.

1 121 druhů za rok, a to je teprve začátek

Čísla z oficiálního výstupu Ocean Census z 19. května 2026 mluví jasně: za období od 1. dubna 2025 do 31. března 2026 program rozpoznal 1 121 nových mořských druhů. Meziroční nárůst činí 54 procent. Na práci se podílelo 1 433 vědců ze 660 institucí v 85 zemích, kteří absolvovali 13 expedic a 9 taxonomických workshopů.

Masožravá houba přitom není jediná kuriozita:

• Symbiotický mnohoštětinatec žijící uvnitř křemičité houby, doslova ve „skleněném zámku“.
• Nová chiméra z řádu příčnoústých, takzvaný „žralok přízrak“ z hlubokého oceánu.
• Červi rodu Osedax, kteří rozkládají kosti mrtvých velryb na mořském dně.

Bizarnost tu není výjimkou. Je symptomem toho, jak málo hluboký oceán známe. Odhaduje se, že z 1 až 2 milionů mořských druhů jich bylo dosud popsáno jen kolem 240 000. Přes 90 procent oceánských druhů tedy pravděpodobně čeká na svého objevitele.

Závod s časem, a proč na něm záleží i nám

Ocean Census opakovaně mluví o „závodě s časem“. Lidské aktivity, od hlubinné těžby po změnu klimatu, se posouvají stále dál od pobřeží a hlouběji. Druhy mohou zmizet dřív, než je vůbec někdo popíše. A bez znalosti druhů je nelze chránit, natož pochopit jejich roli v ekosystému, který produkuje více než polovinu kyslíku na planetě a reguluje globální klima.

Mořské houby navíc nejsou jen kuriozity pro taxonomy. Podle NOAA patří mořští bezobratlí, včetně hub, mezi zdroje látek s protinádorovým, protizánětlivým a analgetickým potenciálem. U samotné „houby smrtící koule“ zatím žádná konkrétní medicínská aplikace zveřejněna nebyla, ale právě otevřená data v NOVA umožňují, aby se k vzorku dostali i biochemici a farmakologové, kteří by jinak o jeho existenci nevěděli.