Tajemství nesmrtelných medúz odhaleno. Jde o pány času a biologické říše

Životní dráha Gronského žraloka je asi 500 let. Obří oliheň se věkem přes 2000 let dostává do roviny přežívání civilizací. Ale nejdéle žijící tvor na planetě? No vypadá to, že nesmrtelná medúza podle všeho uniká smrti tak nějak úplně. Navzdory tomu, že má v průměru jen asi 3 milimetry, dospělá verze tohoto druhu bezobratlých má velký trik – pokud je zraněná nebo by zemřela hladem, přetočí se v čase.

Pán času a biologické říše

Medúza samozřejmě necestuje zpátky do minulosti země, ale v zásadě může podle potřeby vracet svůj biologický věk. Teoreticky tak může žít věčně. Jenže jak přesně tento žahavec aktivuje regeneraci podobnou Doctoru Who? A mohli by její schopnosti využít i lidé k tomu, aby vymazali stárnutí? Nutno podotknout, že věčný život této medúzy není jistota, jen odhad. Nicméně plavala v oceánech už v době před 66 miliony let, kdy vymřeli dinosauři.

iZdroj fotografie: Pixabay

Pro jednotlivou nesmrtelnou medúzu je možné být naživu po celou tuto dobu. Opět, i když je to možné, není to nutně proveditelné, hlavně kvůli absenci obsáhlejších studií, protože data máme „jen“ z posledních několika dekád. Tragikomické je, že přes svou schopnost je díky velikosti poměrně častým cílem mnoha ryb, želv a dalších tvorů, takže i když může žít věčně, dost možná během blízké doby kompletně vyhyne.

Jak funguje její mechanismus

Za běžných podmínek projde medúza pěti stádii života. Vajíčkem, které naklade dospělá medúza do vody, planulou, tedy drobnou larvou (jakýsi pulec), a dále polypem. Polyp si najde pevný povrch a vytvoří malou kolonii svých klonů. Když si vyvine další svalstvo a nervy, stane se ephyrou, nezávislou jednotkou, která pak doroste ve skutečnou medúzu. Ta se rozmnožuje sexuálně s dalšími a obvykle krátce poté zahyne.

iZdroj fotografie: Pixabay

Vtip je v tom, že se v případě potřeby může vrátit do stádia polypu a v zásadě se může mezi těmito fázemi neustále pohybovat. Klíčem je schopnost medúzy změnit některé své speciální buňky na jiné speciální buňky, proces zvaný transdiferenciance. Ve fázi polypu totiž medúza získává náhradní materiál, který pak může začlenit zpátky do organismu a opět se stát medúzou. Ovšem aplikovat něco takového u člověka je otázka opravdu daleké budoucnosti, pokud kdy vůbec.

Zdroj: Science Focus