Stejné Krkonoše, jiná strana hřebene. Polské svahy mají jinou geologii podloží a o třetinu nižší ceny než české

Žulový masiv buduje většinu polských Krkonoš, ale jen asi pětinu těch českých. Právě v tom se skrývá klíč k jinému typu hor za hřebenem.

Foto: Honza Groh - licence CC BY-SA 3.0

Kdo zná Krkonoše jen z Pece nebo Špindlu, má v hlavě obraz dlouhých údolí, pozvolných hřbetů a rozlehlých luk. Stačí ale přejít hřeben a krajina se změní: svahy prudce padají do Jelenohorské kotliny, v žulových stěnách se otvírají hluboké kotle a na jejich dně leží ledovcová jezera, která česká strana nemá. Polské Krkonoše nejsou jen levnější servisní zázemí. Jsou to jiné hory.

Žula versus svory: proč se svahy liší

Geologická mapa Krkonoš vypadá jako rozstřižený dort. Na severu dominuje krkonošská žula, tvrdá, odolná, ale dobře rozpukaná hornina, která dala ledovcům jasný materiál k modelaci. Na jihu, tedy na české straně, převažují metamorfované horniny: svory, ruly, fylity a kvarcity. Podle Správy KRNAP žulový masiv buduje většinu polských a přibližně pětinu českých Krkonoš.

Samotná hornina by ale nestačila. Severní svahy jsou strmější a kratší, takže ledovce v dobách zalednění měly na čem pracovat; závětrné deprese pod hřebenem akumulovaly navátý sníh z náhorních plošin a chladnější severní expozice ho udržela déle. Výsledkem je 35 ledovcových karů v celých Krkonoších, z toho 17 na polské straně. Česká strana má své vlastní (Úpskou jámu, Studniční jámy, Labský důl), ale severní kotle jsou obecně hlubší, dramatičtější a vizuálně koncentrovanější. Odborný text v časopise Geografie to říká přímo: destrukční glaciální tvary jsou na jižní české straně méně vyvinuté.

Kotle, jezera a jiný rytmus dne

Na české straně se turista pohybuje údolími směrem nahoru. Na polské straně jde po hřebeni a dívá se dolů, do kotlů. Právě v tom je zásadní rozdíl v rytmu turistického dne.

Osmadvacetikilometrová Cesta česko-polského přátelství vede po hřebeni mezi Poledními kameny a Sněžkou a nabízí výhledy, které z české strany neexistují: Śnieżne Kotły s kolmými stěnami spadajícími do hloubky přes dvě stě metrů, ledovcová jezera Wielki Staw a Mały Staw zasazená v karech pod skalními amfiteátry. Jsou to místa, kam se turista z Pece nebo Špindlu normálně nedostane, pokud nepřekročí hranici.

Střediska Karpacz a Szklarska Poręba fungují jako dvě vstupní brány. Karpacz otevírá cestu k polské straně Sněžky a ke kotlům nad Stawy, Szklarska Poręba vede do západní části pohoří ke Śnieżným Kotlům. Síť značených cest je ale výrazně menší než na české straně (230 kilometrů oproti 800). Méně tras neznamená méně zážitků, ale jiný typ plánování: trasy jsou koncentrovanější a na ikonických místech může být plno i při celkově nižší návštěvnosti parku.

Ceny: kde slib platí a kde ne

Paušální tvrzení o třetinově nižších cenách se z otevřených ceníků nedá potvrdit pro všechny služby. Podívali jsme se na konkrétní koš.

Ve Szklarské Porębě si v restauraci Michałowa Gospoda dáte půllitr točeného Kozla za 16 zlotých, tedy zhruba 90 korun při kurzu ČNB 5,65 Kč za zlotý. Porce pierogů vyjde na 34–38 zlotých, tedy 192–215 korun. Na české straně v Peckém pivovaru stojí guláš 170 korun, pizza 200–230 korun, burger 260 korun. Rozdíl u běžného jídla se pohybuje spíš v řádu jednotek až nižších desítek procent, záleží na typu podniku.

U ubytování je rozptyl ještě větší. Městský katalog Karpacze uvádí například Pensjonat Śnieżka za 215–395 zlotých za noc, tedy zhruba 1 215–2 230 korun. To může být výrazně méně než srovnatelný penzion ve Špindlu v hlavní sezóně, ale bez znalosti konkrétního termínu a kategorie je srovnání ošidné.

A pak je tu položka, kterou česká strana nezná: vstupné do Karkonoského národního parku. Jednodenní vstupenka stojí 10 zlotých na osobu, třídenní 24 zlotých. Pro čtyřčlennou rodinu na víkend je to dalších 450 korun navíc.

Jak se tam dostat a co vědět předem

Z Liberce je Karpacz necelých 75 kilometrů a hodinu a půl autem. Szklarska Poręba leží ještě blíž, zhruba hodinu jízdy. Z Prahy počítejte s autem něco přes dvě hodiny do Karpacze, autobusem s přestupem v Jelení Hoře kolem čtyř hodin.

Praktické minimum před cestou:

• Vstupné do KPN je povinné a kontroluje se. Vstupenku lze koupit elektronicky s QR kódem.
• Pravidla pohybu v polském parku se liší od českých; některé úseky kolem kotlů mohou být sezónně uzavřené.
• Platba kartou funguje ve střediscích bez problémů, Karpacz Ski Arena ji výslovně uvádí.
• Návštěvnost je celkově nižší než na české straně (2 miliony versus 6 milionů ročně), ale na nejoblíbenějších místech davům neuniknete.