Smrt přišla z hlubin i z nebe: Nejhorší katastrofy, které vymazaly celé civilizace a zabily miliony lidí

Čtrnáct přírodních katastrof, jeden orientační součet: šest až deset milionů mrtvých. A u většiny z nich nezabíjela jen síla přírody.

Foto: Rawpixel

Když se řekne „nejsmrtelnější katastrofa v dějinách“, většina lidí si vybaví tsunami nebo zemětřesení. Jenže při pohledu na výběr čtrnácti nejhorších doložených katastrof, který sestavil server Live Science, vynikne jiný vzorec. Zemětřesení v čínském Shaanxi roku 1556 zabilo odhadem 830 tisíc lidí ne proto, že by bylo nejsilnější v historii, ale proto, že statisíce obyvatel žily v jeskyních vytesaných do spraše, které se při otřesech zhroutily jako papírové kulisy. Fyzikální síla hazardu byla jen spouštěč. Skutečný zabiják byla zranitelnost.

Z hlubin: zemětřesení, tsunami a sopky

Osm ze čtrnácti položek seznamu má původ pod zemským povrchem. Patří sem zemětřesení v Aleppu (1138), dvě antická zemětřesení v Antiochii (115 a 526 n. l.), čínské Haiyuan (1920), Tangshan (1976), Haiti (2010) a zmíněné Shaanxi. Zvláštní místo zaujímá indickooceánská tsunami z prosince 2004, kdy podmořský zlom o magnitudu 9,1 vyslal vlnu, která během hodin zabíjela na pobřežích čtrnácti zemí a připravila o život přes 227 tisíc lidí.

Právě tsunami z roku 2004 nejlépe ilustruje ono „z hlubin“: smrt se zrodila v zemské kůře pod mořským dnem a dorazila jako stěna vody. Ale i tady platí pravidlo zranitelnosti. Thajské turistické resorty bez jakéhokoli varovného systému ztratily tisíce životů; japonské pobřeží Pacifiku, zvyklé na tsunami a vybavené sirénami, by při srovnatelné vlně reagovalo jinak.

Mimo samotnou čtrnáctku stojí za zmínku erupce Théry na Santorini kolem roku 1600 př. n. l., jediný případ, kde lze skutečně mluvit o spojitosti s pádem celé civilizace. Exploze sopky devastovala minojský svět na Krétě. Současná archeologie je nicméně opatrnější: erupce nejspíš nezničila Minojce jednorázově, ale narušila obchodní sítě a urychlila úpadek, který už probíhal.

Z nebe: cyklony, tajfuny a monzunové povodně

Šest zbývajících katastrof přišlo z atmosféry. Cyklon Bhola v roce 1970 zabil v tehdejším Východním Pákistánu (dnešní Bangladéš) odhadem 300 až 500 tisíc lidí a dodnes drží titul nejsmrtelnějšího tropického cyklonu. Cyklon u Coringy (1839) srovnal indické přístavní město se zemí dvanáctimetrovou bouřkovou vlnou. Haiphongský tajfun (1881) si ve Vietnamu vyžádal rovněž kolem 300 tisíc obětí.

A pak jsou tu povodně, technicky atmosférického původu, protože je spouštějí extrémní srážky a monzuny, ale smrtící efekt jde přes řeky a protržená hráze. Záplavy na Žluté řece roku 1887 zabily podle odhadů 900 tisíc až dva miliony lidí. Povodně na Jang-c‘-ťiang v roce 1931 jsou vůbec nejsmrtelnější přírodní katastrofou v moderních dějinách, přičemž odhady sahají od necelých 400 tisíc až po 3,7 milionu mrtvých.

Geografická koncentrace není náhodná. Čína a oblast Bengálského zálivu se v seznamu opakují znovu a znovu, protože právě tam se po staletí překrývaly extrémní přírodní hazardy s obrovskou hustotou osídlení, chudobou a absencí infrastruktury.

Čísla, která nemusí sedět

Ne všechna tradovaná čísla obstojí před moderní kritikou. Kalkatský cyklon z roku 1737 bývá uváděn s bilancí 300 tisíc mrtvých, ale novější rekonstrukce snižují odhad na 25 až 45 tisíc, původní cifru nejspíš nafoukly pozdější anglické novinové zprávy. Podobně u zemětřesení v Aleppu roku 1138: tradičních 230 tisíc obětí pravděpodobně vzniklo smícháním bilancí několika různých otřesů v regionu.

Tyto korekce nemění celkový obraz zkázy, ale ukazují, jak opatrně je třeba zacházet s historickými počty obětí. Bezpečný součet napříč všemi čtrnácti položkami se pohybuje řádově mezi šesti a deseti miliony, a to v závislosti na tom, které odhady zvolíte.

Největší lekce: katastrofu nevytváří příroda sama

Podle dat Our World in Data dlouhodobě klesá počet obětí přírodních katastrof, přestože světová populace roste. Země s komplexními systémy včasného varování mají podle UNDRR téměř šestkrát nižší katastrofickou mortalitu než státy bez nich. Bangladéš, který v roce 1970 ztratil při cyklonu Bhola statisíce životů, dnes díky evakuačním plánům a síti cyklonových úkrytů zvládá srovnatelně silné bouře s řádově nižšími ztrátami.

Zemětřesení nezmizí, cyklony nezeslábnou, řeky se budou vylévat. Ale to, jestli přírodní jev zabije stovky, nebo statisíce, rozhoduje společnost, její stavební normy, varovné systémy, evakuační kapacity a míra chudoby. Čtrnáct katastrof v tomto seznamu to dokazuje znovu a znovu.

Nejsilnější zemětřesení v dějinách nemusí být to nejsmrtelnější. Nejsmrtelnější je to, které zasáhne lidi, kteří se nemají kam schovat.