Opravdu žili mamuti v suchých a chladných stepích? Odhalení poslední večeře může vyřešit případ starý 12 000 let

Pozůstatky velkých zvířat, pylu a semen jsou už tradičně používány k rekonstrukci toho, jak krajiny vypadaly během doby ledové. Období zvané pleistocén je poměrně odlišné od světa, který máme dnes. Už jen proto, že Sibiř, Aljaška a sever Kanady byly spojeny určitým typem mostu, tak zvaným Beringie. Expert na pyly, Marcel Polling z Muzea přírodní historie v Oslu, vyvrací ve své studii některé zajeté představy.

Staré vzorky a nové metody

Právě v těchto končinách žili mamuti i další obrovská zvířata (tzv. megafauna). Nebylo však jisté, co tito tvorové jedli. Měli na jídelníčku pouze trávu, nebo byla jejich strava o něco pestřejší? Když se vědci začali touto otázkou zabývat, zjistili, že vegetace bylo mnohem rozmanitější, než si původně mysleli. Kromě toho také vyřešili opravdu starý případ příčiny smrti velmi nešťastného bizona.

iZdroj fotografie: Pxhere

Marcel Polling je jedním z badatelů, který zkoumá staré, ale díky permafrostu perfektně zachované vzorky hnoje – je expertem na pyl. Problém je ovšem v tom, že od mnoha různých rostlin vypadá prakticky totožně. Pyl je přitom dlouho používán právě v paleontologii k datování sedimentů a vrstev ledu, případně rekonstrukci dávného prostředí. Po dlouhé roky šlo v tomto ohledu o jakýsi formát zlatého standardu.

Hnůj starý tisíce let

Polling použil meta kódování DNA na vzorcích hnoje starých tisíce let, které byly původně v ruském permafrostu. Nejstarší měly asi 28 600 let, a právě v takových DNA časem degraduje. Je tedy náročné získat dlouhé sekvence v jednom kuse. Současné metody proto na takových vzorcích nemusí fungovat. Polling však zjistil, že i kratší vzorky DNA poskytují velmi ucházející výsledky. Fungovalo to možná až příliš dobře.

iZdroj fotografie: Pxhere

Následkem zkoumání tzv. mamutích stepí musel být obraz pusté krajiny kompletně přemalován. Přibyly v něm pruhy šťavnatých keřů a močálovité oblasti, jež odpovídaly rostlinnému materiálu ze starých vzorků. Když Polling i další badatelé viděli, co tehdy mamuti opravdu jedli, hodně je to překvapilo. „Našli jsme vzorky druhů, které žily jen v určitém prostředí, takže ho teď můžeme velmi přesně zrekonstruovat.“

Mamutí dieta byla zcela jiná

Mamuti nežili v pustině, ale ve vlhkém prostředí, ovšem jiné druhy mohly pobývat i v sušších místech. Předchozí studie zaměřené na pyly našly převážně travní druhy, což vedlo k typickému obrazu mamutů, tedy otevřeným travnatým planinám. Tyto rozbory ovšem nepředstavují plnou diverzitu tehdejší doby. Podle Pollinga nejspíše dominoval nálezům pyl z trávy, takže nebylo odhaleno nic dalšího, protože šlo jen o stopové množství.

iZdroj fotografie: Pxhere

Tento druh vzorkování dává možnost zjištění posledního jídla zvířete, neukazuje ovšem na celou stravu mamutů a dalších tvorů. Jedno jídlo mohlo být ovlivněno roční dobou a aktuálně dostupnými rostlinami. Použití metodiky je zaměřeno na několik předem zvolených druhů. Stále ovšem získáváme mnohem lepší představu o pravěké mamutí krajině, než jakou jsme měli doposud k dispozici.

Odložený případ mrtvého bizona

Kromě mamuta se badatelé podívali ještě na stepního bizona, dva koně a jednoho soba. „V jednom vzorku stolice mrtvého bizona jsme našli vysoký obsah Rozpuku jízlivého. Zvíře ho muselo sníst opravdu hodně. Po pozření této rostliny umírají zvířata i dnes, takže můžeme provést rekonstrukci smrti i toho pravěkého,“ vysvětluje Polling. Ve vzorcích od mamutů našel velmi různorodé rostliny, byl to tedy pestřejší jídelníček.

iZdroj fotografie: Pxhere

Dnes jsou koně většinou na pastvě a krmí se téměř výhradně trávou. Vzorky stolice těch pravěkých poskytly rozdílné údaje, jejich strava byla mnohem pestřejší, žili v prostředí mokřadů a dostatku zeleně. Výsledky Pollingova bádání ukazují, že nové přístupy nám mohou zrekonstruovat prostředí pravěku v mnohem přesnějších detailech, než jsme kdy doufali. Za potřebnou revizi vlastních představ to rozhodně stojí.

Kdy jste poprvé viděli mamuta a jak jste na něj reagovali?

Zdroj: ScienceNorway