První houbařské žně letošního roku. Vyrazte do listnatých lesů kolem potoků, hřiby tam rostou ve velkém

Houbaři ze středních a severních Čech hlásí první desítky hřibů z jediného výletu. Jenže o pár kilometrů dál bývá les prázdný.

Foto: PxHere

Začátek června 2026 přinesl něco, na co česká houbařská komunita čekala od jara: první skutečnou vlnu hřibovitých hub. Ne jednotlivé kusy, ale rovnou plné košíky, ovšem jen tam, kde se po předchozím suchu udržela v půdě vláha. Kdo trefí správné místo, odchází spokojený. Kdo vyrazí naslepo, může se vrátit s prázdnou. Rozdíly jsou letos extrémní i v rámci jednoho okresu, a právě v tom je klíč k úspěšnému výletu.

Kde se teď plní košíky, a kde ne

Komunitní hlášení z prvního červnového týdne vykreslují mozaiku, která stojí za pozornost. Na Postupicku nasbíral houbař 26 kusů za jediný výlet 4. června. O den později přivezl sběratel ze Svatého Kopečku u Olomouce 30 hub z úterního lesa. Na Českolipsku někdo stihl za dvě hodiny 17 modráků. Okolí Bílovce v Moravskoslezském kraji hlásí první kozáky topolové ze smíšených porostů s břízami, olšemi a habry.

Jenže ve stejných dnech na Kladensku „nejsou ani prašivky“ a Křivoklátsko teprve čeká, jestli se nedávný déšť projeví. Jihomoravský kraj opakuje jeden motiv: sucho, mrtvé lesy, potřeba aspoň 25 milimetrů srážek. Jedna věc je tedy jasná: první červnové žně jsou reálné, ale lokální.

Proč rozhoduje vlhká kapsa lesa, ne celý kraj

Mykolog Stanislav Tutka v polovině května pro TN.cz popsal mechanismus, který teď vidíme v praxi: větší růst hřibovitých hub přichází zpravidla 10 až 14 dní po vydatných deštích, ale jen tam, kde půda nebyla předtím úplně vyprahlá. Pokud po deštích rychle udeří vedro, podhoubí nestihne vytvořit plodnice.

Přesně proto teď fungují zastíněná, níže položená místa v listnatých a smíšených porostech: rokle, okraje lesa, okolí potoků, porosty s buky, smrky, duby a topoly. Hřib smrkový podle atlasu roste od června do listopadu v jehličnatých i listnatých lesích, takže omezovat se čistě na listnaté porosty by byla chyba. Rozhodující není typ lesa, ale to, jestli v něm zůstala vláha.

Praktický test před výpravou? Když je v lese měkký vlhký opad, chlad ve stínu a už se objevují lišky nebo holubinky, podhoubí pracuje. Když jsou cesty suché a prašné a nikde ani prašivka, nemá smysl ztrácet čas.

Co čekat v nejbližších týdnech

Měsíční výhled ČHMÚ pro období 8. června až 5. července 2026 počítá se srážkami kolem normálu, jenže s výrazně nerovnoměrným rozložením kvůli bouřkám. To je přesně scénář pro houbařskou mozaiku: jeden okres ponese koše, sousední bude hlásit sucho.

Pro houbaře z toho plyne několik věcí:

• Střední a severní Čechy – vyrazit má smysl hned teď, ale cíleně na ověřená vlhčí místa, ne na náhodný les.
• Olomoucko a části Moravskoslezského kraje – první vlna už běží, okno je otevřené.
• Jižní Morava a suché nížiny – bezpečnější je počkat na další významnější srážky.
• Všude – sledujte lokální hlášení houbařů, ne celostátní mapy. Rozdíly uvnitř jednoho kraje jsou letos důležitější než rozdíly mezi kraji.

Nejsou to jen hřiby

Vedle klasických „praváků“ se teď v lesích objevuje pestrá směs prvních letních druhů. Hlášení zmiňují lišky obecné, holubinky, májovky, hřiby plstnaté, kozáky topolové, a na jihu Moravy dokonce první sírovce. Právě tahle pestrost je pro začátek června typičtější než čistě plošný nástup hřibu smrkového, ten teprve nabírá sílu.

Kdo chce sledovat vývoj systematicky, může využít mapu pravděpodobnosti růstu hub od ČHMÚ. Model kombinuje nasycení půdy srážkami za posledních 30 dní, teploty za uplynulý týden a sezonní korekci. Vzniká ve spolupráci s Českou mykologickou společností a nejlépe odráží právě masité mykorhizní houby, tedy to, co houbaři hledají nejčastěji.

Letošní první žně jsou skutečné, ale vyžadují cílený průzkum, ne slepou víru v plný koš. Kdo zná svůj les a ví, kde v něm zůstává vlhko nejdéle, má teď nejlepší šanci sezony.