V době před asi 48 000 lety putovala skupina obřích ptáků rodu Genyornis newtoni přes území, které bylo dnem jezera. Nejspíše tam hledali potravu a vodu.
Silné sucho ale způsobilo, že se plocha jezera výrazně smrskla. Někteří ptáci se tak v nově odhaleném bahně zasekli, nemohli se dostat dál a zemřeli. Fosilie jejich i ostatních zvířat, zachovalé právě na tomto dně, byly stále na přesném místě jejich skonu. Badatelé tak aktuálně zkoumají kosterní pozůstatky 3 obrovských ptáků nalezených v jezeře Callabonna v Austrálii. Co nám o starém ptačím hejně prozradila Phoebe McInerley, jedna z autorek studie?
Malá křídla, ale silné nohy
Druh Genyornis newtoni byl druhem silných ptáků, kteří vymřeli asi v době před 45 000 lety. Byli vysocí zhruba 2 metry a vážili 6krát víc než emu. Neuměli létat, měli malinká křídla, ale zato velmi silné zadní nohy. Na jejich kostech našli vědci zranění způsobená infekcemi. Patří do skupiny Dromornithidae, které se také říká „hromoví ptáci“. Nález v jezeře Callabonna je jedním z nejdůležitějších, druh byl však prvně objeven roku 1896.
Několik fosilií bylo také nalezeno v roce 1970 a mezi roky 2013 – 2019. V nové studii se badatelé podívali na vzorky uskladněné v muzeu v Jižní Austrálii a na Flindersonské univerzitě. Podobně, jako další velká zvířata na území Austrálie, zmizel i druh Genyornis newtoni přibližně v době, kdy začal být kontinent osidlován lidmi. Stojí tedy za vyhynutím lidé nebo klimatická změna doby? Ptáky měla na svědomí také infekce.
Možnosti bez odpovědí
Nová studie týkající se obřích ptáků nenabízí na tuto otázku odpověď. Naznačuje ale, že minimálně ptáci, kteří žili v blízkosti jezera Callabonna, byli vystaveni chorobám a stresu. Ze 34 zachycených vzorků trpěly 4 vážnou osteomyelitidou, tedy zánětem kostní dřeně způsobeným bakterií. Podle vědců bylo nějakou formou kostní infekce zasaženo neobvyklé množství těchto ptáků. Mohlo jich být ještě víc, ale kostry nebyly kompletní.
„Je obecně vzácné najít jednu, natož víc zachovalých fosilií se známkami právě těchto infekcí,“ podotýká Phoebe McInerney z flinderské univerzity. Právě tato infekce by ptákům velmi zkomplikovala jakýkoli pohyb i v běžném prostředí. Kosti se známkami této choroby jsou napojeny na hrudník, nohy i chodidla. Končetiny postupně oslabují a jedinec trpí silnou bolestí, takže je náročné najít potravu či vodu.
A pak přišlo ještě sucho
Datování ukázalo, že ptáci vymřeli ve stejnou dobu, jako začalo skutečně výrazné sucho. To bylo asi před 48 000 lety, kdy vyschlo jezero. Australské Callabona je dnes suchým solným jezerem. Australské klima se postupně měnilo, stejně jako vnitrozemní krajina. Zmizela jezera a lesy, nahradila je pouštní krajina. Jak se tyto podmínky rozmohly, pro takto velké ptáky bylo ještě těžší najít jakoukoli potravu.
Ze studií o živých ptácích navíc víme, že problematické podmínky prostředí na ně měly silný psychologický dopad. „Docházíme proto k závěru, že populace u jezera Callobanna procházela právě takovou změnou, a trpěla přesně tímto dopadem okolního prostředí,“ uvádí Trevor Worthy z flinderské univerzity. Když jezera konečně vyschla, byl to pro tento druh naprostý konec jakékoli obyvatelnosti lokality.
Jaké další obrovské ptáky, kteří nedovedou létat, znáte?
Zdroj: Forskning
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 6234
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 9311
