Největší ledový systém planety Eisriesenwelt skrývá 42 kilometrů chodeb. V jeskyni v Rakousku mrzne i v létě

Čtyřicet dva kilometrů podzemních chodeb, teplota kolem nuly uprostřed července a karbidové lampy místo elektrického světla. Eisriesenwelt u Werfenu drží titul největší ledové jeskyně světa.

Foto: Harold - licence CC BY SA

Zní to jako protimluv: vyrazíte na letní výlet do Alp, a než vstoupíte do jeskyně, navlečete si čepici, rukavice a zimní bundu. Jenže přesně tak vypadá návštěva Eisriesenwelt v masivu Tennengebirge jižně od Salzburgu. Jeskyně má přes 42 kilometrů známých chodeb, z nichž turisté smějí projít jediný, ten první, kde se led vrství do sloupů, závojů a celých „paláců“. Zbytek systému je vícepodlažní, složitě větvený labyrint, do kterého se od roku 1970 veřejnost nedostane. Právě ten nepoměr, kilometr zpřístupněného ledu proti desítkám kilometrů tmy za ním, dává místu zvláštní tíhu. Nejde o zábavní atrakci. Jde o výběr z obřího podzemního světa, který člověk sotva dokáže celý zmapovat.

Proč tam mrzne, když venku svítí slunce

Eisriesenwelt patří mezi takzvané dynamické jeskyně. Princip je jednoduchý: v zimě proudí nižším vchodem dovnitř mrazivý vzduch a podchladí skalní stěny hluboko pod nulu. Voda, která na jaře prosakuje skálou, v těchto „mrazivých kapsách“ zamrzá a tvoří ledovou výzdobu. Když se v létě otočí směr proudění a teplý vzduch začne stoupat vzhůru ke komínům, spodní partie jeskyně už nestihne ohřát. Výsledek: i v červenci a srpnu se teplota u ledových formací drží kolem nuly, někdy pod ní. Energetická bilance celého systému přitom podle vědecké sekce provozovatele stále není plně vysvětlená, měření teploty a proudění pokračují.

Co návštěvníka čeká od parkoviště po poslední schod

Eisriesenwelt není zastávka, u které zastavíte auto a za dvacet minut jedete dál. Je to půldenní horsko-jeskynní výprava, a kdo ji podcení, bude litovat.

Časový rozvrh vypadá zhruba takto:

• 20 minut pěšky od návštěvnického centra k dolní stanici lanovky
• 3 minuty lanovkou do výšky přes 1 500 m n. m.
• 20 minut po horském chodníku od horní stanice ke vchodu do jeskyně (exponovaná trasa, nevhodná pro lidi se strachem z výšek)
• 70–75 minut uvnitř s průvodcem a karbidovými lampami
• Stejná cesta zpět

Celkem návštěvník zdolá přibližně 1 400 schodů, z toho asi 700 nahoru. Převýšení uvnitř jeskyně činí 134 metrů. Elektrické osvětlení neexistuje, průvodce nasvěcuje ledové formace ručně, což dodává prohlídce atmosféru, jakou běžné turistické jeskyně nemají. Fotografování a natáčení uvnitř ale povolené není.

Co si vzít s sebou? Pevné boty, teplou bundu (obléknout až u vchodu), čepici, rukavice a batoh. Kdo přijede v sandálech a tričku, stráví hodinu v prostředí, kde mu bude zima dřív než zajímavě.

Kolik to stojí a jak se tam dostat z Česka

Sezóna 2026 běží od 1. května do 1. listopadu, každý den. Kombinovaná vstupenka za jeskyni a lanovku stojí 41 eur online, 45 eur na pokladně. V alpské kategorii „lanovka plus vedená jeskynní prohlídka“ to není cenový úlet, srovnatelný Dachstein Höhlenticket vyjde v létě 2026 na 50 eur, byť zahrnuje dvě jeskyně.

Z Prahy je to autem zhruba 370 kilometrů, necelých pět hodin jízdy. Vlakem nabízejí České dráhy spojení Praha–Salcburk za necelých šest hodin s jedním přestupem; z Salcburku pak regionální vlak do Werfenu trvá asi 45 minut. Od nádraží ve Werfenu jezdí linkový autobus k návštěvnickému centru ve čtyřech denních spojeních (8:26, 10:26, 12:26, 14:26), zpáteční jízdenka stojí 11 eur.

Kapacita jeskyně je omezená a provozovatel důrazně doporučuje online rezervaci s výběrem 30minutového vstupního slotu. Největší nápor bývá mezi desátou a druhou hodinou a v hlavní sezóně červenec–srpen. Kdo chce mít jistotu, měl by koupit lístek hned po zafixování termínu dovolené.

Co ještě navštívit ve stejném údolí

Werfen není jen jeskyně. Přímo v obci stojí devět set let starý hrad Hohenwerfen s prohlídkami, sokolnickými ukázkami a výhledem na celé údolí Salzachu, ideální doplněk na odpoledne po ranní návštěvě Eisriesenwelt. Kdo má chuť na další přírodní zážitek, může zajet do nedalekého St. Johannu im Pongau, kde je od května do konce října přístupná soutěska Liechtensteinklamm.

Pro kontext stojí za zmínku slovenská Demänovská ľadová jaskyňa, nejbližší středoevropský „konkurent“, která má celkovou délku 2 445 metrů a prohlídkový okruh 650 metrů. V roce 2026 ale její správce oznámil, že po sérii teplých zim přišla o poslední zbytky ledu. Eisriesenwelt zatím staví návštěvu na výrazné ledové výzdobě. Slovo „zatím“ tu ale visí ve vzduchu, obnova ledu neznamená automatickou odolnost vůči oteplování.

Jeden detail z historie jeskyně působí jako tichá tečka za celým příběhem. Alexander von Mörk, speleolog, který na počátku 20. století posunul průzkum Eisriesenwelt zásadně kupředu, padl v první světové válce. Podle National Geographic bylo jeho přání splněno: popel uložili přímo v jeskyni, kterou pomáhal odkrývat. Čtyřicet dva kilometrů chodeb tak hlídá i jeho památka.