Nejinvazivnější rak Evropy se dostal do českého jezera. Rak červený snáší znečištění i sucho, a navíc přenáší smrtelný račí mor

Počátkem září 2026 zachytili cyklisté u jezera Milada na Ústecku neobvyklé korýše. Agentura ochrany přírody potvrdila nejhorší scénář: jde o raka červeného, dosud v české přírodě nezaznamenaného.

Foto: Paola Nogales Ascarrunz / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Když odborníci z AOPK ČR dorazili k severnímu břehu Milady, nemuseli dlouho hledat. Přímo z mělčin vytáhli několik jedinců s charakteristickým tmavě červeným krunýřem a mohutnými klepety. 14. září 2026 agentura oficiálně oznámila první potvrzený výskyt druhu Procambarus clarkii ve volné přírodě v Česku. Tím se otevřela kapitola, která může zásadně proměnit osud zdejších sladkovodních ekosystémů. Rak červený totiž figuruje na unijním seznamu invazních druhů a AOPK ho označuje za „v současnosti nejinvazivnějšího raka v Evropě“. Otázka zní jednoduše: stihne se vetřelec zadržet, nebo už je pozdě?

Proč biologové z raka červeného ztrácejí spánek

Samotný pojem „invazní druh“ zní abstraktně, dokud se nepodíváte na čísla. Samice raka červeného pohlavně dospívá už v roce vylíhnutí. V českých podmínkách zvládne za sezonu až dvě snůšky, každou o zhruba 600 vajíčkách. Populace proto narůstá tempem, které domácí fauna nedokáže vyrovnat.

Jenže reprodukční exploze představuje jen část problému. Tento severoamerický korýš aktivně spásá vodní rostliny, loví bezobratlé a svými norami rozrušuje břehy i hráze. Hloubí chodby dlouhé desítky centimetrů, čímž destabilizuje podloží; ve Španělsku, kam byl zavlečen už roku 1973, způsobil rozsáhlé škody na zavlažovacích a odvodňovacích systémech. Podobný scénář dokumentují i Francie a Itálie.

K tomu přidejte mimořádnou odolnost. Rak červený toleruje znečištěnou vodu, přežívá v zamrzajících nádržích a dokáže migrovat po souši rychlostí kolem tří kilometrů za den. Obsadí i degradované či dočasné tůně, kam se citlivější organismy neodváží. Zadržení takového tvora připomíná pokus udržet vodu v sítu.

Račí mor: tichá zbraň, která kosí domácí druhy

Nejzákeřnější vlastnost raka červeného ovšem nevidíte pouhým okem. Druh funguje jako chronický přenašeč račího moru, nákazy vyvolané oomycetou Aphanomyces astaci, parazitem vzdáleně příbuzným plísním. Severoameričtí raci si s patogenem poradí: jejich imunitní systém dokáže hyfy zapouzdřit přímo v kutikule pomocí melanizace. Evropské druhy takovou obranu postrádají. Parazit proroste krunýřem do celého těla a hostitele zahubí. Ministerstvo životního prostředí upřesňuje, že u citlivých populací dochází k téměř stoprocentní mortalitě během několika dnů.

V Česku přitom žijí dva původní druhy, rak říční a kriticky ohrožený rak kamenáč. Ten se vyskytuje už jen na 38 lokalitách a podle AOPK kvůli račímu moru za posledních pět let vymřelo až dvacet procent celé české populace. Každý nový zdroj spor představuje pro tyto zbytky existenční hrozbu. A rak červený je zdrojem par excellence: šíří patogen vodou, bahnem i na mokrém vybavení rybářů a vodáků, aniž by sám jevil jakékoli příznaky.

Pro rekreanty u Milady přímé zdravotní riziko nehrozí: račí mor je výhradně parazitem korýšů a lidem ani jiným živočichům neubližuje.

Jezero Milada: rozlehlá past, nebo brána k dalšímu šíření?

Milada vznikla zatopením zbytkové jámy bývalého lomu Chabařovice. S plochou 252 hektarů, objemem přes 35 milionů kubíků vody a maximální hloubkou téměř 25 metrů jde o rozsáhlou vodní plochu, a právě rozměr lokality komplikuje jakýkoli pokus o úplné vyhubení vetřelce. Informační karta AOPK otevřeně konstatuje, že jakmile se ve větší nádrži ustaví stabilní populace, eradikace je prakticky nemožná a pasti dokážou nárůst pouze tlumit.

Znepokojivý je i hydrologický detail: jezero disponuje technickým převodem přebytečné vody do řeky Bíliny prostřednictvím otevřeného příkopu. Pokud by se raci nebo spory moru dostaly do tohoto odtoku, Bílina by je mohla transportovat dál do povodí Labe. Zatím neexistuje důkaz, že k přenosu došlo. Samotná existence propojení ovšem mění Miladu z izolovaného nálezu v potenciální ohnisko regionálního šíření.

AOPK aktuálně provádí potvrzovací odchyty a chystá podrobnější průzkum, aby zmapovala skutečný rozsah populace. Cílem je technicky proveditelná izolace a prevence dalšího rozptylu. Podle nás jde na vodě takové velikosti spíš o realistické zadržení než o jistotu definitivní likvidace.

Čtyři invazní raci v českých vodách: srovnání, které děsí

Rak červený rozhodně nepřichází do prázdného prostoru. V Česku už operují tři další severoameričtí vetřelci:

• Rak signální – dlouhodobě rozšířený, agresivní konkurent domácích druhů, 200 až 400 vajíček ve snůšce, vysoká tolerance ke zhoršené kvalitě vody, rovněž přenašeč moru.
• Rak pruhovaný – poprvé odchycen roku 1988, pevně navázaný na Labe a Vltavu, přenašeč moru; izolované samice se dokážou rozmnožovat i bez samce partenogeneticky.
• Rak mramorovaný – AOPK ho hodnotí jako vůbec nejnebezpečnější druh pro Česko, protože se množí výhradně partenogeneticky: k založení celé populace stačí jediná samice.

Rak červený vyniká kombinací fyzické odolnosti, schopnosti putovat po souši a destruktivního vlivu na stanoviště. Rak mramorovaný zase extrémně nízkou bariérou pro vznik nové kolonie. Dohromady tvoří čtveřice hrozbu, která české původní raky svírá z několika stran současně.

Jak se vetřelec dostal do Milady a co s tím můžete udělat vy

Přímý původce dosud nebyl identifikován. AOPK pracuje s nejpravděpodobnějším scénářem: nelegální vypuštění nezodpovědným chovatelem. Rak červený figuruje od roku 2016 na unijním seznamu invazních druhů, což znamená zákaz dovozu, držení, chovu, rozmnožování i vypouštění. Registrovaní zájmoví chovatelé si směli ponechat stávající jedince do konce přirozeného života za podmínky zamezení úniku; vypuštění do přírody bylo zakázané vždy. Přesto zákaz obchodování neznamená nulovou existenci jedinců v soukromých rukou. A právě z domácího akvária či zahradního jezírka vede k otevřené vodě překvapivě krátká cesta.

Pokud kdekoli v přírodě narazíte na raka s nápadně červeným zbarvením a robustními klepety, AOPK žádá o hlášení na e-mail [email protected] nebo přes aplikaci BioLog. Ideální postup: vyfotografovat, zaznamenat přesnou polohu a s jedincem zbytečně nemanipulovat. Především pak nepřenášet živé raky, vodu ani mokré vybavení mezi vodními plochami, právě tímto způsobem se spory račího moru šíří nejsnáze.

Odborníci z AOPK zároveň upozorňují, že zejména v okolí velkých měst mohou existovat dosud neobjevené populace invazních raků. Milada tak patrně nepředstavuje ojedinělý případ, ale spíš první potvrzený střípek širšího mozaikového obrazu, a rychlost, s jakou se podaří vetřelce izolovat, rozhodne o tom, jak velký ten obraz nakonec bude.