Náhodný objev nového hada díky Instagramu. Fotka z výletu do Himálaje dovedla vědce k neznámému druhu

5. června 2020 se na Instagramu objevila fotka nenápadného hada z himálajského údolí. O sedmnáct měsíců později z ní vzešel formální popis zcela nového druhu.

Foto: 7ustalvian - licence CC BY-SA 4.0

Virender Kumar Bhardwaj, herpetolog z Guru Nanak Dev University, procházel během pandemického lockdownu okolí svého domova v údolí Čuráh v indickém státě Himáčalpradéš. Jednoho červnového večera vyfotil u blátivé cesty malého hada, kterého považoval za běžného kukri hada druhu Oligodon arnensis. Snímek hodil na Instagram. Jenže v Bangalúru seděl u telefonu Zíšan A. Mirza z National Centre for Biological Sciences, a tomu se na fotce něco nezdálo. Zbarvení, kresba, proporce. Detaily, které na první pohled vypadají jako variabilita uvnitř známého druhu, ale při bližším zkoumání nezapadaly. Mirza napsal Bhardwajovi. A tím začal příběh, na jehož konci stál Oligodon churahensis, čuráhský kukri had, kterého do té doby věda neznala.

Od feedu k terénnímu sběru za dvacet dní

Mirza kontaktoval ještě kolegu Haršila Patela z Veer Narmad South Gujarat University a společně s Bhardwajem naplánovali cílený průzkum. Bhardwaj se vrátil do terénu a 22. a 25. června 2020 odchytil dva exempláře, samce a samici, poblíž vesnice Thanei Kothi v nadmořské výšce 1 864 metrů. Mezi posledním květnovým týdnem a koncem června navíc zaznamenal dalších pět jedinců téhož druhu, které neodebral. Nešlo tedy o náhodného zbloudilce. V údolí žila celá populace hada, kterého nikdo formálně nepopsal.

Dvacet dní od instagramového postu měli vědci v rukou typový materiál. Náhoda skončila. Všechno, co následovalo, byla standardní, přísná taxonomická práce.

DNA, micro-CT a 17 měsíců čekání

Pandemie covidu-19 zpomalila laboratorní fázi. Muzea byla zavřená, přístup ke srovnávacímu materiálu omezený. Přesto tým postupně provedl analýzu mitochondriální DNA, morfologické srovnání šupin, zubů a lebečních struktur pomocí micro-CT skenů a konfrontaci s dostupnou literaturou i muzejními sbírkami.

Výsledky byly jednoznačné. Oligodon churahensis se od nejbližšího příbuzného O. arnensis lišil v několika klíčových znacích:

• Přítomnost loreálního štítku (u O. arnensis chybí)
• Absence palatinálních a pterygoidních zubů (u O. arnensis přítomny)
• 48–54 tmavých pruhů na těle oproti maximálně 40 u O. arnensis
• Břišní šupiny s hnědým rozmazáním a bočními skvrnami místo čistě bílých

Genetická vzdálenost od vzorku O. arnensis z Maháráštry činila 6 % v genu cytochrom b, od vzorku ze Srí Lanky dokonce 19 %. Rukopis byl odeslán do časopisu Evolutionary Systematics, přijat 4. srpna 2021, akceptován 14. září a publikován 2. listopadu 2021.

Autoři přitom upozornili na něco podstatnějšího než jen přidání jednoho jména do katalogu: Oligodon arnensis je pravděpodobně celý druhový komplex, který si zaslouží rozsáhlou revizi. Jeden instagramový post tak otevřel otázku, která přesahuje jedno údolí.

Údolí, které opakovaně překvapuje

Západní Himálaj patří mezi oblasti, které se na první pohled zdají prozkoumané: turisté tam jezdí, silnice existují, vesnice stojí. Jenže herpetologických průzkumů s moderními molekulárními metodami tam proběhlo překvapivě málo. Autoři popisu O. churahensis to v článku říkají přímo: biodiverzita regionu je podceněná kvůli nedostatku specializovaného terénního výzkumu a historickému spoléhání na čistě morfologické určování.

A údolí Čuráh to potvrzuje opakovaně. V roce 2018 byl odtud popsán nový gekon Cyrtodactylus chamba, v roce 2022 přibyla zmije Gloydius chambensis. Tři nové druhy plazů z jednoho údolí za pět let. Odborníci sami přiznávají, že čekají další překvapení, jen zatím nikdo nepublikoval odhad, kolik jich může být.

Mimochodem, O. churahensis není nebezpečný. Kukri hadi obecně patří podle klasifikace WHO mezi nejedovaté druhy. Jediný zaznamenaný incident při sběru? Samec paratypu kousl jednoho z autorů při odchytu. Žádná agrese, žádný jed. Noční, nenápadný had, který právě díky své nenápadnosti tak dlouho unikal pozornosti.

Co z toho plyne pro každého, kdo fotí přírodu

Příběh Oligodon churahensis ukazuje jednu věc velmi jasně: kvalitní fotka s přesnou lokalitou a datem může být první stopou k vědeckému objevu. Ne sama o sobě, z jednoho snímku nový druh nevznikne. Ale jako spouštěč, jako signál, že někde něco nesedí, má obrovskou hodnotu.

Kdo chce, aby jeho pozorování mělo šanci dostat se k odborníkům, měl by dodržet pár zásad: více fotek z různých úhlů, přesné datum, co nejpřesnější místo nálezu, poznámka k prostředí a chování. A hlavně nahrát to tam, kde si toho někdo všimne.

V Česku je nejpřímější cestou aplikace BioLog od AOPK ČR, která umožňuje zapisovat nálezy živočichů, rostlin i hub přímo do Nálezové databáze ochrany přírody; ta v polovině roku 2024 obsahovala přes 35 milionů záznamů. Mezinárodní alternativou je iNaturalist, kde záznamy procházejí komunitní identifikací a mohou dosáhnout výzkumné kvality. Česká botanická společnost na něm už provozuje projekt Česká flóra a data se mají přelévat i do domácích databází a do globálního systému GBIF.

Sociální síť posloužila jako detektor anomálie. Taxonomii nenahradila, ale bez ní by se had z blátivé cesty v údolí Čuráh možná dodnes jmenoval Oligodon arnensis.