80 let po ztroskotání nacistické lodi unikají do moře toxické chemikálie. V okolí vraku vznikl unikátní život

Před více než 80 lety, v únoru 1942, se v Lamanšském průlivu a Severním moři uskutečnila zajímavá operace. Německé bitevní lodi Scharnhorst a Gneisenau s doprovodem doslova proklouzly z přístavu Brest ve Francii do Německa. Zaskočení Britové se je snažili zastavit, ale neúspěšně. Některá plavidla poškodili, ale jedinou lodí, kterou se jim podařilo potopit, byl hlídkový člun V 1302 John Mahn. Leží na dně Severního moře poblíž Belgie a je nyní intenzivně zkoumán vědci.

Rybářská loď předělaná na válečnou

Ty ale nezajímá historická hodnota plavidla. Jde totiž jen o obyčejný rybářský trawler dlouhý 45 metrů, který byl vyzbrojen a používán jako hlídkový člun. Vědce zajímá, jaký vliv mají na své okolí škodliviny, které se z potopené lodi i po 80 letech uvolňují. Pocházejí hned z několika zdrojů. Jedním je nevybuchlá munice, dalším uhlí nebo nátěry a některé látky do okolí uvolňuje i samotný ocelový trup.

Podle měření se zde vyskytují třeba polycyklické aromatické uhlovodíky, těžké kovy, stopy výbušnin a další látky. Pro vědce je to velmi dobrý zdroj informací. V Severním moři již řadu staletí panuje čilý lodní ruch a na jeho dně leží tisíce vraků. Mnohé z nich i válečné, které mohou obsahovat podobné škodliviny. Jejich dlouhodobé uvolňování může mít vliv na mořský život a ekosystém. Severní moře je přitom důležitým zdrojem ryb a dalších mořských produktů, které se konzumují v řadě evropských zemí.

V okolí je rozmanitý život

Vrak je pro zkoumání ideální nejen kvůli tomu, že lze v jeho nitru a okolí najít řadu škodlivin. Nachází se na dostupném místě, ne příliš hluboko a mimo běžné lodní trasy. V jeho okolí je i dobrá viditelnost, což ulehčuje výzkum. Vědci tak mohou zkoumat mikrobiální život a okolní sedimenty. A zároveň přiznávají, že byli velmi překvapeni tím, co se jim dosud povedlo objevit. I přes to, že z vraku uniká řada škodlivin, bují na něm a v jeho okolí velmi čilý život.

Kostra lodi se stala jakýmsi umělým útesem, na kterém jsou velké kolonie ryb, krabů a dalších korýšů. Najdete zde i měkkýše, mořské sasanky a mořské rostliny. Některé mikroorganismy se přizpůsobily i chemikáliím a mohou je využívat i jako potravu. Výzkum bude pokračovat. Podle vědců by mohly výsledky posloužit k poznání, jak zacházet s nebezpečnými vraky. Zda se je nutně snažit odstranit, aby nezamořily okolí, což je nesmírně nákladné. Nebo některé prostě nechat být, protože příroda se s nimi nakonec dokáže vypořádat sama.