Turistický poklad stvořily odfláknuté bavlníkové plantáže. Dnes je tento kaňon v jedním z nejnavštěvovanějších míst Ameriky

Barevné kaňony v Providence v americké Georgii ročně obdivují stovky tisíc turistů. Málokdo ale ví, že nejde o výtvor přírody.

SoilScience.info / Creative Commons / CC BY 2.0

Na první pohled to vypadá jako dílo přírody – strmé svahy, barevné vrstvy hlíny a hluboké rokle. Ve skutečnosti ale kaňony v Providence vznikly kvůli lidské chamtivosti a špatnému hospodaření s půdou. A jde o příběh natolik zajímavý, že jsme se vám ho v redakci VědaŽivě rozhodli přiblížit více.

Nebýt bavlny, neměla by Georgie svůj sedmý div

Říká se mu Malý Velký kaňon Georgie. Každý rok sem míří statisíce návštěvníků, aby obdivovali barevné rokle hluboké desítky metrů. Na mapě ho najdete jako Providence Canyon State Park a leží na jihozápadě amerického státu Georgia. Je to skoro neuvěřitelné, ale na ploše zhruba 400 hektarů tu najdete soustavu hned šestnácti hlubokých roklí (místy se noří až do hloubky 45 metrů), které tak trochu připomínají slavný Grand Canyon – jen v trochu menší verzi.

Přitom ještě na začátku 19. století tady nic podobného nebylo. Krajina byla jen mírně zvlněná, pokrytá řídkými lesy a loukami a po nějaké řece, která by mohla něco podobného vytvořit, nebylo ani památky. Zlom přišel až po roce 1826, kdy byli z území násilně vystěhováni původní obyvatelé a místní farmáři tu začali ve velkém pěstovat bavlnu.

Jenže zemědělství mělo jeden zásadní problém. Lesy byly vykáceny, půda byla neustále obdělávána a políčka vznikla často ve svazích (přičemž se na nějakou ochranu půdy proti erozi tehdy opravdu příliš nehrálo). Svrchní úrodnou vrstvu půdy tak brzy odnesly deště. Není divu, že farmáři později místo rychle opustili, ale tím jejich vliv nezmizel.

Navíc často na svazích. Farmáři tehdy neřešili ochranu půdy ani erozi. Po každém silnějším dešti tak voda začala odnášet vrchní úrodnou vrstvu. Postupně vznikaly hluboké erozní rýhy. Ty se rok od roku zvětšovaly a rozšiřovaly. Nakonec vytvořily obrovské rokle, které zemědělství úplně zničily. Půda byla tak rozrytá, že se na ní nedalo hospodařit. Plantáže zanikly a farmáři oblast opustili.

Příroda dokončila, co lidé začali

Déšť a vítr postupně rozšiřovaly rokle a voda odhalovala různé vrstvy půdy bohaté na železo – odtud pochází typické červenavé zbarvení roklí. Ovšem najdete tu i různé odstíny oranžové, žluté, fialové nebo bílé. Barevná mozaika působí téměř neskutečně a připomíná krajinu z jiného světa. Není tedy divu, že sem míří turisté ze všech koutů světa. Ovšem nebýt jedné malé ekologické katastrofy, nikdy by tu nic podobného nevzniklo.