Na zahradě ho má skoro každý, přitom je považován za ostudu. A není tak bezúdržbový, jak se povídá

Pokud se ale o tyto dřeviny majitelé dlouhodobě nestarají, mohou rychle zežloutnout, prořídnout a proměnit se spíš v ostudu zahrady než v její ozdobu.

Zdroj fotografie: Thuja occidentalis1 / Creative Commons / CC-BY-SA 3.0

Stačí projít skoro jakoukoli českou ulicí a je to jasné. U plotů totiž stojí pěkně jedna vedle druhé. Vysoké, husté, tmavě zelené… Řeč je o tújích, tedy zeravech, které se za poslední desítky let staly doslova symbolem českých živých plotů. Pro někoho představují praktického pomocníka, pro jiného je to symbol nudy a leckdy dokonce až ohavnosti. Pravda je ve skutečnosti někde uprostřed. Túje mají spoustu výhod, ale když se o ně člověk nestará, dokážou z pěkné zahrady udělat skoro ostudu.

Proč jsou túje tak oblíbené

Hlavní důvod je jednoduchý. Rostou rychle, vytvoří hustou stěnu a nepotřebují žádnou složitou péči. To je zkrátka fakt, takže kdo chce trochu soukromí před sousedy nebo hlukem z ulice, často sáhne právě po nich.

Navíc snášejí řez a dobře se tvarují. Kdo jim tedy věnuje trochu péče, dokáže si s jejich pomocí během pár let vytvořit kompaktní živý plot vysoký i několik metrů. Koneckonců třeba takový zerav západní dokáže přirůst klidně o třicet až čtyřicet centimetrů za rok. Jenže právě rychlý růst má i svou stinnou stránku.

Bez vody túje rychle chřadnou

Hodně lidí si myslí, že jehličnany vydrží skoro všechno. Jenže u tújí to bohužel tak úplně neplatí. Tyto stálezelené dřeviny totiž potřebují vodu i v zimě (zálivka v bezmrazých dnech je nutností zvlášť pro mladé rostliny s mělkým kořenovým systémem). Pokud je půda dlouhodobě suchá, kořeny začnou odumírat a rostlina postupně zežloutne nebo zhnědne. A jakmile se větve jednou poškodí, většinou už znovu neobrostou.

Chyby při hnojení jsou dalším hřebíčkem do rakve

Túje nejsou na živiny nijak náročné, ale i tady se dají nadělat nepěkné chyby. Jednou z těch nejčastějších chyb je sypání granulovaného hnojiva na úplně suchou půdu. Možná si říkáte, že se nic nestane, protože až zaprší, tak se živiny přece dostanou tam, kam mají. Jenže to je chyba. Když zaprší málo, zůstanou živiny v některých místech příliš koncentrované a mohou rostliny dokonce popálit.

Když se živý plot změní v nudnou zeď

Dalším problémem je vzhled. Dlouhá řada tújí může v některých zahradách působit trochu monotónně. Navíc ať už chceme, nebo ne, jednolitá zelená stěna někdy prostor opticky zmenší a zahrada pak vypadá menší a uzavřenější. Je proto vhodnější kombinovat túje s dalšími rostlinami.

Dobře funguje například kombinace habru, ptačího zobu, hlohyně nebo bobkovišně. Takový živý plot je zajímavý v každém ročním období, zahradu vám rozhodně opticky nezmenší a ani náhodou nepůsobí jednotvárně. Navíc v něm najdou obživu drobní ptáci.