Válka s emu aneb Jak skupina ptáků porazila australskou armádu: Nepomohly jí ani kulomety

Australská armáda se ve své historii účastnila několika konfliktů včetně obou světových válek a její vojáci opakovaně prokázali mnohé hrdinské činy a dokázali vítězit v těžkých bitvách. Ale přesto existuje konflikt, na který by australské ozbrojené síly nejspíše nejraději zapomněly, protože pro ně skončil nesmírnou ostudou. Navíc vojáci v něm nestáli proti ozbrojeným bojovníkům, jejich soupeři byli velcí nelétaví australští ptáci emu.

Ptáci emu ničili farmářům úrodu

Vše začalo po první světové válce, kdy vláda mnoha bývalým vojákům rozdala půdu a slíbila od nich vykupovat úrodu. Vše několik let fungovalo, ale když v roce 1929 vypukla velká hospodářská krize a ceny pšenice a dalších produktů klesaly, farmáři si začali stěžovat. Zároveň se množily jejich stížnosti na migrující ptáky emu pustošící jejich úrodu a dále jim snižující jejich malé zisky. Alespoň v této oblasti se proto vláda rozhodla zasáhnout.

Farmáři chtěli armádní kulomety, ale ty nedostali, protože je ani bývalým vojákům pochopitelně nikdo rozdávat nechtěl. Naopak armáda vyslala jednotku vedenou majorem Meredithem vyzbrojenou kulomety Lewis, aby s ptáky zatočila. Operace se nejprve kvůli dešťům opozdila. Vojáci se do první bitvy s emu dostali 2. listopadu 1932, kdy zaútočili na skupinu 50 opeřenců. Ale ti se rozutíkali na všechny strany a vojáci jich zabili jen několik.

iZdroj fotografie: Public Domain

Emu sice nelétají, ale dokáží běžet rychlostí kolem 50 kilometrů v hodině a rozhodně nejsou hloupí. Když o dva dny později vojáci narazili na asi tisícihlavé hejno, podařilo se jim jich zabít jen asi 12. Ptáci zase utekli, navíc hejno hlídal jakýsi strážce, který při přiblížení lidí spustil poplach. Major Meredith proto nařídil umístit kulomety na nákladní automobily. Ale ani to nepomohlo, auta se při rychlé jízdě členitým terénem natolik houpala, že střelci nebyli schopní zbraněmi účinně mířit.

Výsledky boje proti emu byly mizerné

Spotřeba střeliva byla enormní, ptáků mrtvých jen několik a všemu se květnatě věnovala i média. Ministerstvo obrany nakonec jednotku odvolalo. Po pár dnech sice byli vojáci zpět a pustili se do pronásledování ptáků, ale do poloviny prosince jich zabili maximálně tisíc a další zranili. Poté se definitivně stáhli, a i když farmáři v dalších letech žádali jejich nasazení, již proti emu nikdy nevyrazili.

Vláda nakonec zjistila, že mnohem lepší než posílat vojáky honit ptáky je vypsat za odstřelené kusy odměnu a vyplácet ji lovcům, protože dokáží zabít ptáků mnohem více. Ještě účinnějším opatřením se ukázala stavba různých plotů, přes něž se nakonec ptáci k úrodě nedostali. Navíc se množily stížnosti ochránců zvířat proti nesmyslnému zabíjení emu. Armádní operace proti nim tak zůstává jednou z kaněk na pověsti australských vojáků.