Vědci objevili ztracený rozsah „superpohoří“, bylo třikrát delší než Himaláje. Mělo zásadní vliv na evoluci

Jen dvakrát během historie naší planety došlo k formování tzv. superpohoří, která mohla mít dle závěrů nové vědecké studie zásadní vliv na vývoj života na Zemi.

Zdroj fotografie: NASA

Vědci z Australské národní univerzity (Australian National University, ANU) a z Queenslandské technologické univerzity (Queensland University of Technology) studovali význam tzv. superpohoří pro vývoj života na Zemi. Tyto obrovské, tisíce kilometrů se táhnoucí horské masivy nemají v celé historii Země obdoby. Svou výškou totiž pohodlně dosahovaly Himálaje a délkou ho 3 až 4krát předčily. V první polovině února letošního roku zveřejnili badatelé své výsledky v odborné studii.

Superhory protínaly tehdejší superkontinenty

V rámci historie Země se dosud uvažovalo jen o jednom superpohoří, a sice o Transgondwanských superhorách (Transgondwanan Supermountain), které dostaly svůj název podle tehdejšího superkontinentu Gondwana, jejž protínaly. Toto superpohoří existovalo před zhruba 650–500 miliony lety. V nově publikovaném výzkumu nicméně vědci přišli s objevem druhého takového superpohoří. To získalo označení superhory Nuna (Nuna Supermountain) a existovalo před 2 – 1,8 miliardami let.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Aby vědci tato superpohoří odhalili, zaměřili se na výskyt zirkonů s příměsí lutecia. Samotné zirkony vznikají pouze za velmi vysokého tlaku, hluboko pod masivními horskými pásmy. Lutecium je vzácný prvek, jenž se tvoří výlučně na úpatí vysokých hor. Obě zmiňovaná superpohoří dosahovala do výšek jako dnešní Himálaj a byla dlouhá bezmála 8 000 kilometrů.

Pohoří vznikají obecně v důsledku působení tektonických desek Země, které se střetnou. V místě kontaktu jsou poté povrchové horniny vytlačeny do velkých výšek, čímž vznikají jednotlivá pohoří (hory mohou růst i stovky milionů let). Ovšem již v momentě, kdy (vele)hory vzniknou, jsou předurčeny k zániku v důsledku větrné, vodní a jiné eroze.

Pro evoluci mohou mít klíčový význam

Vzhledem k obrovské velikosti obou superpohoří se při jejich erozi a rozpadu uvolňovalo do moře velké množství živin. Vysoký přísun železa a fosforu tak mohl urychlit biologické cykly, které v oceánu probíhaly, a zároveň umožnil postup evoluce k větší komplexnosti druhů. Podle vědců se při rozpadu superpohoří rovněž do atmosféry uvolňovalo velké množství kyslíku, což na Zemi vytvořilo příznivější podmínky pro život.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Vznik a postupná eroze superpohoří Nuna se časově shoduje se vznikem prvních eukaryotických buněk, z nichž se později vyvinuli živočichové, houby a rostliny. Postupná eroze Transgondwanských superhor se zase shoduje s dobou, kdy se na Zemi objevili první mnohobuněční živočichové (před 575 miliony lety), a s tzv. kambrickou explozí (před 530 miliony lety). To je označení pro náhlý nárůst nálezů fosilií mnohobuněčných živočichů.

V období mezi vznikem a erozí zmiňovaných superpohoří, které trvalo přibližně jednu miliardu let, k žádnému rychlému a zásadnímu vývoji života na Zemi nedošlo. Tato doba se proto označuje jako „nudná miliarda“. Na základě těchto zjištění tudíž vědci dospěli k závěru, že superpohoří měla pro rozvoj života na Zemi zásadní význam.

Jak si myslíte, že bude pokračovat evoluce na Zemi?

Zdroj: LiveScience